STRATEGIE KNIHOVEN V ČESKÉ REPUBLICE 1999 - 2003
Příloha
SOUČASNÝ STAV, VÝCHODISKA
A BARIÉRY ROZVOJE KNIHOVEN V ČESKÉ REPUBLICE
Obsah
1. Vnější limitující
faktory rozvoje knihoven v ČR
1.1. Legislativní
podmínky rozvoje knihoven
1.1.1. Knihovnický
zákon
1.1.2. Autorský
zákon
1.1.3.
Zákon o svobodném přístupu k informacím
1.1.4. Povinný
výtisk
1.2. Financování, pravidla hospodaření a řízení knihoven
1.3. Státní
politika v oblasti vědy, školství a vzdělávání
1.4. Organizace
státní správy a samosprávy
1.5. Regionální
funkce veřejných knihoven
1.6. Vydavatelská
činnost, knižní trh
1.7. Rozvoj
komunikační infrastruktury, vybavenost domácností informačními technologiemi
1.8. Demografické
vlivy, národností menšiny, přistěhovalectví, dopravní obslužnost
2. Vnitřní limitující faktory
rozvoje knihoven v ČR
2.1 Automatizace
knihovnických procesů
2.2. Využívání
Internetu v knihovnách
2.3. Produkce
digitálních dokumentů
2.4. Úroveň
technického vybavení a výdaje na informační technologie v knihovnách
2.5. Katalogizace,
retrospektivní konverze katalogů, standardy
2.6. Souborné
katalogy, informace o dostupnosti knihovních fondů na území ČR
2.7. Meziknihovní
výpůjční služby a dodávání dokumentů
2.8. Doplňování
knihovních fondů
2.9. Využívání
informačních zdrojů zpřístupňovaných světovými databázovými centry
2.10. Ochrana
knihovních fondů, např. mikrofilmování, restaurování unikátních dokumentů
a sbírek
2.11. Výstavba
a rekonstrukce knihoven
2.12. Výzkum
a vývoj v oblasti knihovnictví, využití nových technologií
2.13. Zpracování
standardů, norem, pravidel, metodických doporučení
2.14. Poradenská,
metodická a konzultační činnost
2.15. Pracovníci
knihoven a informačních institucí
2.15.1. Změna
obsahu knihovnické profese
2.15.2. Vzdělávání
pracovníků knihoven
2.15.3. Odměňování
pracovníků knihoven
2.15.4. Psychologické
bariéry
2.16. Dostupnost
knihovnických služeb
2.17. Rozvoj
čtenářství a práce s dětmi
2.18. Profesní
sdružení v oblasti knihovnictví
2.19. Mezinárodní
spolupráce
3. Trendy využívání informačních
technologií v knihovnách
Seznam zkratek
1. Vnější
limitující faktory rozvoje knihoven v ČR
1.1. Legislativní
podmínky rozvoje knihoven
1.1.1. Knihovnický
zákon
Chybí knihovnická
legislativa, která by vymezila základní vztahy mezi knihovnou, zřizovatelem
a státem i mezi knihovnami navzájem. Pro vztah českého státu ke knihovnám
je příznačné, že doposud platí socialistický knihovnický zákon č. 53/59
Sb o jednotné soustavě knihoven z roku 1959. Zákon nebyl zatím zrušen,
neboť se od něj odvíjejí některé vyhlášky a směrnice, které je účelné do
doby vytvoření nové legislativy zachovat.
1.1.2. Autorský
zákon
V souvislosti s harmonizací
právního systému ČR s právem Evropské unie bude nezbytné v rámci nového
autorského zákona uplatnit požadavky Směrnice 92/100/EEC Rady z 19.11.1992
o pronájemním a výpůjčním právu a o určitých právech souvisejících s autorským
právem v oblasti duševního vlastnictví a Directive on copyright and of
related rights in the Information Society, 21.5.1999.
Praxe tržních ekonomik ukazuje,
že výpůjční právo nezajišťuje nárok na bezplatné vypůjčování dokumentů
podléhajících autorskoprávní ochraně, aniž by byla držitelům tohoto práva
poskytnuta přiměřená náhrada. Dochází tak ke střetu mezi finančními zájmy
producentů a autorů dokumentů a zásadou bezplatnosti a neomezené přístupnosti
knihovnických, zejména výpůjčních a kopírovacích služeb knihoven. Neřešení
tohoto střetu by mohlo vést až k absurdním situacím, kdy by se výkon veřejných
knihovnických služeb dostal do rozporu se zákonem, což by mohlo vést k
rozsáhlému omezení činnosti knihoven.
Již dnes usilují ochranné
autorské organizace o omezování půjčování dokumentů v knihovnách. Typickým
příkladem je půjčování nosičů zvuku. Nejasná je také situace v oblasti
využívání informačních technologií, např. při elektronickém dodávání dokumentů
a multimédií.
Úkolem státu v této oblasti
je nalézt vyvážený vztah mezi oprávněnými individuálními požadavky na přiměřenou
odměnu a základními občanskými právy na rovnoprávný a neomezený přístup
k informacím, vzdělávání a kulturním hodnotám.
1.1.3. Zákon
o svobodném přístupu k informacím
Významnou podporu pro činnost
veřejných knihoven představuje zákon o svobodném přístupu k informacím,
který doporučuje knihovnu jako jedno z míst pro zpřístupňování informací
ze státní správy a samosprávy. Aktivita knihoven je však v této oblasti
spíše výjimkou.
1.1.4. Povinný
výtisk
Institut povinného výtisku
je základním předpokladem pro zajištění bibliografické registrace, trvalého
uchování a zpřístupnění publikované produkce dokumentů. Existující legislativa
povinného výtisku nezajišťuje úplnost odevzdávání povinného výtisku všech
druhů dokumentů nezávisle na formě vydání. Není zajištěno zejména odevzdávání
různých druhů elektronických dokumentů, multimédií apod., což je v rozporu
s jednoznačným trendem postupného odklonu od tištěných dokumentů k elektronickým
médiím.
Podle odborných odhadů není
20 - 30% vydané produkce vydavateli odevzdáváno jako povinný výtisk. Vydavatelé
také ve velkém rozsahu neplní vůči knihovnám ohlašovací povinnost o vydané
produkci. Není také zajištěno včasné odevzdávání povinných výtisků.
Knihovny jako příjemci povinného
výtisku zatím nevyužívají všech donucovacích nástrojů, které zákon nabízí
k vymáhání povinného výtisku.
Knihovnám, které ztratily
právo povinného výtisku, zřizovatelé nekompenzují v plném rozsahu finanční
prostředky na nákup literatury, což je příčinou zhoršování dostupnosti
domácí produkce publikovaných dokumentů.
1.2. Financování
, pravidla hospodaření a řízení knihoven
Úroveň financování knihoven
neodpovídá úloze, kterou by knihovny měly plnit v informační společnosti.
Nedostatek finančních prostředků se promítá do všech aktivit knihoven a
výrazně zpomaluje proces jejich transformace. Zvýšené náklady na činnost
knihoven jsou objektivně dány celkovou transformací funkcí, činností a
služeb knihoven a jejich přechodem na využívání informačních technologií.
Jde zejména o:
-
investice do nákupu a průběžné
obnovy informačních technologií
-
náklady na vývoj nových produktů
a služeb
-
náklady na komunikaci a kvalitní
síť
-
náklady na retrospektivní konverzi
klasických katalogů, digitalizaci knihovních fondů a jejich ochranu
-
náklady na nákup služeb, knihovních
fondů a dalších informačních zdrojů
-
náklady na personální zajištění
provozu na bázi informačních technologií včetně nákladů na školení pracovníkůnáklady
na rekonstrukci a výstavbu
Rozhodujícím zdrojem financování knihoven jsou různé formy veřejných rozpočtů (např. obec, škola,
stát). Příjmy knihoven z vlastní činnosti a z prodeje služeb jsou omezené,
neboť hromadné zpoplatnění služeb knihoven by bylo v rozporu se základním
principem jejich činnosti - zajištění neomezeného přístupu občanů k informacím
a informačním zdrojům - ve svých důsledcích by vedlo k omezování služeb
knihoven.
Knihovny mohou jen ve velmi
omezené míře rozhodovat o svém financování. Stávající rozpočtová pravidla
pro rozpočtové a příspěvkové organizace, mezi něž knihovny patří, mají
výrazně demotivující charakter a jejich aplikace vede v některých případech
až k nehospodárnosti při nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů.
Dostupné analýzy financování
knihoven prokazují, že růst objemu financování knihoven nedosahuje trendu
vývoje inflace. Z hlediska růstu inflace je pod největším tlakem položka
věnovaná na nákup knihovních fondů a dalších informačních zdrojů.
Trvale se zhoršuje financování
veřejných knihoven z rozpočtů obcí a měst. Současná rozpočtová pravidla,
respektive rozdělování daňových výnosů mezi stát a obec jsou v řadě případů
zdrojem neodůvodněných rozdílů v příjmové základně jednotlivých okresních
úřadů a obcí, což se nepříznivě promítá zejména do oblasti financování
sociálních a kulturních zařízení včetně knihoven.
Při financování knihoven
není uplatňován princip vícezdrojového financování, ačkoliv většina knihoven
je využívána uživateli bez ohledu na resortní příslušnost. Ve větší míře
je také nutno uplatnit financování formou grantů a účelově vázaných dotací.
Úroveň řízení knihoven mnohdy
neodpovídá současným potřebám. Není využíváno řízení rozvoje knihoven podle
cílů. Existující systém financování knihoven znemožňuje víceleté plánování
rozvoje knihoven jako celku i jednotlivých knihoven. Transformace rozpočtových
a příspěvkových organizací je stále odkládána.
1.3. Státní
politika v oblasti vědy, školství a vzdělávání
Vysoká kvalifikace, nové
poznatky získávané vědou a výzkumem jsou hybnou silou moderních ekonomik
a jejich produktivity. Společnost, která neustále vstřebává nové poznatky
a technologie, dosahuje vysoké výkonnosti a dokáže reagovat na světový
vývoj špičkovou kvalitou a vysokým zhodnocením lidského umu a znalostí.
