KNIHOVNY V PROCESU TRANSFORMACE SPOLEČNOSTI
TRENDY - PROBLÉMY - VÝCHODISKA
ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNICKÁ RADA ČR
Poradní orgán ministra kultury ČR
Duben 1997
OBSAH
1.1 Stát a poslání knihoven
1.2 Informační politika ve vyspělých
demokratických zemích
1.3 Formy podpory knihoven ze strany státu
2.1 Obecné otázky
2.2 Vliv ekonomické a společenské transformace
na činnost knihoven
2.3 Důsledky omezeného financování
knihoven
2.3.1 Pravidla hospodaření
2.3.2 Doplňování knihovních fondů
2.3.3 Prostorové zajištění knihoven
2.3.4 Vybavení knihoven výpočetní a
komunikační technikou
2.3.5 Personální zajištění knihoven
Terminologická poznámka: Pojmem "knihovna"
jsou označovány veřejně přístupné knihovny
poskytující veřejné služby, např. veřejné
knihovny zřizované obcemi, ústřední knihovny zřizované
orgány státní správy, vysokoškolské knihovny a také
informační instituce bývalé soustavy vědeckých,
technických a ekonomických informací, pokud poskytují služby
veřejnosti.
1 Knihovny a stát - trendy
1.1 Stát a poslání knihoven
Na veřejně přístupné knihovny je v rozvinutých
demokraciích pohlíženo jako na jeden z významných nástrojů
praktického uskutečňování základního lidského práva na
rovný přístup k informacím, na jejich svobodnou výměnu, na
získávání vědomostí a svobodné utváření názorů.
Veřejně přístupné knihovny jsou dnes nazírány jako
informační instituce. Činnost knihoven je veřejnou
službou a knihovny jsou považovány za instituce veřejného
zájmu. Ve svém poslání se knihovny podílejí zejména
na:
- zprostředkování a zpřístupnění lidského poznání
tím, že vytvářejí a zpřístupňují zdroje
informací pro vědu, výzkum, vzdělávání a
společenský rozvoj,
- celoživotním vzdělávání, uspokojování kulturních
potřeb, nezávislého rozhodování a duchovního
rozvoje občanů,
- uchování a ochraně národního kulturního dědictví
tím, že pečují o sbírky.
Státy zpravidla zakotvují poslání a činnost knihoven do
širšího rámce státní informační politiky, která
je formulací cílů a priorit v oblasti získávání a
efektivního využívání informací pro společenský rozvoj.
Knihovny jsou v tomto rámci považovány za podstatný článek.
Neopominutelným motivem vlivu státu na činnost knihoven je
snaha docílit maximální efektivnosti celého systému a
spolu s tím hospodárnosti při vynakládání prostředků z
veřejných rozpočtů. Toho lze u knihoven dosáhnout jedině vědomou
koordinací a kooperací.
Zájem státu a jeho vliv na knihovnictví se souvisejícími
veřejnými informačními službami je vykonáván
nejrůznějšími státními institucemi, zejména ministerstvy a
dalšími odbornými, koordinačními a programovými orgány.
Obsah a formy jejich činnosti, rozsah a dosah kompetencí se
pochopitelně mezi jednotlivými státy liší v závislosti na
ekonomickém, kulturním a politickém kontextu té které země
a podléhají nepřetržité diskusi.
1.2 Informační politika ve
vyspělých demokratických zemích
Na konferenci Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) v
Buenos Aires na jaře 1994 vyhlásil vicepresident USA Albert
Gore velkorysý projekt, známý dnes všeobecně po zkratkou GII
(Globální informační infrastruktura). Je do značné míry
zaměřen na sociální stránky života společnosti bez hranic
jednotlivých států a jejich seskupení. V jeho zdůvodnění
zvýraznil budoucí úlohu právě knihoven a knihovnictví:
"Chtěl bych důrazně požádat, aby tato konference
přijala do programu svého jednání a také za své poslání
ukázat, jakým způsobem může být dosaženo, aby každá
škola a každá knihovna v každé zemi na světě mohla
být připojena k Internetu, největší světové počítačové
síti, aby se vytvořila Globální digitální knihovna".
