Zpráva o Zelené knize o roli knihoven v moderním světě (Green
Paper on the role of libraries in the modern world)
(zprávu zpracovala: Mirja Ryynänen, Committee on Culture, Youth, Education and the Media - European Parliament)
POZNÁMKA
23. října 1998 přijal Evropský parlament téměř jednohlasně
zprávu paní Mirja Ryynänen o "Úloze knihoven
v moderní společnosti". Zpráva signalizuje Evropské komisi a členským
státům Evropské unie nezbytnost realizace potřebných kroků na podporu knihoven jako
jednoho z nejdůležitějších systémů zpřístupňování vědomostí.
Představitelé Evropské komise vyslovili přesvědčení, že práce začne komunikací
zaměřenou na množství specifických úkolů, kterým musí knihovny dnes čelit,
včetně celoživotního vzdělávání, copyrightu, gramotnosti, poskytování regionálních informačních služeb a spolupráce mezi veřejnými
knihovnami při zpřístupňování vědomostí. Těžiště komunikace bude i
v aktivitách spojených s problematikou knihoven v 5. rámcovém programu pro
výzkum a technologický rozvoj.
Následující překlad je pouze informativní a nemá charakter autorizovaného
ani právně závazného textu. Anglická verze: http://www.lib.hel.fi/syke/english/publications/report.htm
Další informace lze najít na adrese http://www2.echo.lu/libraries/en/green.html.
Procedurální stránka
Na základě požadavku Konference předsedů výborů oznámil prezident Parlamentu na
zasedání 15. května 1998, že Výbor pro kulturu,
mládež, výchovu a média byl pověřen zpracováním zprávy o Zelené knize o roli
knihoven v moderním světě a že Výbor pro výzkum,
technický rozvoj a energetiku byl požádán o zpracování připomínek.
Výbor pro kulturu,
mládež, výchovu a média jmenoval paní Mirju Ryynänen zpravodajkou na svém
zasedání 31. března 1998.
Výbor projednával návrh zprávy na svých zasedáních 22.4., 19.5. a 23.6. 1998. Na
posledním zasedání schválil Návrh rezoluce bez připomínek s tím, že se l člen
zdržel hlasování.
Přítomni byli a hlasovali tito členové:Pex, předseda, Baldi, místopředseda,
Ryynänen, zpravodajka, Anoveros Trias de Bes, De Coene, Escudero, Evans, Guinebertiere,
Gunther (za Banottiho), Kerr, Kristoffersen (za Bonipertiho), Kuhne, Leperre-Verrier,
Monfils, Morgan, Pack, Perry, Tongue, Vaz da Silva a Whitehead (za Ahlqvista).
Výbor pro výzkum,
technický rozvoj a energetiku rozhodl na svém zasedání 3.června 1998, že nepodá
žádné připomínky.
Zpráva byla předložena k projednání 25.června 1998.
Termín pro projednání pozměňovacích či doplňovacích návrhů bude uveden v
návrhu pořadu jednání příslušného dílčího zasedání.
A
NÁVRH REZOLUCE
Rezoluce o roli knihoven v moderních společenstvích
Evropský parlament
- s přihlédnutím ke své rezoluci ze dne 30. března 1984 o vytvoření Evropské
knihovny
- s přihlédnutím k rezoluci Rady ze dne 27. září 1985 o spolupráci mezi knihovnami
v oblasti zpracování dat
- s přihlédnutím k "Manifestu UNESCO o veřejných
knihovnách" z roku 1994
- s přihlédnutím ke své rezoluci ze dne 30. listopadu 1994 o doporučení Radě
Evropy:"Evropa a globální společnost" a zprávě Komise Radě, Evropskému
parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru pro regiony "Cesta
Evropy k informační společnosti: Akční plán"
- s přihlédnutím ke své rezoluci z 16. února 1995 pro konferenci G7 o informační
společnosti konané 25. a 26. února 1995
- s přihlédnutím ke své rezoluci ze 16. března 1995 o návrhu na rozhodnutí
Evropského parlamentu a Rady o vyhlášení roku l996 za "Evropský rok
celoživotního vzdělávání" (COM(94) 0264-C4- 0143/94-94/0199(COD))
- s přihlédnutím k Bílé knize o růstu, soutěživosti a zaměstnanosti -
"Výzvy a cesty vpřed do 2l. století" /COM/93/ 0700-C3-0509/93/
- s přihlédnutím ke Zprávě Komise Radě, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a
sociálnímu výboru a Výboru pro regiony o metodologii zavádění programů
informační společnosti /COM/95/0224/
- s přihlédnutím k "Zelené knize o copyrightu a souvisejících právech v
informační společnosti" předložené Komisí /COM/95/ 0382- C4-0382-C4-0354/95/
- s přihlédnutím k návrhu Rady o přijetí dlouhodobého programu podpory jazykové
rozmanitosti Společenství v informační společnosti /COM/95/0486/C4-0152/96/
- s přihlédnutím k Bílé knize o vzdělávání a školení - vyučování a učení -
směřující ke vzdělanostní společnosti /COM/95/0590/C4-0597/95/
- s přihlédnutím k předběžné zprávě z ledna 1996 a závěrečné zprávě z dubna
1997 zpracované skupinou špičkových expertů pro budování Evropské informační
společnosti
- s přihlédnutím k Zelené knize "Život a práce v informační společnosti:
prioritou jsou lidé" /COM/96/0389 final/, přijaté 24.7.1996
- s přihlédnutím k rezoluci Rady ze 4. dubna 1995 o kultuře a multimédiích
- s přihlédnutím ke Zprávě Komise "Vzdělanost v informační společnosti -
akční plán pro evropskou iniciativu v oblasti vzdělávání" /1996-1998/ /COM
/96/0471-C4-0528/96/
- s přihlédnutím k rezoluci Rady z 25. července 1996 o elektronickém publikování a
knihovnách /96/ C242/02/1/
- s přihlédnutím k rezoluci ze 13. března 1997 o informační společnosti, kultuře a
vzdělávání
- s přihlédnutím k článkům 126 a 128 "Dohody o zřízení Evropské unie"
- s přihlédnutím k ustanovení 148 Procedurálních zásad Evropského parlamentu
- s přihlédnutím ke zprávě Výboru pro kulturu, mládež, výchovu a média
/A4-0248/98/
a vzhledem k tomu, že
- vlastnictví a dokonalá znalost informací podporuje ekonomickou, sociální a
kulturní integraci a je proto nutné organizovat a zaručit občanům volný přístup k
informacím,
- kultura podněcuje "žízeň" po nových informacích a v tomto kontextu
zaujímá zvláštní místo literatura jako prostředek jazykového obohacení,
- evropský model informační společnosti vyžaduje, aby byly vzaty v úvahu nejen
ekonomické a technické faktory, ale také sociální, demokratické a kulturní rozměry
rozvoje informační společnosti, a jelikož jsou k realizaci kulturní dimenze
potřebné nástroje, které byly schváleny v rámci "Maastrichtské dohody" a
také nástroje k realizaci aktivního občanství, jež je zabezpečeno
"Amsterodamskou dohodou",
- v návrhu Směrnice o copyrightu v informační společnosti je dána členským
státům možnost poskytování určitých výjimek z exkluzívního reprodukčního
práva, které se týkají:
- specifických počinů v oblasti reprodukce prováděných vládami pro jejich
zpřístupnění veřejnosti, z nichž neplynou přímé nebo nepřímé ekonomické
výhody, a stejně tak i možnosti poskytnutí výjimky z tohoto exkluzívního práva
reprodukovat díla a šířit je mezi veřejnost
- využití díla výhradně pro účely názorné výuky nebo vědeckého výzkumu
oprávněného nekomerčním cílem, jehož má být dosaženo
- nekomerčního využití díla ve prospěch vizuálně či sluchově postižených osob.