Nejvýznamnější tendencí ve
vyspělém
světě se stala nezbytnost zajistit každému možnost celoživotního vzdělávání,
ať už v tradičních školách nebo různých jiných institucích. Tento trend
provází úsilí o co největší propojení vzdělávacích aktivit se životem společnosti
a o odstraňování nejrůznějších bariér.
Úroveň financování vědy a
výzkumu se v ČR již po několik let pohybuje na úrovni 0,45% z HDP, zatímco
z hlediska Evropské unie je požadováno dosažení hranice 0,7% z HDP.
Výdaje na vzdělávání od poloviny
devadesátých let klesají a dosahují přibližně 4,2% podílu HDP. Tato hodnota
je výrazně nižší než v rozvinutých zemích, kde se pohybuje v rozmezí 5-6%.
Stále méně finančních prostředků je věnováno na inovaci vybavení škol,
které stále více zastarává. Jednou z příčin nízkého financování je neefektivní
síť škol.
Vývoj po roce 1989 výrazně
rozšířil studijní možnosti na středních, vyšších odborných a vysokých školách.
Počet žáků základních a středních škol je závislý především na demografickém
vývoji a bude v budoucnu stagnovat. Naopak počet studentů vysokých škol
se bude v příštích letech zvyšovat. Ačkoliv počet studentů vysokých škol
se v letech 1989-1996 zvýšil o 37%, v řadě oborů převyšuje poptávka po
vysokoškolském studiu jeho nabídku.
Systém vzdělávání na všech
úrovních škol se jen velmi pozvolna přizpůsobuje potřebám rychle se měnící
informační společnosti. Stále je kladen větší důraz na vstřebávání co největšího
objemu poznatků, než na potřebu umět informace získat, hodnotit, zpracovávat
a propojovat. I v procesu vysokoškolské výuky převažuje způsob studia z
učebnic nad aktivním vyhledáváním a vyhodnocováním nejnovějších světových
poznatků.
Tomu také odpovídá nedostatek
informačních zdrojů a celkově nízká úroveň většiny knihoven škol všech
stupňů, které nejsou schopny zprostředkovat studujícím, učitelům i nejširší
veřejnosti současný stav světového poznání. Tuto situaci neřeší ani program
podpory infrastruktury výzkumu a vědy INFRA2 (Rozvoj informační infrastruktury
pro výzkum a vývoj), který je převážně zaměřen podporu technické infrastruktury
a nikoliv na efektivní získávání informačních zdrojů.
Určitou změnu do stávajícího
financování a rozdělování finančních prostředků v oblasti školství by mohl
přinést systém atestů a kvalitativních kritérií, který mimo jiné předpokládá
hodnocení školy podle úrovně informačního zajištění studia.
1.4. Organizace
státní správy a samosprávy
V České republice neexistuje
ústřední orgán státní správy, který by odpovídal za rozvoj, kontrolu a
plánování národního knihovnického systému. Nynější kompetence Ministerstva
kultury ČR formulované v zákonu 53/1959 Sb. jsou nedostatečné a neúčinné.
Veřejně přístupné knihovny
poskytují své služby všem občanům, ale jejich financování a řízení má striktně
resortní charakter. Z hlediska řízení knihoven přetrvávají meziresortní
bariéry a neschopnost ústředních a dalších orgánů státní správy dohodnout
se na cílevědomé a řízené kooperaci v oblasti knihoven. Platí to zejména
pro resorty kultury, školství, vnitra, zdravotnictví, zemědělství, dopravy,
životního prostředí a oblast vědy a výzkumu, v jejichž rámci je zřizována
a financována většina knihoven.
Ze strany státu chybí finanční
podpora pro zajištění řady regionálních, celostátních a mezinárodních funkcí
knihoven, které jsou v rozvinutých zemích standardně zajišťovány státem.
Knihovny působí v období ekonomické a společenské transformace v nestabilním
prostředí. Nejasná situace ve vztahu k záměru vytvářet vyšších územní správní
celky znesnadňuje realizaci koncepčního systémového řešení v oblasti veřejného
knihovnictví.
V řadě míst jsou veřejné
knihovny zřizované obcemi zbavovány rozhodovacích pravomocí. Často ztrácejí
právní subjektivitu a stávají se organizační složkou jiného kulturního
zařízení se zcela odlišným posláním a funkcemi, např. galerie či muzea.
Kooperace s jinými knihovnami je pak vázána na libovůli a pochopení vedoucích
pracovníků institucí, které svou podstatou plní jiné společenské funkce.
Dochází také k zneužívání pracovníků veřejných knihoven místní samosprávou
pro výkon zcela jiných funkcí.
Doposud neproběhla definitivní
regionalizace státu, která by měla sloužit potřebám sladění a řízení různých
činností na daném území. Orgány nových krajů a jejich kompetence nebyly
zatím zákonem stanoveny.
Lze předpokládat, že dosavadní
trend k decentralizaci obcí bude v budoucnu postupně vystřídán trendem
ke sdružování malých a středních obcí do venkovských mikroregionů, jako
jedna z možností, jak umožnit malým a chudým obcím budování infrastruktury.
Stále výrazněji se začínají
projevovat rozdíly v úrovni knihovnických a informačních služeb v jednotlivých
místech či regionech. Proces diferenciace má celou řadou příčin:
-
zvyšují se rozdíly v úrovni
a komplexnosti služeb velkých a malých knihoven
-
s postupným zánikem knihoven
v malých obcích a městech, zejména v oblastech zvýšené migrace obyvatelstva,
dochází k postupnému omezování dostupnosti knihovnických služeb
-
poskytovatelé internetových
služeb jsou lokalizováni ve velkých městech, z toho vyplývají i vyšší nároky
na komunikační poplatky v menších obcích
-
kvalita komunikační infrastruktury
je nižší v malých obcích a městech.
1.5. Regionální
funkce veřejných knihoven
Do konce roku 1992 byly
knihovny v okresních městech zřizovány okresním úřadem. Rozhodující vliv
na další existenci a funkce okresních knihoven měl zákon ČNR č. 425/1990
Sb. ze dne 9.10.1990 o okresních úřadech, který časově omezil jejich zřizovatelská
práva ke knihovnám pouze do 31.12.1992. Tímto ustanovením byla zahájena
tzv."transformace" okresních knihoven, čímž je označován přesun zřizovatelských
pravomocí z okresního úřadu na městský úřad v příslušném okresním městě.
I když se s dalšími novelami zákona o okresních úřadech prodlužovala působnost
okresních úřadů, proces rušení zřizovatelských práv k okresním knihovnám
stále pokračuje. Z původních 69 okresních knihoven zřizovaných okresním
úřadem jich v roce 1998 zbylo pouze 28.
Optimální model převodu zřizovatelských
pravomocí představuje dohoda mezi okresním a městským úřadem o tom, že
po převodu zřizovatelské pravomoci bude regionální funkce v rámci okresu
zajišťovat dále příslušná městská knihovna v okresním městě, které okresní
úřad poskytne na tuto činnost účelovou dotaci. V tomto případě je smluvně
zakotven rozsah poskytovaných regionálních služeb, jejich finanční a personální
zajištění.
Principiálně správný přesun
zřizovatelských kompetencí ze státu na města byl od samého počátku živelný,
bez určitých pravidel, postupů, analýz a stanovení cílů. Pro změnu zřizovatelské
pravomoci ve vztahu k okresní knihovně nebylo zákonem ani jiným dokumentem
(např. doporučením ministerstva kultury) pro okresní úřad vyjasněno, jaká
by měla být nejvýhodnější forma reorganizace okresní knihovny, aby v rámci
regionu byl všem občanům regionu zachován rovný přístup, optimální rozsah
a dostupnost knihovnických a informačních služeb.
Převod zřizovatelských pravomocí
je v řadě případů provázen negativními jevy:
-
Dochází k podstatnému útlumu
či úplnému zrušení regionálních funkcí a kooperačních vazeb mezi knihovnami
v okresu.
-
V současné době nejsou v 11
okresech zajišťovány žádné regionální funkce s výjimkou vedení statistiky
knihoven. Veškerá spolupráce knihoven v rámci těchto okresů byla
přerušena. Jedná se např. o okresy Příbram, Žďár n. Sázavou, Jihlava, Břeclav
a další. V jednom případě došlo k úplné likvidaci okresní knihovny bez
náhrady (Okresní knihovna Praha-západ) a k úplnému rozpadu organizace veřejných
knihoven v okrese.
-
Dochází ke snižování nebo rušení
finančních dotací na činnost knihoven z okresního úřadu. Takto "ušetřené"
finanční prostředky jsou okresním úřadem použity na jiné účely.
-
Dochází k stále častějšímu porušování
zákona o statistickém šetření - některé knihovny nevedou evidence, obce
nepředávají výkazy o činnosti knihovny. V některých oblastech nelze vůbec
objektivně zjistit současný stav veřejných knihoven.
-
U pracovníků profesionálních
knihoven v menších obcích dochází z rozhodnutí zřizovatele ke kumulaci
různých činností, které nemají přímou souvislost s knihovnickou prací.
Ztráta odborných kontaktů vede postupně zejména u dobrovolných knihovníků
ke snižování odbornosti vykonávané práce, což je příčinou snižování kvality
i rozsahu služeb.
-
Dochází k rušení profesionálních
knihoven a k jejich převodu na neprofesionální.
-
Dochází k omezováním funkcí
a služeb knihoven a následně i ke snižováním počtu pracovníků. Knihovny
v menších obcích a městech, které nejsou schopny zajistit doplňování knihovních
fondů aktuální literaturou a rozvoj služeb se pro občany stávají neatraktivní
a jsou postupně rušeny. Od roku l989 zaniklo 642 veřejných knihoven (zejména
vesnických a menších městských poboček). Jejich služby nebyly z velké většiny
nahrazeny žádnou jinou formou např. prostřednictvím pojízdných knihoven.V
rozporu s celosvětovým trendem dochází k rušení a rozpadu kooperativních
systémů knihoven zřizovaných obcemi.
