

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA
Mezinárodní pracovní porada expertů k problematice knihovnické
legislativy
Praha (Česká republika) 19. - 20. 11. 1999
Mezinárodní pracovní porada expertů k problematice
knihovnické legislativy ze zemí Středoevropské iniciativy a baltských států byla
organizována od 19. do 20. listopadu 1999 v Národní knihovně České republiky
Ministerstvem kultury České republiky pod záštitou České komise pro UNESCO a za
morální podpory UNESCO.
Porady se zúčastnili experti z 8 zemí delegovaní Národními
komisemi pro UNESCO, a to z Albánie, Chorvatska, České republiky, Lotyšska,
Makedonie, Polska, Slovenska a Slovinska.
Jako experti se porady zúčastnili pan Giuseppe Vitiello, poradce pro
oblast nových technologií, knih a archivů Rady Evropy, pan Bendik Rugaas, ředitel
norské Národní knihovny a paní Ingrid Mauritzen, právní poradkyně z Norska.
Na poradě bylo dále přítomno 10 pozorovatelů z České republiky a 1 pozorovatel
Open Society Institute . Porady se také zúčastnil pan Michal Beneš, zástupce
České komise pro UNESCO.
Poradu řídil pan Vojtěch Balík, ředitel Národní knihovny
České republiky, zapisovatelem byla paní Zlata Houšková, z Národní knihovny ČR.
Ve svém úvodním projevu náměstek ministra kultury České
republiky, pan Ilja Racek, přivítal přítomné a informoval o záměrech ministerstva
kultury připravit nový knihovnický zákon. Dále přítomné přivítal zástupce
České komise pro UNESCO pan Michal Beneš. Ve svém příspěvku informoval účastníky
pracovní porady o tom, že 30. zasedání Generální konference UNESCO se zabývalo
problematikou veřejných knihoven, a to jak ve všeobecné rozpravě, tak i
v jednotlivých programových komisích. Bylo zdůrazněno, že knihovny mají
významné místo v oblasti celoživotního vzdělávání obyvatel, jsou
nejdůležitějšími veřejnými informačními centry a současně místy ochrany a
rozvoje kultury i péče o kulturní diverzitu. Naplňování těchto funkcí musí
odpovídat i legislativní prostředí knihoven.
Hlavním cílem Mezinárodní porady bylo vzájemné vyjasnění
současných principů a trendů této legislativy v jednotlivých zemích s možným
hledáním principů a momentů společných či blízkých a pomoc formulaci
legislativních předpisů respektujících současný stav a předvídatelný vývoj
oboru v zemích, kde dosud nebyly (nové) legislativní předpisy vydány. Jedním
z vhodných podkladů pro ně mohou být Manifest UNESCO-IFLA o veřejných
knihovnách z r. 1994 a Manifest UNESCO-IFLA o školních knihovnách z r. 1999 a
připravovaný dokument Rady Evropy Doporučení pro knihovnickou legislativu v Evropě.
Účastníci porady obdrželi s předstihem hlavní podklady pro
diskusi, které postihly klíčové otázky, jež by měly nebo mohly být upraveny
legislativní cestou.
První blok diskuse věnovaný otázkám neomezeného přístupu
k informacím uvedla svým příspěvkem paní Ingrid Mauritzen. Charakterizovala
knihovnu jako instituci, která je skutečným naplněním principu svobodného přístupu
k informacím a nástrojem, kterým společnost podporuje svobodné vyjadřování
myšlenek. Knihovny jsou vytvářeny pro uspokojování potřeb uživatelských skupin a k
podpoře jejich práv na přístup k informacím a myšlenkám. Paní Mauritzen
zdůraznila bezplatnost knihovnických a informačních služeb a to, že principy
svobodného přístupu k informacím jsou základem rozvoje demokratické
společnosti. Stejně tak budování knihovních fondů je nutno oprostit od politických,
náboženských a jiných zájmových vlivů. Nové problémy v legislativní oblasti
přináší rozvoj informačních technologií, zejména poskytování služeb
prostřednictvím Internetu. Klíčového významu nabývá otázka autorských práv. Je
nezbytné dosáhnout souladu mezi právy autorů, vydavatelů a distributorů na jedné
straně a základním právem obyvatel na přístup k informacím. Jednou z cest
pro knihovny je vytváření konsorcií a uzavírání licencí na využívání
informačních zdrojů. Měl by být také kladen důraz na vzájemné propojení
legislativy autorského práva s legislativou povinného výtisku. Diskuse byla
zaměřena na tyto otázky:
Mají být všechny knihovnické služby poskytovány bezplatně?