Musí přitom být zabezpečena spravedlivá rovnováha práv a zájmů. Výjimky by měly
být poskytovány v souladu s mezinárodními závazky a neměly by se uplatňovat tak,
aby poškodily legitimní zájmy držitelů práva nebo byly v rozporu s obvyklým
využitím jejich práce,
- se mění komunikační techniky a technologie a vzrůstající množství poznatků a
dokumentů z oblasti kultury je uloženo na sítích nebo v nějaké digitální podobě a
přístup k nim musí být zaručen, F. knihovny by měly působit jako most mezi
tradičními a novými informačními médii a umožnit, aby se tato média vzájemně
doplňovala a nikoliv vylučovala,
- knihovny a jejich informační služby plní nezastupitelnou a stále důležitější
roli v organizaci přístupu k informacím v kontextu toho, že se množství
komunikačních médií znásobuje,
- je v Evropě 240 000 pracovníků knihoven, kteří uspokojují nejrozmanitější
potřeby pokud se týká informací a dokumentů v téměř 100 000 zařízeních, a
jelikož veškeré služby knihoven prakticky vykazují 0,4 hrubého domácího produktu
EU,
- je možno spojit veřejné knihovny vytvořením sítí pro všechny občany
srovnatelných se školami předávajícími poznatky a kulturu - tyto sítě již byly v
některých členských zemích vytvořeny - , jejichž takřka základní funkcí je
poskytovat nezbytné základní informace pro aktivní občanství, zpřístupnit je všem
bez ohledu na místo bydliště, vzdělání či společenský status, a že právě toto
pomáhá vytvořit demokratickou, otevřenou a transparentní informační společnost,
- vzdělaní knihovníci mají jedinečné schopnosti pořádat a zpracovávat informace a
umožňovat veřejnosti přístup k poznatkům a jejich využívání, což je v
informační společnosti stále důležitější, a proto roste význam informační
techniky,
- knihovny, školy a ostatní vzdělávací zařízení poskytují podporu vzdělávání
jako stále důležitějšímu prvku ve vlastních komunitách, školy navíc přijímají
vyučovací metody, jež stimulují žáky k samostatnému vyhledávání poznatků, a
tyto metody jsou také charakteristické pro stále se rozšiřující oblast
vzdělávání dospělých, takže jsou důležitou službou pokud jde o celoživotní
vzdělávání,
- národní knihovny mají zvláštní povinnost shromažďovat, uchovávat a
katalogizovat vydanou literaturu a často také další typy dokumentů mateřských
zemí, což je předpokladem zachování kulturního dědictví a jeho předávání
budoucím generacím,
- není možné provádět výzkum nebo studovat bez využívání služeb knihoven a
zlepšující se kvalitou a kvantitou těchto služeb se také podstatně zlepšuje
úroveň výsledků,
- stále více a více informací je také využíváno v obchodě a tvoří důležitou
složku jeho ekonomické činnosti, malé a střední podniky vzrůstající měrou
využívají veřejných informačních pramenů knihoven financovaných z veřejných
prostředků a služeb velkých knihoven rovněž průběžně využívají výzkumná
oddělení a informační střediska velkých podniků,
- navíc k tomu, co bylo řečeno výše, četné knihovny slouží různým
uživatelským skupinám nebo se specializují na služby ve speciálních oblastech, jako
např. knihovny pro zrakově postižené, administrativní knihovny, v některých zemích
také soukromé knihovny odkázané na působení organizací se zákonně stanovenou
formou dotací a mnohé z nich mají velkou historickou hodnotu,
- přes různé výsledky, které z historických příčin přinesl vývoj knihoven v
různých zemích, by se měly vzít v úvahu výzvy knihovnám vyplývající z nutnosti
společenského rozvoje na evropské úrovni a mělo by být vyvinuto úsilí o ochranu
základního přístupu všech evropských občanů k informacím a kultuře
prostřednictvím knihoven,
- knihovny mají zvláštní roli při upevňování dovednosti číst u dětí,
poskytují jim kulturní služby a udržují všeobecnou gramotnost a s ohledem na tyto
povinnosti čelí novým výzvám v době, kdy je třeba gramotnost populace jako celku
rozšiřovat, a to i pokud se týká práce s médii (mediace),
- knihovny mají zvláštní význam při udržování mateřského jazyka, literatury a
kultury jednotlivých skupin populace a na tomto poli jsou četné příležitosti ke
spolupráci s muzei, archivy a lidmi činnými v oblasti kultury, jako např. spisovateli,
- knihovny jsou unikátními a duchovně obohacujícími okny do jiných kultur a
způsobů života, protože mohou zpřístupnit knihy, periodika, filmy a další
informační prameny jako jsou videokazety, hudební a elektronické dokumenty
přibližující uživateli neznámá prostředí,
- nejlepší veřejné knihovny působí jako hlavní společenská centra, ve kterých
může být provozováno mnoho důležitých aktivit místních občanů velmi komplexně
a v duchu rozvoje komunit,
- knihovny poskytují služby zvláště těm lidem, kteří jsou schopni a ochotni
pracovat navíc na svém osobním rozvoji, snažit se naplnit svůj život novým obsahem
a pomáhat tak aktivně při budování nové občanské Evropy a jsou proto velmi
potřební pro komunity, ve kterých žijí a pracují,
- knihovny podstatně přispívají ke zpracovávání norem pro uchovávání,
pořádání, kompatibilitu a přenos informací, přičemž se objem a význam jejich
práce ve věku informačních sítí zvětšují a roste i potřeba spolupráce s
ostatními oblastmi administrativy,
- nástup licencovaných elektronických publikací na informační trh představuje nové
pracovní zatížení všech knihoven a musí být jak na evropské úrovni, tak na
úrovni jednotlivých členských států vyjasněna procedura spojená s udělením
licence spolu s důsledky a ochranou zájmů držitelů copyrightu,
- zavádění kvalitní telematické infrastruktury je důležitou technickou podmínkou,
aby knihovny mohly svým uživatelům efektivně nabízet informace dostupné na sítích,
- knihovny také musejí řešit speciální problémy týkající se uchovávání
dokumentů, jako je např. potřeba využívaní permanentního papíru a dlouhodobá
ochrana dokumentů zaznamenaných různými technikami a v různé době, a zajištění
jejich využitelnosti,
- jsou potřebné obecné metody hodnocení evropských knihoven a shromažďování
statistických údajů o nich a vývoj těchto metod není dosud dokončen,