-
V období od roku 1993 do roku
1996 zaniklo 30% tzv. střediskových systémů. Atomizace knihoven vede k
nehospodárnému využití finančních zdrojů i v období nedostatečného financování
knihoven. Důsledkem je omezení rozsahu a atraktivnosti služeb a následná
likvidace zejména menších knihoven.
Připravovaná reforma
státní správy a samosprávy, zejména zrušení stávajících okresů a jejich
nahrazení cca 210 menšími správními okrsky představuje pro dosavadní kooperační
systémy vytvářené na bázi nynějších okresů vážné nebezpečí. Existují oprávněné
obavy, že může dojít i k úplnému rozpadu sítě veřejných knihoven v rámci
celé České republiky.
1.6. Vydavatelská
činnost, knižní trh
Trvale roste objem domácí
vydavatelské produkce. S růstem počtu vydaných titulů klesají i průměrné
výše nákladů. Tento trend je provázen prudkým cenovým růstem, který je
výrazně vyšší než běžná inflace. Rostoucí ceny publikovaných dokumentů
a klesající rozpočty knihoven jsou příčinou poklesu objemu nakoupené literatury
(knihy, periodika, normy, patenty, hudebniny, zvukové a audiovizuální dokumenty
apod.). Výrazný pokles nákupu do knihoven je jedním z faktorů ovlivňujících
výši nákladů jednotlivých titulů i jejich cenu.
Produkce elektronických médií
(CD-ROM, internet) je ve srovnání se situací v rozvinutých zemích zatím
omezená. Základní bariérou je zatím velmi omezený trh, daný nízkou úrovní
vybavenosti domácností i veřejných knihoven informačními technologiemi.
Český knižní trh zůstává
zatím značně nepřehledný. Dosud chybí pohotové a úplné informace o vydavatelské
produkci a její dostupnosti na trhu. Nízká úroveň infrastruktury a vybavenosti
podniků a zejména domácností brání plnému rozvoji využití internetovských
knihkupectví, která zatím pokrývají omezený výsek trhu.
Dovoz knih od roku 1995 stagnuje.
Hlavní příčinou jsou klesající rozpočty knihoven jako hlavních zákazníků
na nákup zahraniční vydavatelské produkce a trvalý celosvětový růst cen.
Spolupráce vydavatelů, distributorů
a knihoven je zatím omezená.
1.7. Rozvoj
komunikační infrastruktury, vybavenost domácností informačními technologiemi
V ČR probíhá rychlý rozvoj
a modernizace telefonní sítě a telefonizace. V roce 1997 bylo dosaženo
počtu 240 linek na tisíc obyvatel. Zvyšuje se podíl vysokorychlostních
sítí. Je předpoklad, že rozvoj telekomunikační infrastruktury se počátkem
tisíciletí postupně vyrovná úrovni vyspělých zemí. Velkou brzdou dalšího
rozvoje je přetrvávající monopol SPT Telecom. Ten je hlavní příčinou vysokých
tarifů zejména u místních hovorů, které jsou jednou z výrazných překážek
hromadného využívání Internetu jako nezbytného pracovního prostředku knihoven.
Úroveň vybavenosti domácností
počítači dosáhla v ČR cca 9,2% a je výrazně nižší než ve vyspělých zemích,
např. v USA dosahuje až 50%. Dle průzkumů 70% občanů počítač vůbec nepoužívá.
V závěru roku 1997 byl počet
uživatelů internetu v ČR odhadován v rozmezí od 300 000 do 600 000 uživatelů,
kteří alespoň občas internet používají. Závěrem roku bylo evidováno 53
000 internetovských adres, na kterých bylo napojeno cca 194 000 - 250 000
počítačů. Podle některých sociologických průzkumu dvě třetiny uživatelů
používá internet v zaměstnání, jedna třetina ve škole a jedna třetina doma.
Průměrný věk uživatelů internetu činí necelých 28 let, přičemž nejpočetnější
skupinu uživatelů tvoří studenti, zejména vysokoškoláci a lidé z oblasti
informačních technologií. Pouze 7,6% lidí přišlo do styku s internetem.
V celosvětovém měřítku je odhadováno, že přístup k Internetu mají zatím
pouze 2 % světové populace.
Mezi základní bariery využívání
informačních technologií patří vysoké pořizovací ceny techniky, vysoké
tarify komunikačních poplatků a také složitost informačních technologií.
Dle některých průzkumů provedených ve vyspělých zemích cca 20 % populace
nepočítá ani v budoucnosti s vybavením výpočetní technikou.
Perspektivně lze očekávat
růst vybavenosti domácností informačními technologiemi. Postupné snižování
tarifů za místní telefonické hovory lze předpokládat až po roce 2000, tj.
po zrušení monopolu SPT Telecom a vytvoření konkurenčního prostředí s větším
množstvím operátorů.
Technologický vývoj směřuje
k postupnému prolínání výpočetní techniky s klasickou televizí, což v budoucnu
zásadním způsobem ovlivní dostupnost světové informační sítě.
Schopnost lidí využívat výpočetní
techniku je velmi diferencovaná. Velké skupiny obyvatelstva střední a starší
generace s informačními technologiemi nepřicházejí do styku a nemají schopnosti
ji aktivně využívat. Relativně dobrá schopnost je naopak u mladších ročníků
s právě ukončeným vzděláním.
1.8. Demografické
vlivy, národností menšiny, přistěhovalectví, dopravní obslužnost
Podle studie Českého statistického
úřadu by měl počet obyvatel v ČR klesat a v roce 2014 by mohl poklesnout
pod 10 milionů. Současně by se měla výrazně měnit věková struktura obyvatelstva.
V roce 2015 budou občané starší 60 let tvořit více než čtvrtinu obyvatelstva,
zatímco podíl dětí klesne minimálně na 15 procent. Počet žáků základních
škol poklesl od roku 1989 o 11%.
V rámci ČR žije několik větších
národnostních menšin, např. romské etnikum, Poláci, Slováci a Němci. Charakteristickým
rysem je jejich vysoká rozptýlenost po většině území. Zvyšuje se počet
přistěhovalců, zejména ze zemí bývalého Sovětského svazu a Jugoslávie.
Od roku 1993 se na území
ČR postupně zhoršuje základní dopravní obslužnost, a to jak veřejnou autobusovou,
tak i železniční dopravou. Současně se zvyšují ceny jízdného veřejné dopravy.
Na výše uvedené změny musí
knihovny reagovat odpovídajícími změnami svých organizačních struktur,
ale také změnami formy, rozsahu a obsahu poskytovaných služeb.
2. Vnitřní
limitující faktory rozvoje knihoven v ČR
2.1. Automatizace
knihovnických procesů
Celková úroveň automatizace
v jednotlivých typech knihoven je značně diferencovaná. V kategorii státních
vědeckých a odborných knihoven, ve vysokoškolských knihovnách a okresních
knihovnách se úroveň používání automatizovaného knihovnického systému (dále
jen AKS) pohybuje v rozmezí 90 - 100 %. Nasazení AKS je v dalších typech
knihoven výrazně nižší: AKS používá 68% knihoven ústavů Akademie věd ČR,
60% městských knihoven, 45% lékařských knihoven a nejnižší úroveň nasazení
AKS vykazují obecní profesionální knihovny (22%). Ostatní knihovny v obcích
nejsou automatizovány vůbec.
Úroveň automatizace knihovnických
procesů a využití výpočetní a komunikační techniky byly v České republice
oproti rozvinutým zemím opožděny. Do roku 1989 bylo používání AKS spíše
výjimkou a týkalo se vybraného okruhu větších knihoven. Od roku 1992 přibývá
ročně 42 - 65 knihoven, které začínají používat AKS. Pokud bude tato dynamika
nasazování pokračovat, lze předpokládat, že české knihovny mohou v mezinárodním
srovnání dosáhnout velmi dobrých výsledků.
2.2. Využívání
internetu v knihovnách
V závěru roku 1997 bylo
napojeno na internet cca 29% knihoven v rámci ČR. Úroveň napojení na internetovou
síť je vysoká ve státních vědeckých knihovnách (100%), vysokoškolských
knihovnách (92%), knihovnách Akademie věd ČR (82%) a ústředních odborných
knihovnách (80%). V ostatních knihovnách je tato úroveň výrazně nižší.
Důvodem je především jejich menší míra vybavení počítačovou technikou a
nedostatek financí na provoz.
Průměrný rozsah napojení
na internet u knihoven, které jsou automatizovány, je cca 50%. Nízké procento
napojení vykazují městské knihovny (18%) a zcela bez připojení jsou knihovny
v obcích.
Napojení na internet plánuje
celkem 23% knihoven. Nejčastěji se jedná o městské knihovny. Malé knihovny
v obcích většinou neuvažují ani výhledově o připojení na internet.
Standardní napojení pomocí
pevné linky používá necelých 40% knihoven, 29% knihoven využívá nouzové
napojení pomocí komutované linky. Nejméně kvalitní napojení na internet
pomocí komutované linky používají výhradně veřejné knihovny. Celkem 22%
knihoven používá perspektivní vysokorychlostní způsob připojení pomocí
optického vlákna (rychlost od 10 Mbit/s).
Na konci roku 1997 mělo cca
14% knihoven k dispozici vlastní domovskou stránku World Wide Web.
V nejbližších letech plánuje
vytvoření domovských stránek dalších 16% knihoven.
Z dotazovaných knihoven,
které jsou napojeny na internet, zpřístupňuje své databáze v internetu
pouze 49 knihoven (27%). Nejčastěji zpřístupňují pomocí internetu své báze
uživatelům ústřední odborné knihovny, státní vědecké knihovny a vysokoškolské
knihovny.
2.3. Produkce
digitálních dokumentů
Rozsah výroby vlastních
digitálních dokumentů v knihovnách je zatím velice malý. Jejich systematickou
produkcí se zabývá podle průzkumu pouze 9 knihoven.
Zásadní význam mají v této
oblasti projekty realizované Národní knihovnou ČR (digitalizace historických
dokumentů a digitalizace mikromédií) a účast Národní knihovny ČR v projektu
UNESCO Paměť světa. V rámci tohoto projektu vyvinula knihovna standard
pro ukládání digitálních dat, který se stal doporučeným standardem pro
celý projekt.