Tento pojem se ujal a operuje se s ním už také ve
strategických iniciativách, ústících do plánů
celosvětového rozvoje, kterými se zabývají nejvyšší
představitelé zemí tzv. skupiny G7.
Na vrcholné schůzce představitelů zemí G7 v únoru 1995
byly formulovány klíčové problémové okruhy, v nichž se
vypisují pilotní projekty. Čtvrtý z nich je věnován
knihovnictví. Směřuje k budování "globální
elektronické knihovnické sítě", propojující
lokální elektronické knihovny.
USA jsou považovány za zemi s nejrozvinutějšími svobodami
podnikání a naproti tomu s mimořádně omezenými vládními
podpůrnými aktivitami, zasahujícími do tržního, vesměs
nestátního hospodářského života společnosti. Přesto se
zde tradičně právě do knihovnických institucí a programů z
vládních prostředků investuje nejvíce na světě. Koncepčními
otázkami rozvoje knihovnictví a informačních služeb se zde
soustavně zabývají nejvyšší mocenské orgány země -
Kongres a Bílý dům. Ten má pro tyto účely dokonce
speciální orgán - Národní komisi pro knihovny a informační
vědu (NCLIS).
Především je v USA zajímavé chápání klíčového
významu knihoven v americké společnosti na přelomu tohoto a
příštího století. Nejvíce se akcentuje jejich vzdělávací
úloha. Přímo se spojují s moderním životním stylem
celoživotního vzdělávání občana. Z toho vyplývá
samozřejmý důraz na jejich informační úlohu. Knihovnictví
se tak valnou částí stává předmětem zájmu všech
projektů rozvoje amerického informačního sektoru.
Význam, který je Evropskou unií přisuzován knihovnictví,
zřetelně vyplývá z místa, které je knihovnické
problematice věnováno v jejich hlavních rozvojových
programech. Především jde o opatření Evropské unie,
směřující k urychlení výstavby "evropské informační
infrastruktury". Po tzv. Delorsově Bílé knize z prosince
1993 následovala v roce 1994 klíčová koncepční studie
"Evropa a globální informační společnost - doporučení
Evropské radě" vytvořená mezinárodní skupinou dvaceti
renomovaných expertů ("High-Level Group on the Information
Society") pod vedením komisaře DG III Martina Bangemanna.
Z tohoto strategického dokumentu vychází celá současná
evropská informační politika, podtrhující význam knihoven
zejména v celoživotním vzdělávání obyvatelstva.
Miliardové částky ECU jsou už od 2. pol. 80. let
věnovány do rozvojových programů EU typu IMPACT a dnes INFO
2000. V něm je např. druhá ze 4 hlavních "akčních
linií" věnována prostředkům rozvoje využívání
evropského veřejného informačního sektoru, jehož páteří
jsou veřejné knihovny. Navíc se průběžně ze společných
prostředků EU financují speciální knihovnické projekty v
rámci programů FRAMEWORK. Knihovnický program zde má
stanoveny 4 konkrétní tematické okruhy, které vyjadřují
zásadní priority evropské informační politiky v oblasti
veřejných informačních služeb (I. Automatizace bibliografie,
II. Mezinárodní propojení automatizovaných knihovnických
systémů, III. Nové typy informačních služeb na bázi
vyspělé informační a telekomunikační techniky, IV.
stimulace evropského informačního trhu v oblasti
telematických služeb specifických pro knihovny).
Z uvedeného vyplývá nade vší pochybnost, že
hospodářsky vyspělý demokratický svět vnímá
knihovnictví jako významný sektor, bez jehož rozvoje není
vstup lidstva do postindustriální éry myslitelný.