- knihovny jsou nejdůležitějšími nebo alespoň velmi důležitými odbytišti pro
různé oblasti podnikání a podnikatele, jako jsou např. producenti integrovaných
knihovních systémů a někteří nakladatelé, a rozšiřující se škála činností
knihoven a zvyšující se úroveň jejich práce jsou pozitivně vnímány v těchto
oblastech ekonomiky,
- program "Telematika pro knihovny", který byl zahájen v roce 1990 a
financoval téměř 100 projektů různých typů, inicioval mnoho kooperačních vazeb
mezi knihovnami členských států a na dalších úrovních a pokračování tohoto
procesu musí být zajištěno v 5. Programu výzkumu a technického rozvoje, ačkoliv
nezahrnuje samostatný knihovnický program,
- celoevropský rozvoj sítí knihoven, požadovaný mj. rezolucí ze 30.3.1984 o
vytvoření Evropské knihovny a rezolucí ze 13.3.1997 o informační společnosti,
kultuře a vzdělávání, probíhal až dosud hlavně na úrovni operativních kontaktů,
např. formou spolupráce mezi projekty programu "Telematika pro knihovny",
spolupráce mezi národními a parlamentními knihovnami a spolupráce mezi evropskými
knihovnickými organizacemi, zatímco technická výstavba sítí zůstává stále na
elementární úrovni,
- realizace dalšího cíle zmíněného v této zprávě - transformace kulturního
dědictví do digitální podoby - sice v některých zemích, kde o tuto problematiku
knihovny projevily zájem, započala, ale stále zde ještě zbývá mnoho práce,
- ve vztahu k těmto výzvám současné společnosti jsou knihovny stále
poddimenzovány a jejich dosavadní neadekvátní zdroje jsou příčinou neúčinného
využití kulturního, vzdělávacího a výzkumného kapitálu, který představují,
[Evropský parlament]
- považuje za vhodné uvažovat o zahrnutí knihoven do všech strategií Evropského
společenství určených pro informační společnost, do jeho plánů a programů
týkajících se kulturní, vědecké, vzdělávací a informační politiky a také do
rozpočtových rozhodnutí, která se k nim vztahují jako k jedněm z
nejdůležitějších systémů, které umožňují přístup k poznatkům a kultuře,
- doporučuje, aby členské státy rovněž zahrnuly knihovny do odpovídajících
strategických plánů, programů a rozpočtů,
- doporučuje, aby členské státy přijaly odpovídající opatření, která umožní
knihovnám hrát aktivní roli při poskytování přístupu k informacím a při
předávání informací,
- doporučuje členským státům, aby umožnily knihovnám nakupovat i dražší, v
malých nákladech vycházející publikace, které přispívají k podpoře kulturní a
jazykové rozmanitosti, aby mohly být prostřednictvím knihoven ve větší míře
zpřístupněny veřejnosti,
- žádá Komisi, aby urychlila práce na "Zelené knize o roli knihoven v
informační společnosti", která se připravuje a která ovlivnila podstatně i
zpracování zde uváděných návrhů a úvah, poněvadž jako pečlivě připravený
dokument poskytne tato Kniha solidní základ pro diskusi o tom, jak knihovny mohou splnit
náročné úkoly, kladené na ně měnící se informační společností a jejími
občany na mnoha úrovních,
- žádá Komisi jednoznačně, aby vzala v úvahu knihovny a jejich roli informačního
zdroje pro veřejnost při řešení otázek copyrightu. Směrnice o copyrightu by měla
zachovat stávající rovnováhu mezi různými stranami a harmonizovat práva uživatelů
s tím, že výjimky budou uplatňovány v souladu s mezinárodními závazky. Kromě toho
je třeba také přihlížet k tomu, že takové výjimky nemohou být uplatňovány
způsobem, který poškozuje legitimní práva držitelů copyrightu nebo běžné
využívání jejich prací,
- žádá Komisi, aby pokračovala v podpoře výstavby sítí evropských knihoven v
rámci 5. programu výzkumu a technického rozvoje, aby knihovnám bylo umožněno dále
zlepšovat účinné sdílení profesního know-how prostřednictvím společných
projektů a technického spojení,
- žádá Komisi, aby pokračovala v podpoře 5. programu výzkumu a technického rozvoje
při návrhu všeobecných standardů zpracování, uchovávání a přenosu informací a
zabezpečování jejich kompatibility a žádá také ostatní orgány Komise odpovědné
za tuto oblast, aby vzaly v úvahu tyto potřeby a odbornost knihoven při své vlastní
práci,
- žádá komisi, aby podporovala celoevropskou spolupráci při řešení problémů s
dlouhodobým uchováváním a využíváním dokumentů zřízením referenčního
střediska, které by poskytovalo informace, prosazovalo a podporovalo výměnu
zkušeností a spolupráci mezi organizacemi v soukromém a veřejném sektoru
(nakladatelé, výrobci papíru, dodavatelé zařízení pro ochranu fondů v knihovnách
a archivech),
- doporučuje členským státům, aby poskytly prostředky ze svých rozpočtů pro
financování programů digitalizace a ochrany dokumentů, aby bylo toto kulturní
dědictví uchováno pro budoucí generace v podobě, která umožní přístup k těmto
dokumentům co možná největšímu počtu lidí a která umožní jejich využívání v
zahraničí díky společným standardům,
- žádá Komisi a členské státy, aby iniciovaly studie o principech práce s
licenčními systémy pro využívání elektronických dokumentů, nákladech
týkajících se této oblasti, jejich vlivu na knihovny a způsobech, jak i malé a
finančně slabé knihovny mohou svým uživatelům zpřístupnit elektronické dokumenty,
- žádá Komisi, aby věnovala větší část svých programů zaměřených na kulturu
a rozpočtů týkajících se informací kulturní činnosti knihoven a činila tak
jednoznačněji než dosud,
- žádá Komisi a členské státy, aby jednaly o systémech, jejichž prostřednictvím
by bylo možné v souladu s principy zákona o povinném výtisku zabezpečit
shromažďování a uchovávání materiálů produkovaných jak v nadnárodním a
mezinárodním měřítku, tak v příslušných státech v Evropě bez ohledu na formu
dokumentu,
- doporučuje, aby členské státy poskytly všem typům knihoven moderní vybavení,
zvláště pak internetové spojení, a odpovídající finanční zajištění, které
umožní pokračovat v plnění náročných úkolů tváří v tvář občanům
informační společnosti, a aby také vzaly v úvahu náklady vyplývající z
licenčních poplatků za elektronické dokumenty, které jsou v knihovnách stále
běžnější,
- doporučuje, aby členské státy zabezpečily základní služby knihoven, jako např.