2.4. Úroveň
technického vybavení a výdaje na informační technologie v knihovnách
Převažujícím typem počítače
používaného personálního počítače je typ 486 (40,7%) a Pentium (33,5% všech
počítačů). Přibližně 23% stanic jsou počítače nižší výkonnosti (PC XT,
PC 286 a PC 386), které již dnes nesplňují požadavky na standardní výkon
a budou muset být v budoucnu nahrazeny novými.
Největší podíl počítačů s
nižším výkonem je soustředěn v obecních profesionálních knihovnách (32%),
nejmenší podíl počítačů s nižším výkonem mají ústřední odborné a městské
knihovny (15%; 18%). U ostatních knihoven jde o zhruba o rozsah 19% (u
okresních knihoven) až 27% (u vysokoškolských knihoven) počítačů, které
nebudou v nejbližší době splňovat standardní požadavky.
Z celkových údajů vyplývá,
že technické vybavení knihoven bude v nejbližším období vyžadovat radikální
obměnu.
2.5. Katalogizace,
retrospektivní konverze katalogů, standardy
Rozsah elektronických katalogů
je dosud velmi omezený. Katalogy zatím většinou obsahují záznamy o přírůstcích
knihovního fondu z posledních let.
Zatím 45% knihoven z těch,
které jsou automatizovány, nabízí svým uživatelům veřejně přístupný automatizovaný
katalog.
Pouze 19% knihoven využívá
při katalogizaci externích zdrojů katalogizačních záznamů. Přebírání záznamů
z externích bází se týká převážně jen oblasti veřejných knihoven se systémem
LANIUS, z odborných knihoven přebírají záznamy z externích databází jen
3 lékařské knihovny, 1 vysokoškolská knihovna a 1 knihovna akademie věd
.
Důležitou podmínkou pro efektivní
přebírání katalogizačních záznamů a pro integraci knihoven do sítí také
je, aby všechny knihovny postupně přešly na využívání nových Anglo-amerických
katalogizačních pravidel (dále jen AACR2). Podle údajů z průzkumu nová
katalogizační pravidla AACR2 zatím používá pouze 28% knihoven, a to zejména
knihoven ze skupiny státních vědeckých, ústředních odborných a vysokoškolských
knihoven.
Jednou z bariér budoucí integrace
může být otázka selekčních jazyků používaných při věcném zpracování. 258
knihoven (64% z knihoven, které odpověděly) používá mezinárodní desetinné
třídění (MDT), 13 knihoven (4%) používá jiný systematický selekční jazyk.
Z předmětových selekčních jazyků 299 knihoven (75%) používá klíčová slova,
98 knihoven (24%) předmětová hesla, 58 knihoven (14%) tezaurus a 18 knihoven
(4%) používá jiný druh selekčního předmětového jazyka.
Nejčastěji používanou metodou
retrospektivní konverze klasických katalogů je rekatalogizace s knihou
v ruce, kterou používá 224 knihoven. Méně častou metodou je přebírání hotových
záznamů (79 knihoven) a přepis a strukturování úplného katalogizačního
záznamu (47 knihoven). Okrajově je používán přepis a strukturování neúplného
katalogizačního záznamu (11 knihoven), scannování (11 knihoven), anebo
jejich kombinace.
Retrospektivní konverzi příznivě
ovlivňuje projekt RETROKON
, který je orientován na retrospektivní
konverzi záznamů české národní bibliografie v období 20. století. Otevřeným
problémem zůstává retrospektivní konverze záznamů starší domácí publikované
produkce, záznamů na zahraniční literaturu ve fondech velkých knihoven,
záznamů na speciální dokumenty včetně záznamů českých periodik.
2.6. Souborné
katalogy, informace o dostupnosti knihovních fondů na území ČR
Jeden z hlavních rozvojových
trendů světového knihovnictví směřuje ke vzájemnému sdílení informačních
zdrojů mezi knihovnami na úrovni regionální, státní i mezinárodní. Tento
trend je důsledkem nepříznivé tendence k trvalému růstu cen dokumentů,
který je současně provázen poklesem finančních prostředků věnovaných na
činnost knihoven. Výchozí podmínkou pro rozvoj vzájemné kooperace knihoven
jsou souborné katalogy.
Od roku 1965 jsou v Národní
knihovně ČR vytvářeny na základně vyhl. 110/1965 Sb. o celostátní evidenci
zahraniční literatury souborné lístkové katalogy zahraniční periodické
a monografické literatury.
V průběhu let vznikla na
území ČR celá řada dílčích souborných katalogů, např. Knihopis českých
a slovenských tisků, Soupis cizojazyčných bohemik v knihovnách ČR do r.
1800, souborné katalogy na úrovni okresů, oborové souborné katalogy a další.
V roce 1992 byly zahájeny
přípravy k vytvoření CASLIN - Souborného katalogu ČR, jehož cílem je vytvořit
celostátní centralizovaný automatizovaný souborný katalog, který by perspektivně
zahrnul knihovní fondy všech významných knihoven v ČR. Tento souborný katalog
by měl sloužit kromě zjišťování dostupnosti knihovních fondů i jako zdroj
kvalitních katalogizačních záznamů pro ostatní knihovny v rámci ČR při
retrokonverzi i běžné katalogizaci. V současné době s tímto katalogem aktivně
spolupracuje cca 30 velkých knihoven. V průběhu roku 1999 se předpokládá
uvedení tohoto katalogu do plného provozu pod systémem Oracle.
Vedle CASLIN - Souborného
katalogu ČR jsou v České republice v současné době vytvářeny další automatizované
souborné katalogy, např. KAKS (souborný katalog vytvářený státními vědeckými
knihovnami - provoz ukončen v roce 1998), SKAT (souborný katalog odborné
literatury veřejných knihoven používajících systém LANIUS), souborný katalog
ústavů Akademie věd ČR a další. V 11 okresech je vytvářen okresní souborný
katalog veřejných knihoven, dalších 5 okresů vytvoření souborného katalogu
plánuje. Objem soustředěných záznamů je značně omezený, i když v nejbližších
letech lze v této oblasti předpokládat dynamický rozvoj. Celkový objem
záznamů v souborných katalozích tvoří několik set tisíc záznamů, zatímco
celkový objem knihovních fondů dosahuje několika desítek milionů svazků.
Pro uživatele systému TINLIB
je v provozu distribuovaný souborný katalog v prostředí World Wide Web.
Distribuovaný katalog umožňující vyhledávání v širším spektru katalogů
v prostředí webu vyvíjí Regionální knihovna v Karviné.
Existující automatizované
souborné katalogy zatím nezahrnují všechny typy a druhy dokumentů obsažené
v knihovních fondech českých knihoven v celkové časové retrospektivě a
jako celek nejsou schopny podat celistvou informaci o dostupnosti knihovních
fondů v ČR.
2.7. Meziknihovní
výpůjční služby a dodávání dokumentů
Meziknihovní služby
představují základní formu vzájemné spolupráce knihoven a jsou významným
nástrojem pro efektivní využívání informačních zdrojů získaných nákupem
z veřejných rozpočtů. Jsou založeny na principech vzájemné spolupráce,
reciprocity a solidarity. Lze předpokládat, že v budoucnu bude význam meziknihovních
služeb výrazně stoupat. Z hlediska kvality jsou současné meziknihovní služby
v ČR hodnoceny knihovnami i jejich pracovníky jako málo pohotové, nespolehlivé
a neúplné. Rozhodující podmínkou pro široké sdílení informačních zdrojů
je zlepšení kvalitativních parametrů meziknihovních služeb.
Příčinou nízké úrovně meziknihovních
služeb je zejména:
Neúplnost a nepřístupnost
informací (souborné katalogy, zdroje na internetu) o dostupnosti informačních
zdrojů v českých knihovnách
Zastaralá pravidla určující
postupy a vzájemné vztahy pro výkon meziknihovních služeb.
Nevyjasněné ekonomické aspekty
meziknihovních služeb, zejména:
-
Doposud nejsou vyřešeny efektivní
metody vzájemného vyúčtování nákladů za meziknihovní služby mezi jednotlivými
knihovnami. Přechod na vzájemné vyúčtování poskytnutých služeb v současných
podmínkách může být příčinou znásobení dosavadních nákladů na meziknihovní
služby (potřeba vedení evidencí, fakturace, vymáhání plateb, platba poplatků
bankám apod.). Efektivní vzájemné vyúčtování nákladů na meziknihovní služby
lze realizovat zejména na bázi elektronické komunikace včetně zabudování
účetních operací do modulu meziknihovních služeb v rámci automatizovaného
výpůjčního systému.
-
Požadavek plné úhrady nákladů
na meziknihovní služby ze strany uživatele není v základní relaci s ostatními
cenami služeb, které knihovny poskytují. Požadavek na plnou úhradu má z
tohoto hlediska spíše charakter sankce. Požadavek na plnou úhradu zásadně
omezí požadavky na tyto služby a výše poplatku se stane pro běžného uživatele
bariérou využívání meziknihovní služby.
-
Rozpočtová pravidla negarantují,
že finanční prostředky získané z meziknihovních služeb budou využity pro
podporu a rozvoj těchto služeb.
-
Chybí dostatek analytických
informací a metod nezbytných pro rozhodování mezi nákupem (vlastněním)
dokumentů a jeho získáním formou výpůjčky nebo dodáním kopie. Meziknihovní
služby a dodávání dokumentů není vnímáno jako integrální součást procesu
uspokojování potřeb a požadavků uživatelů.
-
Nedostatečné financování knihoven
a růst cen poštovného a nákladů na mezinárodní meziknihovní služby.
Nízká kvalita a neprofesionální
výkon procesů v rámci meziknihovních služeb u všech partnerů při poskytování
meziknihovních výpůjčních služeb (konečný uživatel, knihovna odesílající
objednávku, knihovna vyřizující požadavek). Přetrvávají psychologické bariéry
ze strany vedení a pracovníků knihoven měnit zaběhlé postupy. Chybějící
ucelené programy na rekvalifikaci pracovníků knihoven zaměřené na využívání
informačních technologií.
Nízké obecné povědomí o významu
vzájemné spolupráce mezi knihovnami, nerespektování platných předpisů a
základních pravidel korektního jednání.