Knihovnictví představuje základ veřejných informačních
služeb, jimiž se vlády i parlamenty těchto zemí při tvorbě
moderní informační politiky soustavně a cílevědomě
zabývají.
1.3 Formy podpory knihoven ze strany
státu
Knihovny a jejich činnost jsou ve všech zemích
primárně financovány svými zřizovateli, tj. např.
obcí, školou, univerzitou, výzkumným ústavem, firmou apod. Z
hlediska zdrojů financování se v naprosté většině jedná o
různé formy veřejných rozpočtů. Zřizování knihoven
soukromými institucemi je spíše výjimkou. Rovněž
sponzorování má pro knihovny pouze doplňkový charakter a
neovlivňuje významně jejich rozpočty.
Kromě toho všechny vyspělé státy vyčleňují přímo ze
svého státního rozpočtu prostředky na zabezpečení
činnosti veřejně přístupných knihoven.
V prvé řadě se jedná o přímé zřizovaní a
financování knihoven či institucí ústředního typu, tj.
zpravidla národní knihovny, ústředních odborných knihoven,
poradenských a metodických center pro oblast knihovnictví
apod. Stát také zajišťuje vzdělávání pracovníků
knihoven, respektive knihovnické školství.
V ostatních případech jsou ze státních prostředků
podporovány vybrané oblasti činnosti knihoven.
Nejrozšířenější formou dotací je účelové
vynakládání prostředků formou grantů do specifických
oblastí činnosti knihoven. Většinou se jedná o tyto oblasti:
- zpracování standardů, norem, pravidel, metodických
doporučení,
- výzkum a vývoj v oblasti knihovnictví, využití
nových technologií, poradenská a konzultační
činnost,
- podpora automatizace knihovnických procesů a vstupu
knihoven do informačních infrastruktur,
- podpora využívání informačních zdrojů
zpřístupňovaných světovými databázovými centry,
- podpora meziknihovní spolupráce, financování
regionálních, nadregionálních a celostátních
funkcí jako je vytváření a provoz souborných
katalogů, sdílené katalogizace, podpora rozvoje
místních sítí,
- podpora doplňování knihovních fondů,
- podpora všeobecné dostupnosti knihovnických služeb,
např. pro handicapované, národnostní menšiny,
občany malých obcí,
- ochrana knihovních fondů, např. mikrofilmování,
restaurování unikátních dokumentů a sbírek,
- podpora výstavby a rekonstrukcí knihoven,
- podpora mezinárodní spolupráce.
Nejvýraznějším příkladem formulace vlivu státu na
rozvoj knihovnictví je knihovnická legislativa, která
zpravidla zahrnuje:
- zákony zabývající se veřejnými knihovnami
zřizovanými obcemi (zřizování, financování,
stanovení funkcí, poplatků apod.),
- zákony zřizující národní knihovny případně jiné
specializované instituce ústředního charakteru,
- zákony o povinném výtisku,
- dílčí předpisy a doporučení, např. pravidla
poskytování meziknihovních služeb, vytváření
souborných katalogů.
Problematika knihoven se promítá i v oblastech obecné
legislativy, např. rozpočtových pravidlech, celních a
daňových zákonech či zákonech o ochraně kulturních
památek, ochraně dat, ochraně autorských práv apod.
2 Hlavní problémy knihoven ČR v
období transformace společnosti
2.1 Obecné otázky
- Není definována strategie, poslání a cesty rozvoje
veřejně přístupných knihoven jako součást státní
informační politiky v oblasti kultury,
vzdělávání, školství, vědy a výzkumu. Až dosud
byly úvahy o informační politice zužovány na
problematiku státního informačního systému. Jediný
pokus o komplexnější řešení vztahu státu a této
oblasti byl uskutečněn v roce 1992 z iniciativy
tehdejšího ministerstva pro hospodářskou politiku a
rozvoj. Vládou schválená Koncepce rozvoje veřejných
informačních služeb (usnesení vlády č. 367 z
20.5.1992) však nebyla nikdy pověřenými ministerstvy
realizována a nová vláda jakékoliv pokusy o řešení
tohoto problému odmítala, např. materiály Koncepce
rozvoje veřejného knihovnictví v ČR, Transformační
projekt způsobu další existence a hospodaření
veřejných knihoven v ČR, Program rozvoje knihoven jako
součást rozvoje informačních dálnic ČR. Vláda ve
svém programovém prohlášení pravidelně deklaruje
podporu veřejným knihovnám, ale skutečností je, že
zejména veřejné knihovny zřizované obcemi od roku
1989 působí bez jakékoliv aktivní podpory státu.