půjčování vlastních dokumentů knihoven a bezplatné využívání referenčních
dokumentů, tak jak je to doporučováno v "Manifestu
UNESCO o veřejných knihovnách", poněvadž knihovny jsou povahou svých
služeb službami nejširší veřejnosti, v nichž je kladen důraz na důležitost
rovného přístupu k informacím a kultuře,
- doporučuje členským státům, aby důležité dokumenty vytvořené za pomoci
příjmů z daní, počínaje legislativními dokumenty, rozhodnutími zastupitelských
orgánů, statistikami až po národní bibliografie, byly přístupné veřejnosti a
ostatním uživatelům prostřednictvím knihoven bez ohledu na formu a žádá zvláště
naléhavě, aby bylo zjištěno, jaké výhody by přinesla výroba online verzí těchto
dokumentů,
- doporučuje, aby členské státy lépe přizpůsobily své vzdělávací systémy a
systém dalšího vzdělávání knihovnického personálu vývoji informační
společnosti. Obzvláště si musí personál osvojit technické dovednosti, aby dokázal
vyhledat ze stále vzrůstajícího množství informací ty dokumenty, které uživatelé
ve zvýšené míře požadují,
- žádá, aby Komise zkoumala možnosti založení ústředního pracoviště Evropské
unie s pravomocí koordinovat záležitosti knihoven a organizovat školení
knihovnického personálu,
- žádá Komisi a členské státy, aby zvážily, zda mají být zřízena evropská
informační pracoviště v knihovnách dalších států Evropy, protože zkušenost s
poskytováním informací o Evropě byla příznivá,
- žádá, aby Komise zkoumala možnosti hodnocení knihovních služeb a sestavování
statistik, jež se jich týkají, a to v tom smyslu, aby údaje, které budou poskytnuty,
byly srovnatelné,
- doporučuje členským státům, aby členům Evropského parlamentu bylo uděleno
právo přístupu ke službám národní parlamentní knihovny v jejich mateřském
státu, a to v těch zemích, kde toto právo ještě neexistuje,
- ukládá prezidentovi, aby předal tuto rezoluci Komisi a Radě.
B
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
I. Proč tato zpráva z vlastní iniciativy?
Role knihoven byla načrtávána v EU z různých hledisek od rezoluce parlamentu v
roce 1984 o vytvoření Evropské knihovny. V roce 1990 byl zahájen program "Telematika pro knihovny" a
stal se významným faktorem v rozvoji spolupráce evropských knihoven. Otázky
týkající se knihoven byly diskutovány v různých typech obecných dokumentů
vztahujících se ke kultuře, výchově a výzkumu, zejména pak v Morganově zprávě o
informační společnosti, kultuře a vzdělání. Na této bázi začala Komise pracovat
na Zelené knize o informační společnosti.
Cílem této iniciativní zprávy je vyvolat debatu o roli knihoven v informační
společnosti v roce 1998. To je období, kdy jsou připravována důležitá rozhodnutí,
která budou mít rozhodující vliv na budoucnost knihoven. Nejdůležitější z nich je
Směrnice o copyrightu. Rozhodnutí budou také brzy muset být zahrnuta do rozpočtových
návrhů týkajících se knihoven v 5. programu výzkumu a technického rozvoje.
"Zelená kniha o roli knihoven v současné společnosti", kterou připravuje
Evropská komise, poskytne mnohem podrobnější informaci než tato zpráva, určená pro
využití v další debatě, a povede k dalšímu kolu diskusí a k určitému
rozhodnutí.
II. Zkušenosti EU s projekty knihoven
Program "Telematika pro knihovny" koordinovaný DG XIII/4 podporoval od roku
1997 87 hlavních projektů a 6 diskusních programů. V souvislosti s prací na
projektech se konalo kolem 350 setkání, z nichž téměř polovina byla knihovnických.
Stojí za to upozornit, že spolupráce mezi projekty byla mnohem intenzivnější než
tomu normálně v těchto případech bývá.
Jak profily jednotlivých projektů, tak také výsledky se diametrálně lišily a
odrážejí se mnoha způsoby v činnosti evropských knihoven. Byly zpracovány normy
(UNIMARC, EDIFACT), jakož i volně přístupné softwarové prostředky v souvislosti s
normou Z 39.50 (EUROPAGATE SOCKER) a technické know-how bylo převedeno z jedné oblasti
do druhé (FACIT, MOBILE, DEDICATE, LISTED). Informace byly shromažďovány především
s ohledem na stupeň vyspělosti a využitelnost technických aplikací (SPINTEL).
Praktická spolupráce mezi knihovnami (COBRA, BIBLINK,NEDLIB) měla prioritu.
Od roku 1995 byla vydávána řada publikací nazvaná "Knihovny v informační
společnosti" a do jara 1998 vyšlo už 14 publikací. Důležitou roli hrály i
různé diskusní programy a ECUP (European Platform for Copyriht User) může sloužit
jako příklad.
Hodnota programu "Telematika pro knihovny" je nejvýraznější pokud se
týká vývoje norem, tvorby prototypů a využití technických řešení. Významně
vzrostla spolupráce mezi knihovnami evropských zemí a nepřímo také mezi
knihovnickými organizacemi. Prohloubila se rovněž spolupráce mezi knihovnami a jejich
obchodními partnery. To vše společně posloužilo zvýšení prestiže knihoven jak na
evropské úrovni, tak v jednotlivých evropských státech.
III. Význam poznatků a přístupu k nim
V informační společnosti jsou vědomosti životně důležitou potřebou a informace
nejdůležitější užitnou hodnotou. Vzhledem k tomu je více pozornosti než dříve
věnováno vědomostem, poznatkům, jejich přenosu a využitelnosti, přístupu k nim a
institucím, které s nimi pracují. Jejich role musí být revidována. Na úrovni
Evropského společenství musí být věnována zvláštní pozornost informačním
pramenům, a to z různých hledisek, ale také vzdělání a výzkumu. Když začala být
problematika knihoven ve Společenství diskutována, důraz byl kladen na efektivnější
využití kulturního, vzdělávacího a výzkumného kapitálu, který je v nich uložen.