Hlavní poskytovatelé meziknihovních
služeb v ČR chápou někdy jejich poskytování jako pouhou nadstavbu ke své
činnosti, kterou "poškozují" služby místním uživatelům, a kterou je proto
možno kdykoliv omezit. Tomu zpravidla odpovídá nízká úroveň personálního
a technického vybavení pracovišť meziknihovních služeb. Rozhodujícími poskytovateli
meziknihovních služeb jsou ústřední univerzální a odborné knihovny, které
vyřizují největší podíl požadavků. Zásadní význam pro uspokojování požadavků
na meziknihovní služby má 11 velkých knihoven, ve kterých se vyřizuje celkem
65 % požadavků v rámci celé České republiky. Opatření na zlepšení kvality
meziknihovních služeb v rámci ČR se musí prioritně soustředit na tento
omezený okruh knihoven.
V ČR zatím neexistuje knihovna
(s výjimkou Státní technické knihovny v oblasti elektronického dodávání
dokumentů), která by poskytovala expresní meziknihovní služby s garantovanou
lhůtou pro dodání dokumentů, jak je to běžné v zahraničí.
Komunikace v rámci meziknihovních
služeb je zatím založena převážně na využití běžných poštovních služeb.
Elektronická komunikace je dosud využívána v omezeném měřítku. Z vyjádření
knihoven vyplývá, že ani v nejbližších letech nepočítají s razantnějším
přechodem na nové formy komunikace. Žádná knihovna v současnosti ani v
budoucnosti nehodlá používat expresní poštovní služby pro dodávání dokumentů.
Zde je pravděpodobně největší překážkou skutečnost, že se v rámci meziknihovních
služeb neuplatňují poplatky za nadstandardní služby.
Nedostatečné technické a
softwarové vybavení knihoven, zejména úroveň vybavení komunikační a reprografickou
technikou. V knihovnách je zatím v omezené míře implementován automatizovaný
modul pro meziknihovní služby včetně jeho integrace do prostředí internetu.
Nedostatečná znalost vzájemných
toků v rámci vnitrostátních a mezinárodních meziknihovních služeb. Statistické
údaje zjišťované v jednotlivých sítích knihoven neobsahují často data o
meziknihovních výpůjčních službách, nebo jsou údaje o meziknihovních službách
uváděny v takové podobě, že je nelze použít pro analytické srovnání.
Nedostatečné zapojení českých
knihoven do mezinárodních integračních projektů.
2.8. Doplňování
knihovních fondů
Nedostatečné financování
veřejně přístupných knihoven se nejvíce projevuje v omezování nákupu nové
literatury do knihovních fondů, což vede přímo k redukci rozsahu a kvality
knihovnických služeb. Celkový objem doplňování knihovních fondů veřejných
knihoven poklesl o celou třetinu oproti roku 1989.
Chybí finanční prostředky
na nákup nových druhů médií, např. zvukové, audiovizuální dokumenty a zejména
elektronické publikace na CD-ROM.
Jako přímo katastrofickou
je nutno hodnotit situaci v oblasti doplňování zahraniční literatury, která
je v rozhodující míře určena pro odbornou vědeckou a výzkumnou činnost
či studium na vysokých školách. Dochází k prudkému snižování rozsahu a
obsahu informačních zdrojů na území státu. Nákup zahraniční literatury
v posledních letech poklesl o celou polovinu. Tento výpadek je v budoucnu
nenahraditelný. Objem zahraniční literatury získávané knihovnami v ČR není
schopen zprostředkovat informace o stavu světového poznání pro celou řadů
oborů. Knihovny tak ztrácejí schopnost plnit svou základní společenskou
funkci, tj. zajistit všeobecnou dostupnost informací a publikovaných dokumentů
všem občanům.
Úroveň kooperace českých
knihoven v oblasti doplňování knihovních fondů a využívání elektronických
informačních zdrojů je zatím velmi nízká. Není vypracován a realizován
národní plán koordinace doplňování knihovních fondů. Neřešena zůstává otázka
koordinovaného nákupu licencí elektronických informačních zdrojů. Aktivní
kooperaci doplňování také brzdí nedostatečná funkce souborných katalogů,
které nejsou schopny poskytnout aktuální informace pro akvizici.
Rozpad kooperačních vazeb
mezi knihovnami na úrovni okresů a rozpad střediskových systémů vede k
atomizaci knihoven, což existenčně ohrožuje knihovny v malých obcích. Osamocené
malé knihovny nemají dostatek finančních prostředků na nákup literatury,
nemohou využívat výhod vzájemné spolupráce (např. výměnné soubory, společný
nákup a zpracování). Stávají se pro občany neatraktivními, což vede následně
k jejich likvidaci.
Úroveň kooperace doplňování
a vzájemné sdílení knihovních fondů v rámci knihoven ČR je na velmi nízké
úrovni. Chybí úplné a pohotové informace o dostupnosti knihovních fondů
(souborné katalogy) a pohotové a spolehlivé meziknihovní výpůjční služby.
Knihovny za těchto okolností preferují vlastní zájmy na úkor vzájemné spolupráce.
Velkou bariérou pro využití
mezinárodní výměny publikací pro doplňování knihovních fondů jsou vysoké
poštovní tarify za zásilky dokumentů.
2.9. Využívání
informačních zdrojů zpřístupňovaných světovými databázovými centry
Poskytování placených rešeršních
on-line služeb ze zahraničních databázových center je spíše výjimkou. Základní
bariérou je nedostatek finančních prostředků na úhradu služeb ale také
odpovídající kvalifikace rešeršéra. Tuto službu nabízí v rámci ČR pouze
16 knihoven. Jedná se o několik málo vysokoškolských knihoven (5), Akademie
věd ČR (4), lékařských knihoven (2) a velkých podnikových knihoven (5).
V širším rozsahu se v knihovnách
ČR využívají různé typy databází na CD-ROM. Komplexní informace dostupnosti
těchto zdrojů v knihovnách všech chybí.
2.10. Ochrana
knihovních fondů, např. mikrofilmování, restaurování unikátních dokumentů
a sbírek
Knihovny ve svých fondech
uchovávají rozsáhlé sbírky dokumentů na všech druzích nosičů, staré tisky,
ale také o novodobou produkci dokumentů, např. noviny, zvukové a audiovizuální
vzniklých od nejstarších dob do současnosti. Jde nejen o unikáty, jako
jsou staré rukopisy, inkunábule dokumenty včetně elektronických médií.
Knihovní fondy jsou z hlediska
své fyzikální podstaty ohroženy postupným rozpadem a zničením. S ohledem
na rozsah a různorodost knihovních fondů se jedná o mimořádně složitou
a komplexní problematiku, která přesahuje okruh institucí v rámci resortu
kultury.
Zatím nejužívanější metodou
ochrany knihovních fondů je omezení nebo přímo znemožnění jejich využívání.
Z tohoto důvodu jsou rozsáhlé části kulturního dědictví občanům zcela nepřístupné,
což je v rozporu s právem na neomezený přístup k informacím a kulturnímu
dědictví.
Současné finanční, personální
a technické kapacity věnované na ochranu knihovních fondů jsou nedostatečné.
Rozsah péče o knihovní fondy je limitován omezenými kapacitami jednotlivých
knihoven. Dílčí změnu představují v posledním období některé projekty z
oblasti výzkumu a vývoje zaměřené na digitalizaci unikátních dokumentů
včetně vývoje standardů, mikrofilmování novinových fondů apod.
Chybí spolehlivé informace
o existenci a stavu unikátních dokumentů a knihovních sbírek (historických
i novodobých dokumentů) v rámci ČR.
Rozsáhlé části vzácných a
unikátních knihovních fondů jsou uloženy v nevyhovujících mikroklimatických
podmínkách.
V posledních letech dramaticky
vzrostl zájem černého trhu o publikace, které jsou z jakéhokoli hlediska
atraktivní (staré tisky a rukopisy, iluminované a ilustrované publikace,
nákladné encyklopedie a příručky apod.), a tím se knihovní fondy a skladovací
místa, kde se nalézají, ale i fondy zpřístupněné v knihovnách, octly pod
nebývalým tlakem kriminálních živlů, nejčastěji s napojením na organizovaný
zločin v mezinárodním měřítku.
Vedle toho jsou statisticky
časté i ?denní? drobné krádeže a přestupky proti knihovnímu řádu ze strany
běžných uživatelů. Knihovny obecně nebyly a dosud velmi často nejsou na
podobnou situaci připraveny. V posledních letech došlo proto k citelným
a nevratným ztrátám na našem kulturním dědictví.
Knihovny často působí v nefunkčních
objektech bez řádné údržby a vybavení zabezpečovací a protipožární technikou.
Nedostatečná vybavenost ztěžuje nebo i znemožňuje uzavírání pojistných
smluv.
Zásadním problémem je nedostatek
finančních prostředků zejména na potřebné investice do zabezpečovacích
zařízení, ale i na provozní účely.
V rámci ČR není zpracován
a realizován národní program ochrany knihovních fondů, který by ochranu
a zpřístupnění knihovních fondů pojal komplexně, stanovil dlouhodobé priority
a finančně zajistil ochranu ohrožených fondů včetně výzkumu a vývoje v
této oblasti. Chybí také systematická propagace vydávání tištěných dokumentů
na permanentním papíru.
2.11. Výstavba
a rekonstrukce knihoven
Bývalá ČSR byla zemí, kde
se po celá desetiletí knihovny téměř nestavěly. V posledních letech byla
zahájena výstavba a rekonstrukce řady knihoven (např. výstavba Centrálního
depozitáře Národní knihovny ČR, okresní knihovny v Mladé Boleslavi, Moravské
zemské knihovny, Státní vědecké knihovny Liberec, dostavba Státní vědecké
knihovny Ústí nad Labem, rekonstrukce okresní knihovny v Táboře a Kroměříži
a další) Přesto množství knihoven sídlí v trvalých provizoriích a nemá
k dispozici funkční prostory a budovy. Většina knihoven působí ve víceúčelových
objektech, které původně nebyly určeny pro knihovny a jsou často nedostatečně
funkční. Ve srovnání s domácími i zahraničními standardy jsou užitné plochy
většiny českých knihoven poddimenzovány.
