Information for libraries

  • na webu

Nacházíte se zde: Úvod Legislativa, standardy Legislativní dokumenty Autorské právo K některým otázkám výkladu autorského zákona č. 121/2000

K některým otázkám výkladu autorského zákona č. 121/2000

1. Je možné používání samoobslužných skenerů v knihovnách v různých souvislostech (viz §30, odst. 2):

  • bezúplatně - ukládání na elektronické fyzicky obíhající nosiče (dle AZ - "ve hmotné podobě")
  • posílání elektronickou poštou
  • úplatně - (jen za skenování, resp. k tomu za tyto další služby)
  • případná účast (pomoc) knihovníka

Ano, domnívám se, že skener je v knihovně dovolen, neboť každý smí činit pro svou nekomerční potřebu rozmnoženinu z jakéhokoliv autorského díla, viz § 30 odst. 2 AZ. Rozmnoženina přitom může mít jakoukoliv formu a podobu, viz § 13 odst. 2 AZ.

Myslím, že je pak jedno, zda si uživatel elektronickou kopii uloží na svůj přenosný nosič dat (dnes zejm. flash disk) nebo zda si ji odešle e-mailem.

Náhradní autorská odměna za kopii se platí jen v těch případech, kde jde o tiskovou rozmnoženinu pořízenou za úplatu (§ 25 odst. 2 písm. e AZ - výčet případů zpoplatnění a výčet povinných osob je taxativní). Z toho vyvozuji, že digitální obrazová rozmnoženina pořízená za úplatu je v současné době bez nutnosti za ni platit náhradní autorskou odměnu.

Výklad zákona ohledně možnosti pořizování skenovaných kopií pro svou nekomerční potřebu není zcela bezesporný. Vyskytují se i takové názory, které prohlašují skenování v knihovnách za neadekvátní zásah do autorových práv. Nutno tyto názory odmítnout, protože vycházejí z ničím nezdůvodněné presumpce zlého úmyslu toho, kdo digitální kopii získává, že tuto kopii bude moci snadněji zneužít, např. že ji bude moci nekontrolovaně šířit internetem apod., a proto že tedy tak jistě i bude činit.

Oponenti brojí již proti možnému ohrožení autorského práva, což by však vylučovalo možnost plného pokojného využívání autorského díla osobám oprávněným z volného užití. Co trestní zákon postihuje - již ohrožení autorského práva anebo až jeho porušení? Podle § 152 odst. 1 TZ je trestné až porušení práva: "Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, .". I proto je nutno k digitálním kopiím takto přistupovat - k protiprávnosti autorskoprávní a potažmo i trestní dochází až porušením (zneužitím kopie), nikoliv již ohrožením (pořízením zneužitelné kopie) autorského práva.

Jak jsem již vyložil, je dovoleno pořídit si za podmínek § 30 odst. 2 AZ (nekomerčně, pro svou potřebu) jakoukoliv - tedy i digitální - kopii autorského díla. Pokud knihovna při tom asistuje - ať pasivně poskytnutím skeneru nebo aktivně asistencí knihovníka - jen a pouze pomáhá uplatnění subjektivního ústavně garantovaného politického práva vyhledávat a šířit informace (viz čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).

Jde tedy o nalezení rovnováhy mezi ústavně garantovaným právem autora a ústavně garantovaným právem na informace kvůli jehož naplňování jsou veřejné knihovny zřízeny. Zákonodárce sám tuto rovnováhu nalezl tím, že umožnil individuální nekomerční kopii autorova díla, ačkoliv na druhou stranu z něj zakázal kopie pro potřeby hromadné a pro potřeby komerční.

Porušením autorského práva se stane nikoliv již pořízení digitální kopie, ale teprve až její zneužití. Tedy až když uživatel této kopie svým jednáním přestoupí limity § 30 odst. 2 AZ a kopii např. začne využívat komerčně či nikoliv jen pro své potřeby apod.

Případná pomoc knihovníka podle mě není vyloučena. Pokud knihovník skenuje pro čtenáře, jedná jen jako agent (zástupce) oprávněné osoby. Z hlediska práva musí být lhostejné, zda kopii pořizuje osobně sám oprávněný nebo zda kopii pro něj pořizuje někdo jiný, neboť cílem regulace je jen následné užívání této kopie.