Jedinečnou funkcí knihoven je shromažďovat, pořádat, nabízet k využití a
uchovávat veřejně přístupné dokumenty bez ohledu na formu (tištěný materiál,
kazeta, CD ROM, síť) takovým způsobem, který, bude-li to třeba, umožní jejich
vyhledání a předání uživateli. Žádná jiná instituce neprovádí tuto dlouhodobou
systematickou práci.
Knihovny jsou místy, kde dochází k soustředění mnoha procesů a jevů
vztahujících se k informační společnosti, ačkoliv jsou v současné době stále
podceňovány. Podstatný vliv knihoven se pociťuje daleko šířeji, než by se
předpokládalo podle jejich finančního zajištění. Knihovny se stanou mnohem
důležitějšími centry v informační společnosti než tomu bylo ve společnosti
industriální vzhledem k postavení, kterého dosáhnou částečně také díky
budování virtuálních knihoven, jež budou jejich součástí. V současné
společnosti jsou knihovny obzvláště důležité jako prostředky zajištění
přístupu všech občanů, kteří o to projeví zájem, k poznatkům a ke kultuře. Je
velmi důležité zajistit přístup k jejich dokumentům. To je také role, kterou mají
knihovny sehrát v realizaci občanského principu (mj. např. tím, že poskytují
časopisy, které přinášejí čtenářům nejnovější poznatky z legislativy,
informace o důležitých rozhodnutích vlády a událostech). Bez takových služeb
společnost nemůže být demokratickou, otevřenou a transparentní, protože nelze
předpokládat, že všichni občané si mohou opatřovat dokumenty v příliš širokém
rozsahu. Investování do knihoven znamená investování do demokracie a rovnosti.
Zvláštní skupinou v souvislosti s přístupem k informacím jsou přistěhovalci.
Je-li volný pohyb na trhu práce mezi zeměmi, knihovny musejí mít dokumenty -
obzvláště noviny - v jazycích přistěhovalců. Musí jim být umožněno sledovat
události jejich vlasti v jejich mateřském jazyce. Knihovny také nesou jistou míru
odpovědnosti za formování kulturního sebeurčení dětí přistěhovalců.
Stává se stále obecnějším jevem vzhledem k poznatkům předávaným
prostřednictvím počítačových sítí, že role knihoven v poskytování přístupu k
informacím se mění, neznamená však ústup do pozadí. Někteří lidé získávají
informace přímo ze sítě, takže procento informací poskytnutých službami knihoven,
které představují informace z ostatních informačních pramenů, v knihovnách
pravděpodobně klesá. To však právě posunuje práci knihoven do oblasti organizace
přístupu k informacím a zajišťování jejich dostupnosti včetně přístupu ke všem
nejdůležitějším sítím. Kvalifikovaná pomoc je stále potřebná, aby mohly být
získány informace z dosud neznámých oblastí. Bylo také konstatováno, že
dochází-li k intenzivnějšímu využívání informací, vytváří se mnoho nových
vztahů mezi knihovnami, které přispějí k udržení současné úrovně využívání
informačních pramenů nebo ji dále zvýší.
Rozvoj informační společnosti neznamená, že plnění tradičních funkcí knihoven
celkově upadne. Budou stále poskytovat služby týkající se uchovávání kulturního
dědictví a jeho předávání budoucím generacím. Některé knihovny se na to dokonce
specializují: národní knihovny vlastními vstupními prostředky a knihovny s
historickými fondy jako např. v Coimbře a Strahovské klášterní knihovně v Praze
vlastní cestou. Zde je prostor pro spolupráci s muzei a archivy. Může zde být také
využito nových technologií pro plnění stávajících funkcí.
V budoucnosti tak jako v minulosti budou knihovny sloužit jako informační instituce,
působit na kulturním poli a velmi těsně souviset s různými typy studia. Do určité
míry narážejí knihovny na potíže při uspokojování různorodých potřeb,
poněvadž je obtížné chápat je jako jediný celek uvnitř mnoha zřizovatelských
organizací. Avšak rozvoj informační společnosti zvyšuje jejich všeobecný význam
jako důležité součásti informační superdálnice, po které poznatky a kultura
putují.
Vzhledem k tomu, že knihovny hrají tak důležitou roli, musí dojít ke zlepšení
pokud se týká zdrojů. Se zdroji, které mají v současné době k dispozici, nemohou
zajišťovat všechno to, co se od nich vzrůstající měrou očekává. Financování
knihoven musí být úplně revidováno právě z hlediska požadavků informační
společnosti. To platí pro všechny typy knihoven. Znalost potřeb členských států
musí být osnovou a plánem. Podle nedávného průzkumu se rozdíly ve financování
veřejných knihoven prohlubují. Ty knihovny, které "hladovějí" pokud se
týká financování, pokulhávají za těmi dobře finančně zajištěnými.
IV. Porozumění informacím je individuální proces
Vzrůstající objem informací není pro nikoho prospěšný, pokud se informace
nepromění v poznatek a nevytvoří nové informace a pokud nepůsobí na výrobu a
kulturu.
Mnoho nových výrobních odvětví, obzvláště uspokojivě se rozvíjejících,
intenzivně závisí na schopnosti lidské mysli vytvářet něco nového. Tento proces,
který je v informační společnosti rozhodující, probíhá individuálně. Nemůže
probíhat z donucení, ale může být podporován poskytováním informačních pramenů
a příležitostí. Knihovny spolu s ostatními kulturními institucemi, školami a médii
tvoří část řetězu, který podněcuje lidskou mysl a udržuje ji v pohybu.
Jiným velmi důležitým faktorem pro intelektuální činnost je kultura. Do určité
míry je její vliv pociťován poněkud nepřímo na rozdíl od poznatků, ale není
možné si představit, jak by mohly být tvůrčí síly lidí plně aktivizovány bez
vlivu kultury, která dává našemu myšlení hlubší rozměr.
Lze předpokládat, že v budoucnu budou všichni občané evropské informační
společnosti potřebovat knihovny v některém stadiu svého života, ať už jako
školáci, studenti nebo při svých společenských aktivitách, ve svém volném čase
či při své práci. Důvod je zcela zřejmý: využívání informací vzrůstá velmi
intenzivně a navíc, k všeobecnému přenášení znalostí, např. médii ve formě
informací poskytovaných různými institucemi, je potřebná služba, která poskytne
jednotlivci přesné odpovědi na jeho otázky.
Z hlediska veřejnosti je počátkem i koncem činnosti knihoven odpovídání na
otázky jednotlivců, při kterém knihovny využívají informační prameny a odborné
schopnosti svých pracovníků. Zároveň jsou knihovny jevištěm mnoha neočekávaných
objevů, neboť je možno v jejich sbírkách narazit na informační prameny, které jsme
dosud neznali a které hledáme.