Základním trendem v oblasti
zpřístupnění knihovních fondů je nabídka knihovních fondů formou volného
výběru (přístupu). Tuto metodu nelze ve většině velkých ústředních a vysokoškolských
knihoven realizovat z prostorových důvodů. Většina knihovních fondů je
uložena v uzavřených skladištích, což snižuje jejich dostupnost a intenzitu
využití.
Některé knihovny se stále
potýkají s důsledky restitucí. Musely se často přestěhovat do kvalitativně
horších a menších prostor. V řadě případů jsou vůči knihovnám uplatňovány
vysoké nájmy, jejichž hodnota není zohledněna v rozpočtu, což následně
opět vede k omezování činnosti knihoven. Důsledkem je postupná likvidace
poboček knihoven ve větších městech.
2.12. Výzkum
a vývoj v oblasti knihovnictví, využití nových technologií
Současné programy výzkumu
a vývoje jsou zaměřeny zejména do těchto oblastí:
-
využití informačních technologií,
např. digitalizace dokumentů, retrospektivní konverze katalogů, automatizace
knihovnických procesů, vývoj nových typů služeb na bázi informačních technologií
apod.
-
ochrana knihovních fondů, např.
vliv mikroklimatu na uložení knihovních fondů, výzkum materiálu pro restaurování
a ochranu knihovních fondů apod.
Programy by měly
být zaměřeny i na jiné oblasti činnosti knihoven, např. na řízení a kontrolu
kvality činnosti knihovny, výzkum uživatelských potřeb apod. Pro tyto oblasti
nejsou vypisovány žádné projekty. Došlo k zásadní redukci vydávání odborných
periodik pro oblast knihovnictví a informační vědy, což je bariérou odborné
komunikace.
Hlavním problémem je objem
financování projektů. Např. v roce 1997 byly projekty výzkumu a vývoje
v knihovnictví v resortu Ministerstva kultury ČR financovány částkou cca
40 mil. Kč. V letech 1998-99 tato částka klesá, což omezuje zahájení dalších
výzkumných úkolů orientovaných na klíčové oblasti.
Překážkou je také opožděné
uvolňování finančních prostředků v průběhu roku, což je příčinou toho,
že některé projekty nelze realizovat v plánovaném rozsahu, hrozí riziko
neefektivního čerpání finančních prostředků a porušování platných předpisů.
2.13.
Zpracování standardů, norem, pravidel, metodických doporučení
Úroveň standardizace jednotlivých
oblastí činnosti knihoven je značně rozdílná. V současné době v rámci knihoven
ČR neexistuje instituce či pracoviště, které by se systematicky zabývalo
oblastí normalizace, přebíráním standardů ISO a mezinárodních doporučení
UNESCO, IFLA do domácího prostředí, iniciovalo zpracování nových standardů
a informačně zachycovalo aktivity v oblasti standardizace v mezinárodním
kontextu.
Knihovny v rámci ČR v podstatě
směřují k používání mezinárodního standardního formátu UNIMARC pro výměnu
bibliografických dat nebo formátů kompatibilních, často však ještě využívají
také další domácí i mezinárodní standardy. V knihovnách byl zahájen přechod
na nová katalogizační pravidla AACR2 včetně využití standardů bibliografického
popisu ISBD a navazujících norem.
Zatím chybí standardy a typová
řešení pro jiné činnosti knihoven, např. základní ukazatele pro financování,
doplňování knihovních fondů, personální a prostorové zajištění v souladu
s doporučením UNESCO, prosazení jednotného věcného třídění dokumentů apod.
Pro hodnocení činnosti knihoven
nejsou stanoveny a používány výkonové normy. Výkonové statistiky knihoven
se provádějí pouze na resortní úrovni a nejsou předmětem analýzy jako celek.
Struktura údajů shromažďovaných v knihovnách se v jednotlivých resortech
značně odlišuje a není v plném souladu s mezinárodní normou ISO 2789 o
knihovnické statistice a s požadavky UNESCO a Evropské unie , kterým se
souhrnné statistiky knihoven poskytují pro mezinárodní srovnání. Rozdílné
struktury sledovaných údajů o jednotlivých typech knihoven neumožňují sledování
výkonů a srovnávání vývojových trendů knihoven různých typů jak v rámci
celé ČR, tak i v mezinárodním kontextu.
Chybí aktuální standardy,
normy a doporučení pro výstavbu knihoven.
2.14. Poradenská,
metodická a konzultační činnost,
Zanikla či byla radikálně
okleštěna metodická, informační a poradenská pracoviště v oblasti knihovnictví.
Tyto instituce byly výraznou oporou při řešení odborných problémů, dalšího
vzdělávání a vzájemné informovanosti v oboru.
Největším pracovištěm je
Odbor knihovnictví působící v rámci Národní knihovny ČR, který:
buduje a zpřístupňuje fond literatury
z oblasti knihovnictví a informačních věd
zpracovává dokumentaci české
knihovnické literatury v úplnosti a zahraniční výběrově
poskytuje rešeršní, studijně
rozborové a referenční služby
popularizuje nejnovější poznatky
a zkušenosti z oblasti knihovnictví a informačních věd formou jejich zveřejňování
v odborném tisku a vydáváním překladů a studií
poskytuje poradenské služby
veřejným knihovnám zřizovaným obcemi zejména v oblasti legislativy, sleduje
vztahy ke zřizovatelům a personálního zajištění činnosti knihoven
shromažďuje informace o stavu
knihoven zřizovaných obcemi, provádí jejich analýzy a zpracovává přehledy
o stavu veřejných knihoven
organizuje a zajišťuje mimoškolní
vzdělávání pracovníků veřejných knihoven
Poradenskou, metodickou
a konzultační činnost v různém rozsahu nadále vykonávají některé státní
vědecké knihovny, Moravská zemská knihovna a také některé knihovny na úrovni
okresů. Některé aktivity začínají vykonávat knihovnická sdružení, ale pravidelný
výkon těchto činností je limitován nedostatkem finančního zajištění.
V rámci knihoven ČR nejsou
zajišťovány další aktivity, které mají vliv na formování národního knihovnického
systému. Jedná se zejména o:
-
shromažďování dat o knihovnách
v rámci celé ČR
-
analýzu vývojových trendů v
rámci veřejných knihoven zřizovaných obcemi s vazbou na vývoj ostatních
knihoven a knihovnictví v celosvětovém kontextu
-
systematickou práci v oblasti
obecné knihovnické legislativy
-
systematické sledování normalizačních
aktivit v oblasti knihovnictví a příbuzných oborů, přenos norem ISO do
domácího prostředí
-
poradenství v oblasti výstavby,
rekonstrukce a vybavování knihoven
-
poradenství v oblasti automatizace
a zavádění nových technologií v knihovnách
-
výzkum čtenářství, četby a vztahu
veřejnosti ke knihovnám
-
metodiku práce s handicapovanými
občany a národnostními menšinami
-
public relations v oblasti veřejných
knihoven a knihovnictví a další.
Z finančních důvodů
bylo omezeno vydávání odborné knihovnické literatury včetně periodik.
2.15. Pracovníci
knihoven a informačních institucí
2.15.1. Změna
obsahu knihovnické profese
Knihovnictví patří mezi
obory, které vlivem stále intenzivnějšího využívání informačních technologií
prochází zásadní a soustavnou proměnou. Dochází ke změnám základních paradigmat
oboru. Rychlost a úspěšnost změny je v mnoha ohledech závislá na vědomostech
a dovednostech pracovníků knihoven.
V souvislosti s komplexní
automatizací knihovnických procesů a využíváním informačních technologií
a s požadavky na spolupráci v mezinárodním kontextu stále rostou požadavky
na kvalifikaci knihovníků, vznikají nové funkce, např. systémový knihovník,
síťový navigátor apod. Nedílnou součástí znalostí knihovnické profese je
dnes aktivní práce s výpočetní a komunikační technikou, vyhledávání v databázích
a sítích, znalost několika světových jazyků, schopnost asistovat čtenářům
a uživatelům při práci s informačními technologiemi a informovanost o nových
informačních technologiích a možnostech jejich využití.
2.15.2.
Vzdělávání pracovníků knihoven
V rámci ČR jsou zastoupeny
všechny stupně základní knihovnické vzdělávací soustavy, tj. střední odborné,
vyšší odborné i vysokoškolské a vědecká příprava. Tradičním problémem v
této oblasti je soustavná aktualizace učebních plánů a v některých případech
nízká úroveň vybavení informačními technologiemi.
Mimořádně složitá je situace
v oblasti mimoškolní výchovy pracovníků knihoven. Fakticky neexistuje systém
rekvalifikačního a celoživotního vzdělávání pracovníků knihoven, na druhé
straně rychlý vývoj a změny informačních technologií způsobují, že školní
vzdělání rychle zastarává.
Činnost subjektů pro mimoškolské
vzdělávání není vzájemně koordinována, probíhá roztříštěně, podle okamžité
potřeby, bez koncepce.
Vzdělávací aktivity v oblasti
celoživotního vzdělávání částečně zajišťuje stávající struktura knihovnického
školství a v různé míře i některé velké knihovny, např. státní vědecké
knihovny, Národní knihovna ČR. Kromě jednotlivých knihoven se v celoživotním
vzdělávání angažují knihovnické svazy a spolky.
Zcela mimo dosah těchto aktivit
zůstávají knihovny menší, a to veřejné, školní i odborné, zejména knihovny
nově vznikajících podniků a institucí. V řadě případů nejde jen o potřebu
školení v práci s informačními technologiemi (nebo jen částečně), ale o
potřebu základních knihovnických, rekvalifikačních či inovačních kursů.
Jako závažný problém je pociťováno
nedostatečné jazykové vzdělání pracovníků knihoven. Tento problém se v
plné šíří projevuje při rozvoji mezinárodní spolupráce a aktivním využívání
Internetu.
2.15.3.
