Information for libraries

  • na webu

Nacházíte se zde: Úvod Knihovnický institut Knihovna knihovnické literatury Perly a perličky z fondu Knihovny knihovnické literatury

Perly a perličky z fondu Knihovny knihovnické literatury

.."Knihovny nad 10.000 svazků jsou: Ve Velkém Brně asi 32.000 svazků, v Přerově 20.011 sv. a v Olomouci 12.778 sv. Pak následují Vítkovice 9899 sv. a Mor. Ostrava 9509 sv.  Bylo-li v roce 1922 v knihovnách 249.939 sv., jest v roce 1923 již 303.491 svazků, čili přírůstek 53.552 sv., to značí, že v r. 1923 přibylo 21.5%. Připadá tedy průměrně na 1 knihovnu 1270 sv. a při počtu 1,068.930 českého obyvatelstva v místech, kde knihovny jsou, připadá průměrně 28 sv. na 100 obyvatelů, což jest jistě velmi potěšitelným výsledkem práce všech těch, kdo se přičinili o rozvoj našeho knihovnictví, ať jsou to již spolky, jednotlivci, knihovní rady, knihovníci a obce nebo stát, jenž subvencemi umožňuje větší vzrůst obecních knihoven.
Čtenářů bylo v knihovnách zapsáno 50.850, tj . j . 4.77% českého obyvatelstva. Blížíme se tedy na Moravě a ve Slezsku požadavku, aby aspoň 5% obyvatelstva byli stálými čtenáři. Není ovšem vyloučeno, že v menších  knihovnách do počtu stálého čtenářstva někteří knihovníci započetli jednotlivé návštěvy, to však nemůže mnoho změniti konečné číslo stálého čtenářstva. Tito čtenáři vypůjčili si 1,229.322 svazků, z toho 73.255 svazků naučných, čili 5.96%..."

CALÁBEK, Leopold. České veřejné knihovny obecní v okresních městech a místech nad 2000 obyv. na Moravě a ve Slezsku. Česká osvěta, roč. 21, č. 5. s.277-278).

"Všechny omyly týkající se toho, k čemu referují deskriptivním termíny jako "planeta", "počet planet", "jitřenka", atd. pramení z téhož zdroje: z nezáludného omylu týkající se povahy aktuálnosti. Tento omyl nejsnadněji diagnostikujeme ve spojení s výrazy jako "planeta" a "červený"; ale není obtížné přenést tuto diagnózu i na výrazy jiných kategorií. Samozřejmou součástí běžné filosofické vzdělanosti se stal názor, že soubor předmětů může být určen dvěma různými způsoby. Můžeme určit přímo jeho prvky, tj. určit u každého individua, zda do daného souboru patří, či nikoli. Jako alternativní je běžně uvažována možnost specifikovat jistou vlastnost a říci, že třída, o niž jde, je tvořena všemi individuy, která tuto vlastnost mají, a žádnými jinými....."

Tichý, Pavel a Peregrin, Jaroslav, ed. O čem mluvíme?: vybrané stati k logice a sémantice. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 1996. 161 s. ISBN 80-7007-087-0.

"Spor o literární vlastnictví probíhal v době, kdy s nebývalou naléhavostí vyvstávaly otázky identity a autonomie. Továrenská racionalita, finanční spekulace a stroje oslabovaly autoritu řemeslných dovedností v činnostech všeho druhu. Autoritu církve začaly ohrožovat materialistické a deistické názory. Čtenářům bylo vštěpováno, že tvoří veřejnost, jež disponuje rozumem a právní mocí. Davy lidí se chodily dívat na přírodní jevy, které před jejich úžaslými zraky demonstrovali zdatní přednášejicí a předváděči s pomocí elektrických přístrojů, vývěv a planetárií. Lidé platili za to, aby mohli vidět mechanické automaty, které je vzrušovaly věrným předváděním některých lidských schopností. Vzrušující však bylo i to, jaké názory si svědci těchto představení mohli odnést. Nejsou náhodou emoce, projevy- i rozum jak takový - pouhým výsledkem činnosti ozubených kol a hydrauliky? Stručně řečeno, původ poznání, autority a autenticity se znejasnil zcela novým způsobem, z čehož si někteří udělali výnosný obchod....."

Johns, Adrian. Pirátství: boje o duševní vlastnictví od Gutenberga po Gatese. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 633 s. ISBN 978-80-7294-711-9.