- Chybí knihovnická legislativa, která by
vymezila základní vztahy mezi knihovnou, zřizovatelem
a státem i knihovnami navzájem. Pro vztah českého
státu ke knihovnám je symptomatické, že doposud
platí socialistický knihovnický zákon z roku 1959 (a
paradoxně se stal jedinou pevnější legislativní
oporou zejména veřejných knihoven).
- Ze strany státu chybí finanční podpora pro
zajištění řady regionálních, celostátních a
mezinárodních funkcí knihoven, které jsou v
rozvinutých zemích standardně zajišťovány státem.
Knihovny působí v období ekonomické a společenské
transformace v nestabilním prostředí. Nejasná
situace s vytvořením vyšších územních celků
znesnadňuje realizaci koncepčního systémového
řešení v oblasti veřejného knihovnictví.
Okresní knihovny přecházejí ve stále větším
množství do působnosti obcí. Při předávaní
zřizovatelské pravomoci z okresních úřadů obcím se
často ruší systémový stupeň, který přesahuje
dílčí zájmy jednotlivých obcí nadobecní,
regionální funkcí. Dnes jen někde tento
mezistupeň garantují ještě okresní knihovny nebo
státní vědecké knihovny, které jsou ovšem
zřizovány Ministerstvem kultury. .
2.2 Vliv ekonomické a společenské
transformace na činnost knihoven
Pozitivní proces odstátnění a demontáže nefunkčních
centralistických struktur po roce 1989, např. nefunkční
jednotné soustavy knihoven, měl svou negativní stránku v tom,
že nenásledoval žádný pokus o vytvoření fungující
sítě knihovnických služeb.
Služby knihoven se díky snahám knihovníků a
informačních pracovníků a díky síle setrvačnosti běhu
systému, který knihovny vytvářejí, nezhroutily do
naprostého chaosu a nedošlo také k lavinovitému rušení
veřejných knihoven. Aktivity knihoven nyní však probíhají
víceméně izolovaně.
Po listopadu 1989 docházelo v souvislosti s ekonomickou
společenskou transformací v oblasti knihoven k živelným
proměnám:
- Došlo k hromadné likvidaci pracovišť a
informačních fondů soustavy vědeckých, technických
a ekonomických informací (VTEI). Např. ještě v
roce 1991 bylo evidováno 653 aktivně působících
pracovišť. V současné době zbývá pouze 158
pracovišť, tj. úbytek o 77 %. Spolu s pracovišti byly
zpravidla likvidovány unikátní knihovní fondy a
informační zdroje. Navíc došlo v souvislosti se
zřízením Úřadu pro státní informační systém k
likvidaci veřejných databázových informačních
služeb Národního informačního střediska (NIS).
- Pro stále větší skupiny občanů se zhoršuje
dostupnost knihovnických služeb. Od roku l989 zaniklo
642 veřejných knihoven (zejména vesnických a
menších městských poboček). Jejich služby nebyly z
velké většiny nahrazeny žádnou jinou formou např.,
prostřednictvím pojízdných knihoven.
- V rozporu s celosvětovým trendem dochází k rušení
a rozpadu kooperativních systémů knihoven
zřizovaných obcemi. Jejich atomizace vede k
nehospodárnému využití finančních zdrojů i v
období nedostatečného financování knihoven.