Ostatně podle původního znění stávajícího autorského zákona v případě tiskových rozmnoženin se také nehovořilo o tom, že by kopii mohl pořizovat někdo jiný na objednávku oprávněné osoby. A přesto se to ustanovení vykládalo tak, že kopírka nemusí být samoobslužná, protože obsluha je jen agent oprávněné osoby (alter ego, jako kdyby kopii oprávněná osoba pořizovala sama).

Než se však výklad ohledně digitální kopie stane všeobecně akceptovaným, zprvu bych doporučoval, aby skener byl samoobslužný a bezplatný - ostatně veřejná knihovna stejně nesmí požadovat za jeho užití tolik, aby z toho tvořila zisk. Nic to samozřejmě nemění na tom, že si myslím, že jde, aby byl obsluhován jinou osobou než tou, která využívá "licenci" volného užití, a aby za užití skeneru beneficient provozovateli skeneru zaplatil "ošoupné".

2. Je možné kopírování not pro osobní potřebu zdravotně postižených? (viz §30a, odst. 1 a §38)

3. Co znamená "v ROZSAHU odpovídajícím jejich zdravotnímu poškození" (jde o vyrovnání KVALITY poškození nebo o KVANTITU jeho důsledků [vskutku bez čárky před nebo]) s tím, že tohle je konkrétní případ? (§38)

Domnívám se, že ano, ustanovení § 38 AZ je speciální, a proto má aplikační přednost před obecným ustanovením § 30a odst. 1 AZ. Nesmí však dojít k rozmnožování přes míru odpovídající zdravotnímu postižení. Podle mého názoru tím zákonodárce chtěl říci, že nelze pod pláštíkem účelu kopírování pro zdravotně postiženého okopírovat např. značnou část (notového) fondu knihovny, ale jen to, co reálně sám postižený může využít. Jde podle mě primárně o vyrovnání kvality postižení, nikoliv o skrytou ekonomickou podporu, o tu až v druhé řadě. Ekonomická podpora postižených je svěřena předpisům o sociálním zabezpečení.

4. Pokud knihovna (archiv, muzeum, škola) něco naskenuje ze svého fondů, může to zpřístupnit na počítačích ve svém objektu. Platí to i v případě, kdy například škola sídlí na více místech? Může naskenovaný dokument pustit ve vlastním intranetu?  Pokud ano, jaké musí provést zabezpečení? (§37, odst. 1c)

Ano, knihovna určitě může ve všech svých provozovnách takový dokument zpřístupnit na svých terminálech. Okopírovat tento dokument může vzhledem k dovolení § 37 odst. 1 písm. a) AZ - kopie pro archivní a konzervační potřebu, zpřístupnit tuto kopii může za podmínek tamtéž písm. c).

Na intranetu dokument proto zpřístupnit nemůže (jedná-li se o autorské dílo, "nedílo" zpřístupnit může jakkoliv), protože musí zamezit zhotovení rozmnoženiny díla s výjimkou rozmnoženiny na papír či podobný podklad - viz závěr § 37 odst. 1 písm. c) AZ.

5. Obdobný případ: součástí objektu školy jsou i koleje - může knihovna někomu půjčit audiovizuální dokument s tím, že je jeho užití umožněno v objektech školy, tj. např. nejen v knihovně, ale také na koleji?  Jedná se o půjčování na místě samém? (§37, odst. 3). Pokud ano, jak zajisti povinnost zamezit kopírování.

Nešlo by o půjčení na místě samém, když by si prezenční dokument mohl dotyčný čtenář odnést s sebou pryč. Představuji si, že "místo samé" je to místo, kam se s takovými dokumenty čtenář má odebrat za účelem jejich studia (čtení, poslechu apod.). Proto by opuštění prostor knihovny (případně užší vymezený prostor, např. prostor poslechovny, čítárny, studovny apod.) znamenalo porušení autorského zákona.

6. Knihovna nemá vlastní kopírku, ale zajišťuje si kopírování formou služby. Část kopií je prodávána jako placené kopie uživatelům. Ne stejných kopírkách kopírují i pracovníci knihovny pro interní potřebu instituce, tj. bezplatně. Musí firma, která zajišťuje kopírovací službu odvádět náhradní odměnu za kopie, které jsou udělány pro interní potřebu knihovny?

Náhradní odměna za kopie na papír či podobný podklad se platí jen za úplatně pořízené kopie - jakmile je kopie pořízena bezplatně, potom se náhradní odměna neplatí (arg. a contrario § 25 odst. 1 písm. a) AZ ve spojení s odst. 2 písm. e) - viz slova "rozmnožovací služby za úplatu").