Odměňování pracovníků knihoven
V posledních letech se stále
výrazněji potvrzuje tendence absolventů středoškolského i vysokoškolského
studia knihovnictví nenastupovat do knihoven, ale volit zaměstnání v podstatně
lukrativnějších oblastech, např. v bankách, obchodních odd. velkých firem
a jiných privátních firmách, pro něž jsou výborně kvalifikováni. Základní
příčinou tohoto jevu jsou mzdové podmínky, které knihovny mohou nabídnout.
Průměrná mzda pracovníka veřejné knihovny se pohybuje více než 2000.- Kč
pod státním průměrem.
Ve většině knihoven není
zajištěn dostatek zdrojů na odměňování pracovníků. Nedostatek finančních
zdrojů vyvolává tlak na zařazování pracovníků knihoven do nižších tarifních
tříd než odpovídá skutečným nárokům na vykonávané činnosti. Pokud dochází
ze zákona k úpravě (navýšení) tarifů, je tato úprava často prováděna na
úkor pohyblivé složky mzdy. Mzdy v tomto případě zůstávají na stejné úrovni,
nekopírují ani inflační nárůst a současně se stávají naprosto demotivujícími.
2.15.4. Psychologické
bariéry
Pracovníky knihoven jsou
zatím jen omezeně vnímány nové úlohy knihoven v informační společnosti
- knihovny se automatizují, napojují na sítě - vnitřní organizace, pracovní
kultura, provozní pravidla zůstávají však často beze změny. Většina služeb
se v zásadě nemění.
Malá ochota ke změnám se
projevuje nejen před zahájením automatizace nebo při jejím průběhu, ale
i po jejím dokončení. Obecně panuje malá ochota redukovat finanční prostředky
na nákup klasických dokumentů a přesunout tyto ušetřené prostředky na nákup
nových médií, předplacení bází nebo na úhradu meziknihovních služeb a dodávání
dokumentů.
Noví absolventi knihovnických
škol zejména vlivem mzdové situace do knihoven téměř nenastupují. Knihovny
jsou potom závislé na starších pracovnících nebo absolventech jiných škol.
Řada knihovníků vidí stále svou hlavní úlohu v oblasti kulturně osvětových
aktivit a klade menší důraz na pojetí knihovny jako informační a vzdělávací
instituce. Mezi pracovníky knihoven převládají ženy s humanitním vzděláním,
které nemají dostatečnou technickou kvalifikaci nezbytnou pro aplikaci
a využívání informačních technologií.
Vedoucími pracovníky i zřizovateli
často není doceňována nutnost vysoké profesionality pracovníků knihoven.
Náklady na zajištění různých druhů školení dynamicky rostou, neboť kursy
jsou v mnoha případech zajišťovány ziskovými organizacemi, stoupají ceny
lektorů a požadavky na vybavení informačními technologiemi. V období vleklých
finančních problémů většiny knihoven považují vedoucí pracovníci i zřizovatelé
náklady na rekvalifikace a celoživotní vzdělávání za příliš vysoké.
2.16. Dostupnost
knihovnických služeb
Nedostatečné financování
knihoven a celkový trend ke komercializaci života společnosti jsou stále
častěji příčinou zpoplatňování knihovnických služeb a vytváření ekonomických
bariér jejich dostupnosti.
Nebezpečí diskriminace vzniká
zejména v souvislosti s využitím informačních technologií . Početná skupina
lidí nebude ani v budoucnosti moci využívat nové informační technologie
, protože technika, sítě, software budou pro ně ekonomicky nedostupné.
Objevuje se nebezpečí vzniku nové informační elity, dvoutřídní společnosti
informačně privilegovaných a diskriminovaných, společnosti, jejichž struktura
by znamenala přímé ohrožení demokracie.
Většina knihoven v ČR je
umístěna ve starých objektech a nemá bezbariérový přístup, jejich služby
tudíž nejsou bezprostředně přístupné paraplegikům a dalším postiženým s
pohybovými vadami.
Služby veřejných knihoven
handicapovaným jsou poskytovány nahodile, podle místních podmínek finančních,
personálních, prostorových atd., i služby knihoven nevidomým jsou na území
státu nerovnoměrné (plošné rozmístění, absence zásilkové služby u poloviny
knihoven, které půjčují zvukové knihy).
Služby handicapovaným jsou
na rozdíl od standardních služeb náročnější personálně a časově, přičemž
efektivita vyjádřená v kvantitativních ukazatelích (počet uživatelů, výpůjčky)
je nižší než při práci se zdravou populací.
Financování knihoven ve většině
případů nezohledňuje práci s handicapovanými a je v tomto ohledu demotivující.
Knihovny postrádají často
i potřebné vybavení pro služby handicapovaným (automobily pro donáškovou
službu, nedostatečný fond zvukových knih, bezbariérové přístupy, výtahy,
odpovídající sociální zařízení apod.).
Existují bariéry administrativně-právní
povahy, které brání rozšíření některých služeb na další skupiny handicapovaných
(zásilková služba zdarma je vázána pouze na nevidomé, fond Knihovny a tiskárny
pro nevidomé K. E. Macana v Praze , poskytovaný zdarma krajským "pobočkám",
má sloužit pouze nevidomým a slabozrakým s průkazem ZTP).
Pro aktivní práci veřejných
knihoven s národnostními menšinami chybí exaktní poznatky o jejich stavu
a potřebách na území jednotlivých regionů. Neexistuje spolupráce knihoven
s příslušnými občanskými sdruženími a organizacemi. Pracovníci knihoven
nemají dostatečnou jazykovou přípravu pro práci s menšinami.
Knihovny nejsou dostatečně
vybaveny aktuální literaturou v jazycích národnostních menšin, z čehož
plyne nízká úroveň nabídky služeb
Knihovny doposud nejsou zapojeny
do programů na podporu handicapovaných a národnostních menšin. Pracovníkům
knihoven chybí kvalifikace pro práce s těmito skupinami občanů.
2.17. Rozvoj
čtenářství a práce s dětmi
Vytváření globální
informační sítě, komercionalizace všech oblastí společenského života včetně
oblasti vzdělávání a kultury a preferování příjmu vizuálních informací
zásadním způsobem mění tradiční gutenbergovskou knižní kulturu a současně
vytváří nové kulturní formy.
Tyto změny se promítají i
do změny postavení knihoven ve spektru kulturních a informačních institucí
a jsou v některých případech příčinou poklesu zájmu dětí a mládeže o služby
knihoven. Pokles zájmu dětí a mládeže o služby knihoven má tyto obecné
příčiny:
-
narůstá druhotná negramotnost
dětí a celé populace
-
dochází k preferenci vizualizace
v umění a kultuře, k jejich trivializaci
-
vznikají nové oblasti zábavy
a využití volného času
-
zvyšuje se rozsah školní výuky
na úkor volného času
V práci s dětským
čtenářem se projevují všechny obecné problémy knihoven, zejména:
-
omezení nabídky knihoven na
tištěné dokumenty, nedostatečná nabídka nových médií, on-line služeb včetně
využití Internetu
-
většinou malé, nevyhovující
prostory
-
zastaralé či nedostatečné vybavení
kontrastující s okolním moderním světem
-
problémy s akvizicí ( ceny,
zahlcení trhu brakem a kýčem, v menších městech v knihkupectvích pouze
výpravné čtivo)
-
nedostatečná kvalifikace knihovníků
pro speciální práci s dětmi a mládeží
-
značná izolovanost dětských
knihoven, kterou se pokouší překonat Svaz knihovníků a informačních pracovníků
ČR a částečně Národní knihovna ČR a Moravská zemská knihovna v Brně
-
neexistence metodického centra
pro práci s dětmi a mládeží
Práci s dětskými
čtenáři a mládeží také limituje nízká úroveň koordinace subjektů zabývajících
se problematikou výchovy dítěte, tj. škol (včetně vysokých, tj. výzkumných
pracovišť), knihoven, nakladatelů, spisovatelů a zejména rodiny. Neprovádí
se výzkum vlivu masmédií, braku, kýče apod. na vývoj dítěte.
Všeobecně se projevuje celospolečenské
podceňování výchovy dětí a mládeže k aktivnímu čtenářství a k orientaci
výuky na školách k práci s informacemi, tj. schopnosti informace získávat,
hodnotit, zpracovávat a propojovat.
2.18. Profesní
sdružení v oblasti knihovnictví
Profesních sdružení v oblasti
knihovnictví jsou důležitou podmínkou rozvoje oboru ve všech zemích. Profesní
sdružení se angažují zejména v těchto oblastech:
-
podpora vzájemné spolupráce
knihoven všech typů
-
podpora odborných aktivit a
zvyšování kvalifikace pracovníků knihoven
-
podíl na zpracování rozvojových
plánů pro oblast knihovnictví
-
prosazování a obhajoba profesních
zájmů
-
spolurozhodování o alokaci finančních
zdrojů z grantů
V současné době v rámci
ČR působí v oblasti knihoven tato profesní a odborová sdružení:
-
SKIP - Svaz knihovníků a informačních
pracovníků - občanské sdružení
-
AK - Asociace knihoven - sdružení
právnických osob
-
SDRUK - Sdružení knihoven -
sdružení právnických osob
-
ČIS - Česká informační společnost
- občanské sdružení
-
OSPK - Odborový svaz pracovníků
knihoven
Na rozdíl od situace
v zahraničí, kde existence profesních sdružení a svazů má více než stoletou
tradici a jejich činnost je významnou součástí knihovnického systému v
dané zemi, je situace v rámci ČR značně obtížnější.
Veškerá sdružení vznikla
nebo se obnovila teprve po roce 1989. Sdružení zpravidla nevlastní žádný
majetek ani prostory pro svou činnost a jsou primárně závislá na příspěvcích
členů, které mohou být v době ekonomických potíží jen velmi skromné.
Z důvodů nedostatku finančních
prostředků je také zastoupení českých knihoven a knihovníků v mezinárodních
knihovnických organizacích IFLA, FID a další, které určují světovou knihovnickou
politiku, spíše jen symbolické.
Možnosti získání grantů jsou
velmi omezené. Např. Svaz knihovníků a informačních pracovníků , který
ročně pořádá desítky odborných akcí, získává v rámci grantů Ministerstva
kultury ČR částky v rozmezí 50 000 - 135 000.- Kč ročně. Řada aktivit,
(např. mimoškolní vzdělávání knihovníků), které v jiných zemích standardně
zajišťují profesní sdružení, je stále ještě zajišťována přímo knihovnami
financovanými ze státních zdrojů nebo není zajišťována vůbec.