"Pochopit mnohotvárnost psychického vývoje znamená především pochopit vztahy dítěte k okolí a prostředí, ve kterém žije. I. P. Pavlov hovoří přímo o jednotě organismu a prostředí. Člověka musíme studovat ve vztahu k okolí, k společnosti, v niž žije nebo žil, ve vztahu k lidem, kteří na něho působí, k událostem jež ho trvale nebo přechodně ovlivňují. Člověk působí na prostředí a prostředí na člověka, a toto vzájemné působení se vyvíjí zákonitě. Knihovník má nejen sledovat zájem čtenáře o určitý druh četby, ale musí pátrat po příčinách, po motivech tohoto zájmu. Zpravidla jsou to vlivy prostředí, které motivují čtenářské záliby a ovlivňují touhu po určitém druhu literatury. Vztah dítěte k okolnímu prostředí, který bývá velmi úzký a bezprostřední, nám pomáhá blíže a hlouběji je poznat.
Rozvoj motoriky a řeči, zapojování dítěte do kolektivu ostatních dětí v mateřské škole a ve škole všeobecně vzdělávací, znalost čtení a psaní i rozvoj myšlení umožňují dítěti pronikat hlouběji do společnosti, seznamovat se s výsledky lidské práce, poznávat minulost a osvojovat si kulturní bohatství dospělých...

Rozumové, mravní a citové výchově dítěte kolem tří let bychom měli věnovat mimořádnou péči. Knihovníka bude tedy zajímat nejen čtenářská záliba dítěte, ale i to, co se čte v rodině, kdo a jak v tom směru ovlivňuje nebo ovlivňoval dítě. Sledovat vliv četby rodičů je jeden z významných úkolů, který bychom měli řešit současně s hodnocením čtenářovy osobnosti..."

Hyhlík, František. Psychologie mladého čtenáře. 1. vyd. Praha: SPN, 1963. 139, [2] s. Edice Státních vědeckých knihoven.

..."Strach, sklíčenost či zklamání dohnaly nemálo spisovatelů k tomu, že své vlastní práce sami zničili nebo na smrtelném ložit vyjádřili přání, aby jejich dílo bylo sprovozeno ze světa. Básník Pulius Vergilius Maro ve své závěti nařídil, aby bylo spáleno jeho epické dílo Aeneis. Den před svým skonem dokonce požádal, aby mu přinesli scrinia, válcovité schránky na přechovávání svitků, do nichž by své literární dílo uložil a pak vlastnoručně spálil. Nikdo na jeho přání sice nedbal, avšak básník přesto zemřel s přesvědčením, že text eposu není úplný. Plinius považoval císaře Octavia Augusta za zachránce díla a uvedl, že to byl on osobně, kdo zničení Vergiliovy básně zakázal. V době svého exilu se dokonce sám Ovidius přiznal, že spálil některé své básně, neboť ho zklamaly. Anglický básník John Donne, autor spisu Biathanatos, v němž rozebírá sebevražedné jednání, si nebyl jist skutečnou hodnotou tohoto spisu. Borgan na toto téma poznamenává:

Tento traktát sepsal na počátku 17.století velký básník John Donne, který přenechal rukopis Siru Robertu Carrovi a tím, aby jej odevzdal buď do tisku, nebo ohni. Donne zemřel v roce 1631; v roce 1642 vypukla občanská válka a v roce 1644 prvorozený básníkův syn dal starý rukopis do tisku, aby jej uchránil před ohněm......"

Báez, Fernando. Obecné dějiny ničení knih: od sumerských tabulek po digitální éru. 1. vyd. Brno: Host, 2012. 597 s. ISBN 978-80-7294-697-6.

"Člověk staví domy, protože žije, ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný. Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní, ale čte, protože ví, že je sám. Četba je pro něj společníkem, který nezabírá místo žádnému jinému, ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit. Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem. Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života. Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme. A nikdo není oprávněn požadovat od nás, abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Ti nemnozí dospělí, kteří mi dávali knihy ke čtení, se vždy před těmi knihami stavěli do pozadí a dali si dobrý pozor, aby se mě nevyptávali, jak jsem jim porozuměl. Těm jsem ovšem o svých četbách povídal. Ať živým, nebo zemřelým, jim věnuji tyto stránky."

Pennac, Daniel. Jako román. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2004. 117 s. ISBN 80-204-1140-2.

"Že tvá práce nebude po zásluze ceněna (nemluvím o hmotné odměně), z toho si nic nedělej! Je to nevlídný úkaz doby, že nenáročná práce je přezírána a podceňována. Nejlepší odměnou za Tvou snahu bude ti radost z práce a vědomí, že dobře pracuješ pro dobro všech. Snaž se i přes nepřízeň doby i za dnešních pro naše knihovny neutěšených poměrů vytvořiti ze své knihovny kulturní necessarium, zdánlivě významné jen pro úzký kruh tvého působiště.... ."

Krechler, Eduard. Venkovské knihovny a čítárny. Znojmo:  Okresní sbor osvětový pro Znojmo-venkov, 1927. 53, [1] s.

05.06.2015