Rozhovor s D. Fischerem

Asi každý knihovník si spojí Národní knihovnu České republiky s jejím hlavním sídlem – Klementinem. Některé možná ještě napadne Centrální depozitář v Praze-Hostivaři. Nicméně knihovně patří i další objekty. Můžete prosím říci pár slov o každém z nich?

Klementinum je jedinečný areál v centru Prahy. Pro mne jako správce budov je velkou výzvou, zejména s ohledem na kombinování nových technologií a památkové péče. Depozitární budovy v Hostivaři jsou s Klementinem z hlediska technologií úzce propojeny. Zde jde fakticky o standardní práci. Dále Národní knihovna disponuje depozitářem v Neratovicích. Tato budova je nepříliš vyhovující, navíc přece jen dále z Prahy, což komplikuje denní údržbu. A konečně naše sklady v Nučicích. Zde jde o běžné plechové sklady, které částečně pronajímáme. V jednom ze skladišť ukládáme například transportní přepravky či další technické vybavení knihovny.

Klementinum je národní kulturní památkou. Jak se vám daří v něm kombinovat moderní technologie s těmi, které jsou v objektu po desetiletí?

Starší technologie jsou jednoznačně jednodušší na pravidelnou údržbu, servis či standardní revize. Lépe zde objevíte i banální závadu a část z nich jsme si schopni i sami opravit. Na práci s novou technikou již potřebujete specializované firmy s vysokou mírou konkrétních znalostí a dovedností. Výzvou je pak hlavně propojení samotného objektu s aktuálně používanými technologiemi. To se ukázalo například při montáži záložního chlazení datové infrastruktury, kdy jsme museli vymyslet a instalovat venkovní jednotku chlazení ve formě komínu, který by respektoval venkovní podobu Klementina. Zároveň se v Klementinu nachází řada v době jejich instalace mimořádných řešení, například zbytky potrubní pošty.

Je tedy podle vašeho názoru nezbytné Klementinum dále modernizovat?

Ano, určitě. Některé části jsou z mého pohledu vybavené solidně. Napadají mě například moderní výtah při vstupu do Klementina, části bezpečností a komunikační techniky a tak dále. Některé aktuální trendy však nebudeme nikdy moci následovat. Například montáž solárních panelů na střechy nám není ze strany památkové péče povolena. Dlouhodobým problémem je napojení starých technologií v nezrekonstruovaných částech budovy s těmi novými. To je často skoro neřešitelná záležitost.

Jednou z technologických zajímavostí je takzvaná vltavská přípojka. O co vlastně jde?

Jedná se o unikátní systém chlazení Klementina. U přístaviště „Benátky“ je u břehu Vltavy umístěn vstupní jímací objekt vybavený dvěma sacími koši pro zachycení větších nečistot a vratným potrubím. Za zdí je pak návazné čerpací zařízení s čerpadly, vodoměry, tlakoměry a dalšími filtry pro drobnější částice. Potrubími kolektory je pak voda z Vltavy vedena do Klementina do strojovny chlazení, ve které je umístěn další filtr na velmi jemné nečistoty. Čistá voda pak prostřednictvím deskových výměníků předává chlad do vnitřní cirkulace. Zde využíváme dva principy chlazení, přes chladicí stroje nebo na režim „free cooling“ výměník. Nakonec se voda vrací zpět do Vltavy. Chlazení se používá na snižování teploty serverové infrastruktury a udržování klimatu v depozitářích. Letos bylo navíc předáno do provozu další záložní chlazení, které lze používat po dobu údržby této přípojky.

Který prostor v Klementinu máte nejraději a do jakého nejzajímavějšího místa jste se mohl v poslední době podívat?

Na první otázku svou odpovědí rozhodně nepřekvapím. Jde o barokní knihovnu a Zrcadlovou kapli. Překvapením pro mne byly původní ventilační šachty umístěné pod Halou služeb.