V. Mnoho typů médií, která jsou k dispozici a gramotnost
Tradiční představa o knihovně je, že je to místo, kde jsou shromažďovány
knihy, ale v současné společnosti už není tato představa přesná. V mnoha
vědeckých knihovnách jsou knihy dnes jen okrajovou částí sbírek uchovávaných po
desetiletí, protože informace se rychle obnovují. V minulých letech většina
knihoven, které jsou up-to-date, založila vlastní virtuální knihovny a spoléhá se
na různé druhy dokumentů, které jsou přístupné na sítích. V národních
knihovnách se stará literatura, rukopisy, obrazy, mapy a ostatní dokumenty
převádějí do digitální podoby.
Knihovny by měly obsahovat všechna informační média, která jsou pro ně vhodná.
Zážitek z hudby je stejně hodnotný jako ten, který poskytuje četba, a poznatky
získané z videa jsou právě tak dobré jako ty, které byly načerpány z literatury.
Různé formy uchovávání a ukládání dokumentů je nutno diferencovat podle obsahu.
Telefonní seznamy představují typ pramene, který podléhá změnám, a proto je
smysluplné uchovávat jej v elektronické podobě. Nejdůležitějším kritériem
zpřístupňování dokumentů je v knihovnách kvalita materiálu. Avšak knihovny
poskytují primárně obsah spíše než formální úpravu podle zvláštních vzorů.
Zkušeností knihoven je, že nové nosiče informací nenahradí staré. Naopak různá
média se v kontextu knihovny vzájemně doplňují.
Přes to, co již bylo řečeno výše, je ve veřejných a školních knihovnách
kladen důraz na gramotnost a literaturu. Plnohodnotné občanství a účast na dalších
aktivitách v současné společnosti vyžadují gramotnost a dobré ovládání jazyka.
Knihovny pokračují v upevňování gramotnosti dětí a stimulují dospělé k jejímu
zlepšování. Informace získané na sítích mezitím vyzývají lidi, aby četli novým
způsobem. Kritický postoj k médiím je zde však prvořadý. Jako ekvivalentního
výrazu pro gramotnost v oblasti médií bývá někdy používáno termínu mediace. Jako
provozovatelé veřejných internetových stanic mohou knihovny občanům významně
přispět ke zdokonalení dovedností potřebných pro práci na sítích. Zkušenost s
výukou práce na síti organizovanou knihovnami je velmi podnětná.
VI. Copyright a knihovny
Elektronické dokumenty budou největší a nejvšestrannější výzvou, které budou
knihovny čelit v nejbližší budoucnosti. Je s nimi spojena také největší hrozba.
Návrh Komise nazvaný "Směrnice o copyrightu a souvisejících právech" bude
mít velký vliv na práci knihoven a jejich způsobilost plnit povinnosti vyplývající
z jejich služeb. Z pohledu veřejnosti je zde nebezpečí, že návrh může ohrozit
přístup veřejnosti k poznatkům uchovávaným v elektronické podobě knihovnami i
archivy.
Návrh je kritizován hlavně proto, že porušuje rovnováhu zájmů pokud jde o
copyright. Práva držitelů copyrightu jsou posílena na úkor uživatelů. Knihovny
mají za to, že veřejnost by měla mít právo číst na obrazovce a prohledávat
elektronické knihovny a archivy právě tak svobodně jako teď může číst knihy.
Avšak v tomto ohledu návrh směrnice ponechává knihovny a archivy závislé na
licencích, které mohou udělovat držitelé práv. Právo na vědomosti však nesmí
být předmětem licence.
Podle návrhu by členské státy měly mít, přejí-li si to, právo činit výjimky
z práva držitelů copyrightu rozhodovat o využití jejich prací. Jinými slovy, podle
tohoto návrhu práva uživatelů nemusejí být s právy autorskými harmonizována.
Výjimky jsou velmi úzce definovány, nejvýznamnější mezi nimi je pouze návrh
omezeného využívání dokumentů pro výukové účely ("využití ve
třídě") a výzkum, ale nikoliv pro studium. Kromě jiného je to v protikladu k
principům celoživotního vzdělávání, které nemohou být uplatňovány v širším
měřítku, pokud nebude studentům umožněno samostatně a aktivně využívat poznatků
podle jejich vlastní iniciativy. Knihovny se snaží rozšířit tuto výjimku a zahrnout
do ní možnost využívání materiálů pro účely studia, výuky a výzkumu.
Vedoucí pracovníci knihoven samozřejmě podporují řešení problémů copyrightu
souvisejících se sítěmi, jako je např. ochrana zájmů všech stran. Avšak o
řešení musí být také uvažováno z hlediska svobodného přístupu k informacím a
kultuře. Ten je podstatný pro nové úspěchy v intelektuální práci. Vytváření
bariér pro využívání digitálních informací a kulturních výtvorů a striktní
omezování jejich využívání v knihovnách by oslabilo v Evropě intelektuální
tvorbu.
Stojí za to upozornit, že v debatě o návrhu směrnice jsou knihovny jedinými
účastníky zastupujícími uživatele. Směrnice by měla udržet existující
rovnováhu mezi držiteli autorského práva a uživateli a formulovat jasně výjimky,
aby zaručila práva individuálním uživatelům a knihovnám.
VII. Licence k využívání elektronických dokumentů
Mají-li být uspokojovány potřeby uživatelů, musejí knihovny využívat
elektronických dokumentů mnohem více než v minulosti. V nejbližší budoucnosti budou
tudíž muset jednat s jejich producenty o licencích k jejich využívání. K tomu bude
docházet bez ohledu na rozhodnutí, jichž bude dosaženo ve Směrnici o copyrightu.
Licenční poplatky znamenají také nové výdaje. Je to dobrý příklad toho, že
dostávají-li se knihovny do centra pozornosti informační společnosti, potřebují
své vlastní zdroje.
Licence jsou novou oblastí pro knihovny, je to smlouva právního charakteru.
Některé národní knihovny vzájemně spolupracují při získávání společných
licencí a jejich zkušeností by mělo být společně využíváno. Prozatím omezená
zkušenost malých knihoven naznačuje, že jednání o licencích pro jednotlivé
produkty, jako je např. CD ROM, provázená různými termíny a podmínkami budou
znamenat pro knihovny mnoho neobvyklé práce. Je nutno prodiskutovat, co je rozumné z
hlediska knihoven, jaké možnosti jsou zde pro společné licence a co to vše bude stát
v budoucnosti.