Důsledkem je omezení rozsahu a atraktivnosti služeb a
následná likvidace zejména menších knihoven.
- V řadě míst jsou veřejné knihovny zřizované
obcemi zbavovány rozhodovacích pravomocí (např.
při doplňování knihovních fondů). Často ztrácejí
právní subjektivitu a stávají se organizační
složkou jiného kulturního zařízení se zcela
odlišným posláním a funkcemi, např. galerie či
muzea. Kooperace s jinými knihovnami je pak vázána na
libovůli a pochopení vedení tohoto kulturního
"kombajnu". Dochází také k zneužívání
veřejných knihoven místní samosprávou pro výkon
zcela jiných funkcí.
- Změnou zřizovatele postupně dochází k rušení
nebo omezování regionálních funkcí okresních
knihoven. K l.l.l997 bylo v ČR pouze 34 okresních
knihoven ze 76 okresů, l okresní knihovna byla zrušena
bez náhrady. V 30 okresech jsou okresní funkce v
různém objemu zajišťovány příslušnými
městskými knihovnami a v 11 okresech nejsou v
současnosti zajišťovány žádné regionální funkce.
Tento živelný proces rozkladu nadále pokračuje.
- Zanikly či byly radikálně okleštěny projektové,
informační a poradenské instituce v oblasti
knihovnictví. Tyto instituce byly výraznou oporou
při řešení odborných problémů, dalšího
vzdělávání a vzájemné informovanosti v oboru.
2.3 Důsledky omezeného
financování knihoven
2.3.1 Pravidla hospodaření
Stávající rozpočtová pravidla pro rozpočtové a
příspěvkové organizace, mezi než knihovny patří, mají
výrazně demotivující charakter a jejich aplikace vede
v důsledku až k nehospodárnosti při nakládání s
prostředky z veřejných rozpočtů, které jsou jinak kriticky
nízké. Vedoucí těchto organizací jsou omezeni při
cíleném, pružném a efektivním nakládání se svěřenými
prostředky zejména tím, že:
- finanční zdroje jsou striktně členěny na provozní
prostředky, mzdy a investice,
- direktivně se stanovuje počet pracovníků ve spojení
s povinností odvést mzdové prostředky za neobsazená
místa,
- rozpočet má výhradně roční cyklus, což zamezuje
efektivnímu plánování, eventuální ušetřené
prostředky zřizovatel často využívá pro snížení
příspěvku v následujícím roce. Běžným jevem je
uvolňování finančních prostředků po měsíci, což
knihovnám často znemožňuje nakoupit literaturu
právě dostupnou na trhu,
- příjmy získané z pronájmů lze použít výhradně
na údržbu daného objektu a nikoliv na hlavní
činnost, např. na nákup literatury.
2.3.2 Doplňování knihovních
fondů
Nedostatečné financování veřejně přístupných knihoven
se nejvíce projevuje v omezování nákupu nové literatury
do knihovních fondů, což vede přímo k redukci rozsahu a
kvality knihovnických služeb. V knihovních fondech nejsou
v dostatečných proporcích zastoupeny i jiné druhy médií
než knihy, např. zvukové, audiovizuální dokumenty a zejména
elektronické publikace na CD-ROM. Knihovny ztrácejí
schopnost plnit svou základní společenskou funkci, tj.
zajistit všeobecnou dostupnost informací a publikovaných
dokumentů všem občanům. Dochází k prudkému
snižování rozsahu a obsahu informačních zdrojů na území
státu. Tento výpadek je v budoucnu nenahraditelný.