Pokud však knihovna pronajímateli kopírky platí nikoliv jen paušální nájemné, ale kromě případného paušálu též i platby odpovídající počtu zhotovených kopií, je nutno kopie zhotovené pro "služební" účely považovat za úplatně provedené a tudíž nastává povinnost z nich onu náhradní autorskou odměnu zaplatit.

7. Je možno použití kopie pro vyučovací účely, resp. pro plnění výzkumného úkolu na objednávku (včetně v rámci grantu) chápat ve smyslu pro "vnitřní potřeba právnické osoby"?

Pokud daná právnická osoba sama vzdělává své zaměstnance, žáky, studenty či členy, tak ano. Totéž platí i o grantu - pokud by jej sama zpracovávala v rámci svého výzkumného poslání, šlo by o její vnitřní potřebu. Pokud by však vzdělávala externí subjekty či výzkum prováděla na objednávku, pak by již zřejmě o její vnitřní potřebu nešlo.

8. Je možné zhotovit kopie disertace, diplomky či jiné kvalifikační práce? Je možno takové kopie zprostředkovat v rámci meziknihovních reprografických služeb? Jak je to obecně s rozsahem zhotovovaných kopií?

Ano, je možné kopírovat tzv. kvalifikační práce. Pokud je naplněna zákonná licence podle § 30 nebo § 30a (zejm. nekomerční účel kopií), pak je možno kopírovat.

V rámci meziknihovních reprografických služeb § 4 odst. 2 písm. b) knihovnického zákona přináší další účel, kdy lze jakoukoliv knihovní jednotku kopírovat). Toto ustanovení umožňuje zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovních fondů jiných knihoven zprostředkováním jejich rozmnoženin "s cílem zpřístupnit svým uživatelům knihovní dokumenty bez ohledu na místo jejich uložení". Avšak slovo "reprografie" tento účel zjevně omezuje jen na reprodukci grafickou (i.e. kopírování na papír a jiný obdobný podklad).

9. Lze čtenářům v knihovně umožnit kopírování notových záznamů volných hudebních či hudebně dramatických děl, pokud konkrétní vydání tohoto díla je mladší 50 let?

V souladu s § 30a Autorského zákona (dále AZ) je možné v knihovnách pořizovat tiskové rozmnoženiny autorských děl, jednak tak mohou činit čtenáři samoobslužně, jednak lze takovou službu poskytovat čtenářům na objednávku za podmínky, že je řádně zaplacena odměna podle § 25 AZ. Z tohoto pravidla je však stanovena výjimka týkající se notových záznamů děl hudebních či hudebně dramatických, jejichž tiskové rozmnožování bez souhlasu autora povolené není.

§ 28 AZ, který upravuje užití volných děl, stanoví, že díla, u kterých uplynula doba trvání majetkových práv, může každý bez dalšího volně užít. To platí i pro rozmnožování notových záznamů. Obecně platí, že majetková práva trvají po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání.
Kromě práv autora se k notovému záznamu váže též právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu, které trvá 50 let od vydání díla. Toto právo nakladatele je právem souvisejícím s právem autorským.  Jde o právo čistě majetkové a na rozdíl od práva autora nezahrnuje právo nakladatele dílo užít ani poskytovat právo k užití. Z toho důvodu ani není třeba souhlasu nakladatele k užití díla, včetně užití rozmnožováním, pokud jde o dílo jinak volné, a to ani v případě, že nakladatel toto dílo vydal v posledních 50 letech.

Z výše uvedeného platí jedna výjimka, a to případ, kdy by nakladatel vydal dílo, k němuž již uplynula doba trvání majetkových práv, ale které dosud nebylo zveřejněno. V takovém případě by nakladatel nebo jiný první zveřejnitel, měl práva v rozsahu, v jakém by je měl autor, a to po dobu 25 let od takového zveřejnění. Po tuto dobu by též nebylo možné notové záznamy rozmnožovat bez souhlasu zveřejnitele. Právo nakladatele je povinně kolektivně spravované. Pravidla pro rozúčtování vybraných odměn stanoví ustanovení § 104 odst. 2 AZ.

Závěr: Je možné kopírovat notové záznamy, pokud od smrti autora uplynulo více než 70 let, a to i v případě, že konkrétní vydání je mladší 50 let.
Pozn: Dotaz zodpověděla 7. října 2011 JUDr. Tereza Danielisová

Mgr. Pavel Rubeš

 

09.02.2015