Má být bezplatnost knihovnických služeb omezena pouze na
základní knihovnické služby?
Které služby lze charakterizovat jako základní?
Pokud nebudou základní knihovnické služby poskytovány
bezplatně, kdo má rozhodovat o výši cen?
Má být otázka cen knihovnických služeb řešena v rámci
knihovnického zákona?
Má knihovnický zákon nějakým způsobem limitovat přístup k
určitým informacím poskytovaným prostřednictvím knihoven (např. informacím
s rasistickým obsahem apod.) nebo má naopak jakákoliv omezení výslovně zakázat
?
Má zákon rámcově vymezit (omezit) obsah knihovních fondů
případně garantovat jejich obsahovou vyváženost a kvalitu?
Má zákon garantovat knihovnické služby a jejich dostupnost pro
handicapované, národnostní a společenské menšiny a jakým způsobem?
Z diskuse poté vyplynulo, že všichni považují volný
přístup k informacím za základní princip služeb knihoven. Při jeho
naplňování však budou hrát úlohu také tradice, konkrétní společenská a
ekonomická situace a úroveň technického vybavení knihoven. Také bezplatnost
základních služeb je podporovaným principem, ale knihovny ve většině zemí
střední a východní Evropy pociťují silný tlak na zpoplatňování služeb.
Druhý tematický blok byl zaměřen na nejdůležitější otázky
organizace, řízení a spolupráce knihoven. Pan Bendik Rugaas ve svém úvodním
příspěvku zdůraznil nutnost organizovat knihovny do národního knihovnického
systému. Různorodé požadavky širokého spektra uživatelů není schopna uspokojit
jediná knihovna, ale pouze národní knihovnický systém jako celek. Podstatným
faktorem je rozvíjení mezinárodní spolupráce, jako je např. spolupráce evropských
národních knihoven (CENL, GABRIEL). Finanční zdroje věnované na činnost knihoven by
měly být efektivně využívány. Následující diskuse byla věnována
obecným principům kooperace knihoven, překonávání jak profesních bariér, tak i
konfliktů mezi knihovnami a institucemi z oblasti státní správy a samosprávy.
Kooperace knihoven je rozhodující otázkou jejich dalšího rozvoje. Více než o
otázku legislativní se jedná o vlastní vůli ke spolupráci. Další diskuse se
týkala dvou rozdílných pojetí knihovnického zákona. Jednak jako stručné normy
postihující pouze základní principy, na druhé straně jako obsáhlého výčtu všech
pravidel a postupů. Pojetí stručného zákona se jeví jako perspektivnější, neboť
umožňuje snadnější provádění změn pomocí navazujících vyhlášek a
nařízení. Všeobecně se projevuje tendence k pojetí zákona, který by zahrnul
všechny typy knihoven. Zdůrazněn byl význam národních knihoven pro rozvoj a činnost
národního knihovnického systému. Rozsáhlá diskuse byla věnována otázkám
kvalifikace knihovníků, která je v některých státech již legislativně
kodifikována. Potřeba dalšího rozvoje a prohlubování odborného vzdělání
pracovníků knihoven je pociťována ve všech zemích jako velmi důležitá.
Limitující je však špatná ekonomická situace knihoven.
Třetí tématický blok byl věnován otázkám financování
knihoven. Pan Bendik Rugaas charakterizoval knihovny jako veřejnou službu, která je
financována z veřejných zdrojů. Úroveň financování knihoven
z veřejných rozpočtů ne vždy odpovídá jejich úloze garanta rovnoprávného
přístupu občanů k informacím a poznatkům v informační společnosti. . Diskuse byla
věnována řešení základních problémů a otázek financování knihoven:
Mají být obce zavázány zajistit občanům dostupnost
knihovnických služeb? Jestliže ano, jakou formou:
Má být knihovna zřízena v každé obci nebo pouze v obci s
určitým počtem obyvatel?
Není vhodnější stanovit pouze povinnost obce zajistit občanům
dostupnost knihovnických služeb a současně podporovat vzájemnou kooperaci obcí při
jejich zajištění, např. zřízení knihovny pro více menších obcí?
Kdo má knihovny financovat? Má být zákonem stanovena povinnost
financování určitému konkrétnímu typu zakladatele. Mají být stanoveny závazné
ukazatele pro financování? Podle jakých hledisek?