VIII. Další výzvy v souvislosti s dokumenty na Internetu
V souvislosti s dokumenty vystavovanými na Internetu se objevují další výzvy
knihovnám. První a nejdůležitější mezi nimi je poskytnutí volného přístupu k
těmto dokumentům, protože zatím jen málo lidem se podařilo získat přístup k
Internetu na základě vlastních zdrojů. Zkušenost ze zemí, kde byly internetové
stanice instalovány v knihovnách, je většinou pozitivní a pokládá se za výhodné
zaškolovat uživatele knihovnami, protože současně bylo možné využívat i dalších
informačních zdrojů a materiálů z oblasti kultury. Čím delší možnost
využívání Internetu byla k dispozici, tím větší výhodu měly atypické skupiny
uživatelů, jako např. ženy a starší populace. Knihovny jsou tak chápány jako
vhodná místa pro zlepšování dovedností při práci na sítích.
Internetové dokumenty obsahují mnoho materiálů pro myšlení a mnoho témat pro
individuální rozhodování, a to na různé úrovni. Zároveň se tyto dokumenty
stávají dostupné každému uživateli a na stejném základě. Výhodou z hlediska
knihoven je, že velké i malé, bohaté i chudé knihovny mohou získat stejný přístup
k týmž materiálům prostřednictvím Internetu, což obzvláště knihovny chudé na
zdroje staví do rovnocenné pozice. Tato situace může dokonce zachovat část
dokumentů, které se staly komerčními, na Internetu volně přístupnou.
Základní informace pro občany, jako např. informace z oblasti legislativy nebo
materiály EU, by měly být na Internetu stále přístupné, a to bezplatně, neboť
obsahují mnoho informací souvisejících například s turistikou.
Pro knihovny i jiné instituce je problémem materiál, který někdy obsahuje
pornografii, škodlivé informace, jako např. návod na výrobu bomby, nebo záměrné
dezinformace. Zvykli jsme si, že knihovny mají ve svých fondech vybrané dokumenty,
zatímco z Internetu nelze určité materiály vyloučit. Filtrační programy, které
byly dosud vyvinuty, nejsou příliš přesvědčivé, protože mechanicky zadržují i
dokumenty, které by měly nechat projít. Uveďme zde jako příklad program, který
znemožňuje přístup ke stránkám obsahujícím slovo "prs" a jehož
výsledkem je, že není možný přístup ani k www stránkám z oblasti medicíny,
obsahujícím informace o rakovině prsu.
Zkušenosti knihoven s využíváním internetových stránek obsahujících
nežádoucí materiály reflektují zkušenosti různých národních kultur. V
severských zemích jsou pozitivní aspekty Internetu tak vysoko hodnoceny, že i když se
objevuje mnoho prohřešků, nepřevládají názory, které by se přikláněly k
institucionální kontrole. V některých dalších zemích bylo využívání Internetu v
knihovnách kvůli zmíněným problémům zpochybňováno nebo tam alespoň bylo
požadováno zavedení filtračních programů.
Knihovny by měly mít dvě základní povinnosti pokud se týká dokumentů
vystavovaných na Internetu stejně jako v jiných souvislostech: měly by je uchovávat
pro budoucí generace a pořádat tak, aby v nich každý našel co chce. Knihovny jsou
však brzděny v plnění obou těchto úkolů faktem, že materiál vystavovaný na
Internetu se neustále mění. Je také velmi obtížné zjistit, kdo je odpovědný za
dlouhodobé uchovávání, protože část materiálů je vytvářena nadnárodně nebo v
kooperaci - např. publikace EU. V zákonech o povinném výtisku v různých evropských
zemích bylo již přijato stanovisko, jak by měly být v dotyčných zemích
uchovávány druhy dokumentů běžné produkce procházející Internetem, ale situace se
stále mění.
Současná chaotická povaha materiálů vystavovaných na Internetu ukazuje, jak
cennou práci vykonávají knihovny katalogizováním, klasifikací a indexací knih a
ostatních dokumentů s ohledem na pozdější vyhledávání. Podobně knihovny usilují
o pořádání internetových dokumentů za použití tradičních knihovnických metod,
tj. pomáhají tak vyhledávat na Internetu jejich obsah. Právě nejlepší existující
rešeršní nástroje (Alta Vista, Lycos atd.) primárně vyhledávají zvláštní
slovní kombinace. Navíc se zde projevuje potřeba výběrových a dlouhodobých
rešeršních služeb, které zpřístupní dokumenty na základě profesionálních
knihovnických určení odpovídajícího "síťového materiálu".
IX. Fyzická ochrana sbírek vyžaduje pracovní techniky
Rozsáhlé knihovní sbírky vyžadují velké fyzické a technické úsilí pokud jde
o ochranu fondů. To platí obzvláště pro národní i další knihovny, jejichž
povinností je ochrana dokumentů. Vážným problémem je kyselý papír, protože při
jeho oxidaci se ničí psaný text. Ne každý materiál, na který se v současné době
tiskne, splňuje požadavky dloudobého uchovávání. Prozatím nemáme také spolehlivé
informace, jak dlouho bude možné uchovávat dokumenty využívající moderních
technik. Knihovny a producenti materiálů, kteří s knihovnami často spolupracují,
potřebují velké investice, aby uchovali tyto materiály v použitelném stavu. Mezi
jinými výdaji představují výdaje na konverzi velkého množství dokumentů z jednoho
formátu do jiného, což znamená jejich převádění na nějaké jiné paměťové
médium, skutečně vysokou položku. Jde například o mikrofilmování novin a
digitalizaci celých knihovních sbírek.
Ochrana dokumentů je prvořadou národní odpovědností. Je však také nutné
podporovat vzdělávání, rozšiřování profesionální odbornosti a všeobecného
povědomí o problémech spojených s ochranou kulturního dědictví na evropské
úrovni.
X. Síť knihoven zůstává potencionálním pramenem
Knihovny působí nejúčinněji jako síť. Fungující síť zajišťuje uživatelům
knihovny získání toho, co potřebují z nějaké jiné knihovny, není-li to k
dispozici v jejich místní knihovně. Sítě přesahují hranice působnosti vědeckých
a veřejných knihoven i hranice mezinárodní. Meziknihovní výpůjční služba je
široce založena na předchozí spolupráci, na jejímž základě byla přijata obecná
pravidla a normy včetně opatření, která poskytují knihovnám adekvátní
reciproční informace o jejich sbírkách. Internet otevřel nové možnosti,
obzvláště pokud jde o přístup k bibliografickým a lokálním informacím.
Výstavba sítí pro knihovny samotné významově překračuje meziknihovní
výpůjční službu. Knihovny mohou také rozšiřovat svoji odbornost a tím zlepšovat
svou vlastní práci. Je-li zde používán Internet, je možné přímo požádat kolegy
kdekoliv o pomoc při zodpovídání individuálních složitých dotazů v rámci
informačních služeb. V některých případech se to už děje. Zintenzívnění
spolupráce mezi zeměmi v nedávné době zdůraznilo význam této možnosti.