Od počátku devadesátých let dochází k postupnému poklesu
reálného objemu finančních prostředků, které knihovny
mohou věnovat na nákup literatury. Příčinou je celkové
omezování rozpočtů knihoven ve spojení s trvalým růstem
cen literatury a provozních i mzdových nákladů. Provozní a
mzdové náklady jsou pro knihovny fixními náklady, které
mohou ovlivnit jen velmi omezeně (růst cen energií, nájmů,
poštovného, materiálů, zařízení či zvyšování
tarifních mezd). K růstu mzdových nákladů dochází i při
poklesu počtu pracovníků knihoven. Růst těchto fixních
nákladů od roku 1989 o 145% je současně provázen raketovým
vzestupem cen domácí literatury na knižním trhu od roku 1989
o 203%. Oproti tomu položka na nákup literatury vzrostla za
toto období o pouhých 95%.
Porovnáváme-li situaci s rokem 1989, kdy veřejné knihovny
vykázaly přírůstek 2,7 mil. svazků, činil přírůstek v
roce 1995 necelých 1,7 mil. svazků, tj. pokles o plných 38 %.
Pokud se týká exemplářů získávaných periodik, je pokles
ještě dramatičtější. V roce 1995 bylo do veřejných
knihoven v ČR získáváno pouhých 49 % titulů periodik oproti
roku 1989, tj. pouze 94 418 exemplářů. Během tohoto
období naopak výrazně rostl počet vydaných dokumentů,
např. v ČR vzrostl počet vydaných titulů knih od r. 1989 z
3767 na 10 244 titulů v r. 1996, tj. o 172 %, počet
vydávaných titulů periodik vzrostl od r. 1989 z 772 na 4380
titulů v roce 1995, tj. o 467 % .
Kritická je situace knihoven financovaných z rozpočtu MK
ČR, tj. Národní knihovny ČR, Knihovny Národního muzea,
Moravské zemské knihovny a osmi státních vědeckých
knihoven. Zde prostředky na nákup literatury stouply od roku
1989 o pouhých 45%. Tohoto nárůstu bylo dosaženo však již v
roce 1992, a od té doby má položka na nákup literatury
spíše sestupnou tendenci, zatímco ceny literatury prudce
rostou. Knihovny financované z rozpočtu MK ČR mají přitom
zásadní podíl na zabezpečení dostupnosti publikovaných
dokumentů zejména pro vzdělávání, vědu, výzkum a
jakoukoliv odbornou práci.
Jako přímo katastrofickou je nutno hodnotit situaci v
oblasti doplňování zahraniční literatury, která je v
rozhodující míře určena pro odbornou vědeckou a výzkumnou
činnost či studium na vysokých školách. Zatímco ještě v
roce 1994 ohlásily knihovny v rámci celé ČR přírůstky v
rozsahu 90 760 svazků zahraniční literatury, v roce 1996
bylo ohlášeno pouhých 44 022 svazků, tj. pokles o 51,5 % . V
roce 1995 docházelo do ČR pouhých 11 623 titulů
zahraničních časopisů, což je o 13,5 % méně oproti roku
1991. Pro srovnání německý model pro doplňování
universitních knihoven doporučuje, aby jedna knihovna
objednávala ročně 12 500 titulů periodik a doplňovala
ročně 71 000 svazků. Takovýchto knihoven je v SRN 61. Roční
celosvětová produkce knih je odhadována na 800 000 titulů a
periodik na více než 200 000 titulů. Je zřejmé, že objem
zahraniční literatury získávané knihovnami v ČR není
schopen zprostředkovat informace o stavu světového poznání
pro celou řadů oborů.
Rozsah nákupu zahraniční literatury byl již před
rokem 1989 finančně značně redukován, ale v této době
mělo omezování v řadě případů politický motiv. V
souvislosti s nynějším propadem lze hovořit o
informačním embargu, které má a zejména bude mít vliv
na kvalitu odborné a vědecké práce stejně jako na celou
oblast vzdělání. Pro tuto oblast je odborná literatura
pracovním nástrojem stejně jako jsou laboratoře, výpočetní
technika či vědecké přístroje. K prudkému poklesu
doplňování knihoven zahraniční literaturou dochází v
období, kdy např. výrazně roste počet studentů na vysokých
školách.