Jaké podmínky by měly být stanoveny pro zánik (zrušení)
knihovny?
Kdo by měl financovat nadlokální funkce knihoven v knihovnickém
regionu - vláda, nebo příslušný regionální orgán veřejné správy?
Měly by být centrální služby poskytovány knihovnám bezplatně?
Jakými dalšími formami by měla být podporována činnost
knihoven a jak by měla být tato podpora zakotvena ve knihovnické legislativě?
Například: daňové úlevy, nižší poštovní a telekomunikační poplatky, úhrada
poplatků za autorská práva (tantiémy) podpora výstavby a rekonstrukcí knihoven,
podpora informační infrastruktury a vybavování knihoven informačními technologiemi,
účelové "granty", státní příspěvek úměrný příspěvku zřizovatele
aj.
Z diskuse vyplynulo, že většina států má v zákonu
zakotvenu povinnost obce zřizovat knihovnu nebo zajistit v kooperaci s jinou
obcí knihovnické a informační služby. Ve všech zemích je uznávána odpovědnost
státu za činnost knihoven, která by měla být vyjádřena i podílem na jejich
financování, například při nákupu literatury, pořizování automatizovaných
systémů, pří zavádění informačních technologií, daňové úlevy apod.. Za
progresivní formu financování knihoven je považováno financování z různých
zdrojů. Státní podíl na financování knihoven zajišťuje žádoucí dynamiku rozvoje
jejich služeb.
Překážkou rozvoje knihovnických služeb založených na
informačních technologiích jsou vysoké ceny telekomunikačních tarifů. Knihovnám a
jiným vzdělávacím institucím by měly být poskytovány slevy těchto tarifů.
Čtvrtý tematický okruh, který byl zaměřen na obecná
východiska knihovnické legislativy, zahájil pan Giuseppe Vitiello. Ve svém
příspěvku charakterizoval principy knihovnické legislativy v evropských zemích
a zmínil snahy UNESCO a Rady Evropy v oblasti knihovnické legislativy. Diskutovalo
se o významu knihovnické legislativy v období vytváření informační
společnosti. Účastníci se shodli, že rozvoj knihovnických a informačních služeb
je nezbytné podpořit legislativně. Všeobecné snahy o decentralizaci a devoluci by
měly být vyváženy jasnou definicí ve státní kulturní a informační politice. Tato
politika by neměla být zaměřena na udržení stávající infrastruktury, ale měla by
usilovat o vytváření kooperačních sítí knihoven, ale také muzeí, archivů a
dalších oblastí na bázi informačních technologií.
Předmětem diskuse byla také otázka ustavení centrálního orgánu pro meziresortní
koordinaci národního knihovnického systému. Funkci těchto koordinačních center by
měly plnit zejména národní knihovny za předpokladu, že budou legislativně vybaveny
odpovídajícími kompetencemi. Pozornost by měla být věnována také aktivní
spolupráci orgánů státní správy a samosprávy.
Posledním diskutovaným problémem bylo uplatňování a prosazování legislativy,
respektive sankčních opatření za její nedodržování.
Delegáti přijali po diskusi rezoluci, která je přiložena
k této zprávě.
V závěru porady vzali delegáti na vědomí ústní znění
závěrečné zprávy. Písemné znění zprávy obdrží všichni účastníci porady a
bude vystavena v jednacích jazycích porady na webovské stránce NK ČR spolu
s ostatními dokumenty (adresa: www.nkp.cz)Pracovní jednání ukončil předseda
pracovní porady, ředitel Národní knihovny pan Vojtěch Balík. Uvedl, že téma nové
knihovnické legislativy je v období informační společnosti mimořádně
aktuální a stále častěji se objevuje nutnost integrace jejích základních principů
v minimálně celoevropském kontextu. S delegáty a pozorovateli se
jménem Ministerstva kultury České republiky rozloučila paní Blanka Koubová,
zástupkyně odboru literatury a knihoven Ministerstva kultury ČR a poděkovala všem
delegátům za účast i plodné jednání.
|
O Národní knihovně || Odborné činnosti || Publikační činnost || Aktuálně ||
Slovanská knihovna || Informace pro uživatele || Služby || Knihovní fondy ||
Katalogy a databáze || Referenčni centrum
Informace pro knihovny a vydavatele
Copyright (c) 2000 - Národní knihovna ČR, Internet SERVIS, a.s.
All rights Reserved
|