Problematické je, že mnoho vědeckých knihoven v Evropě je přístupných pouze
určitým organizacím, jejichž jsou součástí. To omezuje prospěšnost jejich fondů
a odborné práce. V internetové době by se o využití jejich fondů mělo diskutovat
jako o zásadní otázce. Výstavba sítí v Evropě má však před sebou ještě dlouhou
cestu a může být považována za jednu z největších oblastí nevyužitého
potenciálu knihoven. Relativně malého pokroku bylo např. dosaženo ve využívání
Internetu při poskytování přístupu ke generálním katalogům.
XI. Knihovny a ekonomika
Knihovny představují 0.4% hrubého domácího produktu a je v nich zaměstnáno kolem
240 000 lidí. V informační společnosti by se objem jejich ekonomického zajištění
měl nepochybně zvýšit. V tomto ohledu se nijak neodlišují od ostatních odvětví
pracujících s informacemi. Tím, že se stávají informace vzrůstající měrou
důležitým faktorem ve výrobě, je stále zřejmější, že jejich rozvoj je pro
společnost prospěšný a vyplatí se investovat do nich veřejné finanční
prostředky. Knihovny jsou životně důležitými veřejnými službami. V polovině
osmdesátých let bylo zjištěno, že knihovní sbírky jsou v zemích EU velmi
neadekvátně využívány a představují zanedbanou pokladnici. Tento kapitál nemůže
být produktivní bez nových investic. Program "Telematika pro knihovny" byl
odpovědí na tento problém a investoval systematicky do zlepšování existujících
knihovních zdrojů.
Knihovny nemohou být považovány za ekonomicky rentabilní. V tomto ohledu se
podobají základním školám. Byly činěny různé pokusy, vyzkoušet ekonomickou
rentabilitu, ale i ten nejambicióznější, realizovaný Kongresovou knihovnou USA (US
Library of Congress), již směřuje jinam. V některých oblastech knihovnických služeb
se může uplatnit komerční princip, ale jde o okrajový jev a neměl by být aplikován
ve všech knihovnách. Zvolí-li se však správný postup, mohou knihovny dosáhnout
vysoké efektivity vložených prostředků. Statistiky naznačují, že v některé zemi
je veřejným knihovnám přidělováno méně než 1% veřejných výdajů, ale
využívají jich dvě třetiny populace.
Faktorem, který nesporně přispěje k ekonomickému růstu v souvislosti s
knihovnami, jsou už zmíněné licenční poplatky za elektronické dokumenty, dalším
pak je digitalizace katalogů a původních dokumentů. Samostatné průmyslové
odvětví, které vyrůstá kolem knihoven, je tvořeno například výrobci
integrovaných knihovnických systémů a katalogů na CD ROM a sítích. Mají stále
rozsáhlý trh v Evropě, ale čelí také velmi silné konkurenci z Ameriky. Dlouhodobé
uchovávání fondů a např. odstraňování problémů s kyselým papírem jsou také
příležitosti k podnikání pro firmy působící v této oblasti.
Knihovny jsou nejdůležitějšími zákazníky pro některé nakladatele a
významnými pro mnoho dalších. Navíc knihovny slouží trhu uspokojováním zájmů
výrobců médií. Obzvláště v malých jazykových oblastech zapojených do knižního
obchodu se připouští, že knihovny hrají důležitou roli v podpoře četby a
literární tvorby vůbec. Nákup do knihoven se může stát pozitivním faktorem při
zajištění rentability kvalitních děl, jejichž komerční potenciál je nejistý. K
podobné situaci může dojít u videa a filmů. Z toho by mohli mít užitek tam, kde
nejsou kina.
Pro podnikatele v oblasti telekomunikací mohou být knihovny průkopníky v
zavádění Internetu, protože v mnoha případech jsou v určité lokalitě první, kdo
požaduje pevné kabely pro internetové spojení. Budou-li knihovny připraveny dobře
informovat, mohou se také otevřít trhu s multimédii.
Knihovny mohou mít také velký vliv na společnost v okruhu své působnosti a na
každodenní život svých uživatelů včetně jeho ekonomických aspektů. Čtení,
hudba a další činnosti ve volném čase udržují a obnovují síly člověka dále
pracovat. To je zvláště zřejmé v ekonomicky upadajících oblastech. Výzkum ukázal,
že v takových případech kvalitní služby knihoven mohou být "jedním ze
záchranných lan" pro místní obyvatele. Knihovny mohou také aktivně napomáhat
úsilí při vytváření nových strategií pro přežití komunity. Mohou rovněž
pomáhat nezaměstnaným v jejich snaze naučit se něčemu novému a při jejich
hledání nových příležitostí, což je další styčný bod celoživotního
vzdělávání a knihoven.
XII. Poplatky
Poplatky za využívání služeb veřejných knihoven se liší a každá země
uznává jinou praxi. Někde se platí za legitimaci, někde musí čtenář platit za
vypůjčení zvláštních typů dokumentů (videokazety, hudební nahrávky). Ve všech
zemích jsou vybírány sankční poplatky, poplatky za rezervaci dokumentů a podobně.
Poplatky se mohou ukázat jako faktor zabraňující využívání dokumentů. Diskuse,
jež se tímto problémem zabývá, je zaměřena hlavně na poplatky za půjčování.
Odpůrci tohoto druhu poplatků konstatují, že jejich největším efektem je omezení
půjčování, takže se snižuje úroveň využívání knihoven a jejich sbírek. Pro
srovnání: Příjem z půjčovních poplatků přináší relativně malý zisk a
neřeší finanční problémy knihoven.
V mnoha zemích je v současné době diskutována otázka, zda by poplatky měly být
vybírány za využívání katalogů knihoven - obzvláště národních bibliografií -
nebo zda by katalogy měly být využívány bezplatně. Kritici považují za nerozumné
vybírat poplatky, protože informace jsou shromažďovány za finanční prostředky
plynoucí z daňových příjmů a tvoří část národního kulturního dědictví,
které patří všem.
Knihovny mají své názory týkající se dostupnosti dokumentů a poplatků za
další materiály vytvořené na základě příjmů z daní. V této souvislosti
bývají zmiňovány například mapy a statistiky. Takové dokumenty jsou často pro
uživatele knihoven velmi cenné a měly by být všeobecně přístupné. Už jenom z
hlediska demokracie. Budou-li informace tohoto typu umístěny na Internetu, mohlo by to
podstatně zlepšit přístup k nim, protože by pak distribuční poplatky byly nízké.
Diskuse týkající se přístupu k materiálům vytvořeným díky příjmům z daní
by měla směřovat k závěru, aby se dospělo k širšímu konsensu v otázce, které
služby by měly být poskytovány bezplatně a které za rozumnou cenu.
/Z angličtiny přeložil Miroslav Ressler/
|