2.19. Mezinárodní
spolupráce
Mezinárodní spolupráce knihoven
probíhá na mnoha úrovních. Velkou tradici má spolupráce dvoustranná v oblasti
mezinárodní výměny publikací a meziknihovních služeb, dále spolupráce na
řadě speciálních úkolů a projektů zejména v oblasti speciálních fondů,
např. historických nebo hudebních. Ta často souvisí s členstvím v mezinárodních
nevládních organizacích (např. IFLA, FID nebo IAML případně ve speciálních
projektech, jako je mezinárodní souborný katalog hudebních pramenů (RISM),
INCIPIT - celosvětový souborný katalog prvotisků, nebo CERL - společná
databáze starých tisků. S tím souvisí i mezinárodní spolupráce v rámci
vládních institucí, jimiž jsou UNESCO a Evropské společenství. České knihovny
se účastní např. mezinárodních projektů UNESCO (využití programu CDS/ISIS,
program Paměť světa, Index Translatiorum, statistiky knihoven apod.). Účast
v projektech Evropského společenství byla možná jen mimo program Telematics
for Libraries, tj. šlo např. o programy v rámci PHARE resp.TEMPUS. Důležitá
je i podpora velkých regionálních nadací, jako jsou A.W. Mellon Foundation,
Open Society Fund, Volkswagen-Stiftung apod.
Základními problémy rozvoje
mezinárodní spolupráce českých knihoven jsou zejména:
-
nepřipravenost knihoven jednat
pružně, rychle a efektivně
-
nedostatečná jazyková příprava
knihovníků
-
malý počet odborníků schopných
zapojit se diskuse na mezinárodní úrovni
-
nedostatek financí na zajištění
účasti knihovníků na mezinárodních akcích
-
nedostatek finančních prostředků
na základní vklad či vstup do mezinárodních projektů
3. Trendy
využívání informačních technologií v knihovnách
Ačkoliv elektronická
podoba informací a dokumentů je známa již celá desetiletí, byla až do nedávné
doby elektronická média pociťována z hlediska komunikace jako média druhotná,
či jako méně dokonalé náhražky tištěných dokumentů. Charakteristickým rysem
současného vývoje je stále rostoucí podíl elektronické komunikace a zvyšující
se objem digitálních dokumentů na úkor klasické tištěné produkce. Digitální
podoba dokumentu se stává stále častěji jeho primární formou, od které
jsou odvozovány tištěné dokumenty v podobě knih, časopisů, novin apod.
Současný rozvoj informačních technologií umožňuje převést jakýkoliv dokument
do digitální, elektronické podoby a připravit jej ke komunikaci ve světové
informační síti. Vývoj v nejbližších letech bude charakterizován zejména
těmito rysy:
Dynamicky se bude rozvíjet
oblast elektronického publikování. Bude docházet k proměnám role autorů,
vydavatelů, distributorů a knihoven v procesu komunikace informací. Budou
se měnit tradiční produkty a služby, například:
-
poroste množství publikací,
zejména časopisů a novin nabízených bezplatně on-line
-
někteří vydavatelé odborných
časopisů vyvinou vlastní distribuční systémy a nebudou využívat dosavadní
distribuční firmy
-
vydavatelé začnou nabízet katalogizační
služby jako součást svých vlastních služeb
Rozšíří se možnosti
on-line přístupu k informačním databázím a primárním dokumentům.
V celosvětovém kontextu vzroste
nabídka služeb na dodávání tištěných i elektronických dokumentů. V domácím
prostředí mají knihovny šanci uspokojit podstatnou část trhu na dodávání
dokumentů. Pokud knihovny tuto šanci nevyužijí, budou tyto služby vytvořeny
jednoznačně na komerčním základě a bez podílu knihoven.
Výrazně se rozšíří nabídka
informačních služeb a zdrojů pro konečné uživatele v prostředí internetu
Rozsah a kvalita této nabídky odvede řadu uživatelů od tradičních knihovnických
služeb.
Budou se rozvíjet technologie
výuky a studia s využitím internetu, zejména systémy otevřeného dálkového
studia (Open Distance Learning).
Postupně poroste vybavenost
obyvatelstva informačními technologiemi a jejich zapojení do sítě Internet.
Úroveň vybavení jednotlivých
knihoven i konečných uživatelů bude velmi rozdílná, bude vznikat značná
nerovnováha v přístupu k informačním zdrojům.
Od dob vzniku psaných a později
tištěných dokumentů disponovaly knihovny ve společnosti určitým monopolem
na shromažďování, zpracování, trvalé uchování a zpřístupnění dokumentů.
Je zřejmé, že v období informační společnosti budou knihovny podstatnou
část tohoto monopolu postupně ztrácet. Je to způsobeno především tím, že
řada producentů a distributorů elektronických dokumentů od samého počátku
řeší problematiku dlouhodobého archivování těchto dokumentů a jejich zpřístupnění
koncovému uživateli. V oblasti elektronické komunikace budou knihovny podrobeny
podstatně vyšší konkurenci a stanou se pouze jedním ze subjektů trhu. Zatím
zcela otevřenou a nevyřešenou otázkou je problematika zajištění trvalého
uchování a zpřístupnění elektronických dokumentů.
Jak dokládá řada programových
dokumentů, rozvinuté země přisuzují knihovnám v informační společností
významnou úlohu. Knihovny jsou stále častěji chápány jako nástroj praktického
uskutečňování základního lidského práva na rovný přístup k informacím,
na jejich svobodnou výměnu, na získávání vědomostí a svobodné utváření
názorů. Slouží jako prostředek naplňování ústavně zakotveného práva na
informace a jsou tedy jedním z pilířů demokracie.
Aby knihovny mohly uskutečnit
své nové poslání a postupně naplnit nová očekávání svých uživatelů, musí
se zásadním způsobem změnit a nabídnout uživatelům nové druhy služeb na
bázi informačních technologií. Dominantní význam bude mít rozšiřování on-line
přístupu a technologie World Wide Web pro poskytování informačních služeb
a dodávání dokumentů. Jako rozhodující směry lze charakterizovat:
Knihovny budou
mít důležitou úlohu při integraci tištěných a elektronických médií. Budou
nadále plnit svou tradiční úlohu shromažďování, zpracování, uchovávání
a zpřístupnění tištěných informací, ale současně musí začít vykonávat obdobné
funkce pro elektronické zdroje.
Knihovny budou muset řešit
složité otázky správy, dlouhodobého uchování a zpřístupnění elektronických
sbírek.
Digitalizace a rostoucí objem
a význam elektronických médií přinese rozšíření možností a potřeb uživatelů,
na které musí knihovny adekvátně reagovat, zejména:
-
umožnit vzdáleným uživatelům
přístup ke knihovnímu fondu
-
vytvářet vlastní elektronické
sbírky zejména v těch oblastech a oborech, které nebudou předmětem komerčního
zájmu
-
umožnit přístup a integraci
elektronických a tištěných médií
-
zvýšit kvalifikaci pracovníků
knihoven
-
trvale zlepšovat technickou
infrastrukturu ve vztahu k probíhajícím změnám
Knihovny budou
trvale pod tlakem klesajících rozpočtů a rostoucích nákladů. Problémy budou
umocňovány vzrůstajícím očekáváním uživatelů zejména v oblasti zpřístupňování
plných textů.
Knihovny se budou muset stále
častěji rozhodovat mezi vlastnictvím dokumentu a umožnění přístupu k němu.
Z toho jednoznačně vyplývá nutnost rozvoje systémů dodávání dokumentů a
vzájemného sdílení informačních zdrojů. Rozhodujícím prvkem pro vzájemné
propojení a sdílení zdrojů bude využití informačních technologií.
V oblasti zpracování dokumentů
budou knihovny hledat levnější alternativy a možnosti ke zvýšení produktivity
zejména ve zdokonalování systémů sdílené katalogizace. Dojde k propojení
systémů sdílené katalogizace s akvizičním systémem s cílem zvýšení produktivity
a snížení nákladů.
Poroste význam kooperace
knihoven na všech úrovních.
Vývoj automatizovaných knihovnických
systémů bude směřovat k otevřeným knihovnickým systémům se síťovým přístupem.
Vývoj tradičních on-line služeb, které byly původně vyvinuty zejména pro
profesionální uživatele, včetně OPAC, bude směřovat ke kvalitnímu grafickému
rozhraní a ke zlepšení uživatelského interface a komfortu. Knihovny budou
nuceny ve větší míře měnit své systémy.
Dojde k postupné integraci
OPAC různých knihoven a dalších on-line databází do prostředí World Wide
Web
Využití informačních technologií
a zvýšené očekávání uživatelů vytvoří podmínky pro trvalé kontinuální změny
knihovnických systémů a umožní relokaci personálních kapacit.
Seznam
zkratek
AACR2 |
Anglo-american
Cataloguing Rules - Anglo-americká katalogizační pravidla |
AK |
Asociace
knihoven |
AKS |
Automatizovaný
knihovnický systém |
CASLIN |
Czech
and Slovak Library Information Network |
ČIS |
Česká
informační společnost |
FID |
International
Federation for Information and Documentation |
IAML |
International
Federation for Information and Dokumentation nebo International Association
of Music Libraries |
IFLA |
Mezinárodní
federací knihovnických asociací |
ISBN |
International
Standard Bibliographic Description |
ISO |
International
Organization for Standardization |
MDT |
Mezinárodní
desetinné třídění |
ODL |
Open
Distance Learning - otevřené dálkové studium |
OPAC |
Online
Public Access Catalogue - veřejně přístupný automatizovaný katalog |
OSPK |
Odborový
svaz pracovníků knihoven |
RISM |
Mezinárodní
souborný katalog hudebních pramenů |
SDRUK |
Sdružení
knihoven |
SKIP |
Svaz
knihovníků a informačních pracovníků ČR |
UNIMARC |
Mezinárodní
formát pro výměnu bibliografických dat |