2.3.3 Prostorové zajištění
knihoven
V důsledku nedostatku finančních prostředků se nadále zhoršuje
prostorové zajištění činnosti knihoven. Řada knihoven
se potýká s důsledky restitucí a musela se často
přestěhovat do kvalitativně horších a menších prostor. V
řadě případů jsou vůči knihovnám uplatňovány vysoké
nájmy, jejichž hodnota není zohledněna v rozpočtu, což
následně opět vede k omezování činnosti knihoven.
Důsledkem je postupná likvidace poboček knihoven ve větších
městech.
Výsledky průzkumu z roku 1988 prokázaly, že veřejné
knihovny ČR disponují pouze 29 % ploch, které by měly mít
oproti typizační směrnici pro výstavbu veřejných knihoven,
která byla zpracována na základě zahraničních doporučení
a norem. Téměř polovina knihoven byla umístěna v objektech
postavených před rokem 1900 a pouze 23 % v objektech
postavených po roce 1945. Naprostá většina knihoven působí
ve víceúčelových objektech, které původně nebyly určeny
pro knihovny a jsou často nedostatečně funkční. Bývalá
ČSR byla zemí, kde se po celá desetiletí knihovny téměř
nestavěly. I když se po roce 1989 podařilo realizovat
některé významnější investiční akce (např. výstavba
Centrálního depozitáře NK ČR, okresní knihovny v Mladé
Boleslavi, dostavba SVK Ústí nad Labem, rekonstrukce okresní
knihovny v Táboře apod.), celková prostorová situace
českých knihoven zůstává velmi nepříznivá.
2.3.4 Vybavení knihoven výpočetní
a komunikační technikou
Úroveň automatizace knihovnických procesů a využití
výpočetní a komunikační techniky je výrazně opožděno oproti
ostatním zemím. Zatímco v rozvinutých zemích jsou knihovny
automatizovány postupně od poloviny 60. let, v našich
podmínkách byl masivní proces automatizace zahájen fakticky
až počátkem 90. let. Primární nasazení výpočetní
techniky, proces retrokonverze klasických lístkových katalogů
do elektronické podoby, tvorba a provoz databází, zapojování
knihoven do sítí včetně Internetu vyžaduje mimořádné
investiční prostředky.
Pouze vysokoškolské knihovny získaly v této oblasti
určitý náskok. Vysoké školy byly jako první propojeny
počítačovou sítí CESNET, což znamenalo i postupné
připojení jejich knihoven. Tyto knihovny jsou, jednak z
prostředků svých škol, jednak z grantového systému Fondu
rozvoje vysokých škol, vybavovány výpočetní technikou. I
přes tuto významnou podporu nebylo dosaženo standardní
úrovně zahraničních vysokých škol.
První významnější pokus o přiblížení stavu českého
knihovnictví standardu civilizovaných zemí (projekt
vybudování automatizované sítě českých a slovenských
knihoven CASLIN) byl v roce 1992 iniciován a primárně
financován americkými nadacemi.
Rok 1997 je fakticky prvním rokem masívnější podpory
knihoven ze strany státu, a to díky prostředkům na vědu a
výzkum z rozpočtu MK ČR ve výši 38 mil. Kč a projektu
Rozvoje informačních sítí veřejných knihoven ve výši 40
mil. Kč (uvedené částky byly podstatně sníženy díky
"balíčku" opatření). Projednávání tohoto
projektu vláda v roce 1996 odmítla, ale jeho financování bylo
dodatečně prosazeno do státního rozpočtu díky iniciativě
poslanců.
2.3.5 Personální zajištění
knihoven
Limitujícím a z hlediska dlouhodobé perspektivy kritickým
faktorem pro činnost veřejných knihoven je jejich personální
zajištění. V zahraničí je knihovnická profese z hlediska
náročnosti či mzdového ohodnocení nejčastěji srovnávána
s profesí pedagogů na různých stupních škol. Zejména v
souvislosti s komplexní automatizací knihovnických procesů,
napojováním do sítí a s požadavky na spolupráci v
mezinárodním kontextu stále rostou požadavky na
kvalifikaci knihovníků. Nedílnou součástí znalostí
knihovnické profese je dnes aktivní práce s výpočetní a
komunikační technikou, vyhledávání v domácích a
zahraničních databázích včetně solidních znalostí
několika světových jazyků.
V posledních letech se stále výrazněji potvrzuje tendence absolventů
středoškolského i vysokoškolského studia nenastupovat do
knihoven, ale volit zaměstnání v podstatně
lukrativnějších oblastech, např. v bankách, obchodních odd.
velkých firem, pro něž jsou výborně kvalifikováni. Základní
příčinou tohoto jevu jsou mzdové podmínky, které
knihovny mohou nabídnout. Průměrná mzda pracovníka veřejné
knihovny činila v roce 1996 7602.- Kč, což je o 2074,- Kč pod
celostátním průměrem (9676.- Kč).
Ve většině knihoven není zajištěn dostatek zdrojů na
odměňování pracovníků. Nedostatek finančních zdrojů
vyvolává tlak na zařazování pracovníků knihoven do
nižších tarifních tříd, než odpovídá skutečným
nárokům na vykonávané činnosti. Pokud dochází ze zákona k
úpravě (navýšení) tarifů, je tato úprava často
prováděna na úkor pohyblivé složky mzdy. Mzdy v tomto
případě zůstávají na stejné úrovni, nekopírují ani
inflační nárůst a současně se stávají naprosto
demotivujícími.
3 Doporučení Ústřední
knihovnické rady ČR Ministerstvu kultury ČR
1. Iniciovat ve spolupráci s ostatními zainteresovanými
resorty (např. MŠMT, MV, MZ, Úřadem pro státní informační
systém apod.) tvorbu státní informační politiky a formulovat
priority ve vztahu ke knihovnictví v souladu s informační
politikou Evropské unie a dalšími mezinárodními normami a
doporučeními.
2. Na základě definovaných priorit vypracovat
strategický plán dalšího rozvoje českého knihovnictví
3. Zahájit systematické práce na přípravě
knihovnické legislativy, která bude řešit zejména: otázky
související se zřizováním a financováním veřejných
knihoven v působnosti obcí a postavení státních vědeckých
knihoven, postavení Národní knihovny ČR, poskytování
meziknihovních služeb, nakládání s knihovními fondy
včetně ochrany konzervačních a unikátních dokumentů apod.
v rámci všech knihoven ČR.
4. Prosadit pokračování projektu Rozvoj informačních
sítí veřejných knihoven v dalších letech.
5. V rámci státního rozpočtu vyčlenit v souladu se
stanovenými prioritami finanční zdroje na podporu činností
knihoven formou účelových dotací a grantů zejména v těchto
oblastech:
- regionálních funkcí, kooperace a sdílení
informačních zdrojů a fondů knihoven,
- dostupnosti knihovnických služeb v malých obcích a
pro menšinové skupiny občanů,
- doplňování knihovních fondů a jeho koordinace
při budování fondů zahraniční literatury a
speciálních dokumentů zejména pro potřebu
vzdělávání, vědy a výzkumu,
- podpora výstavby a rekonstrukcí knihoven.
6. Usilovat o změnu rozpočtových pravidel včetně
podpory vícezdrojového financování knihoven. Zpracovat
ukazatele pro činnost veřejných knihoven zřizovaných obcemi
s cílem zajistit úroveň financování jejich činnosti ze
strany zřizovatelů v souladu s doporučením UNESCO.
7. Iniciovat změnu Katalogu prací (79/1994 Sb.) tak, aby
odpovídal náročnosti a významu knihovnické profese v souladu
se současnými trendy rozvoje informační činnosti.
8. V rámci stávající institucionální
struktury knihoven podporovat poradenskou, informační a
metodickou činnost pro oblast knihovnictví.