Informace o stavu knihoven ČR

Dodatek k materiálu Ministerstva kultury ČR

Podklad pro jednání Výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu dne 15.4.1998

Ústřední knihovnická rada ČR

Praha 8. dubna 1998

OBSAH

1. Přehled návrhů na opatření
2. Národní knihovnický systém a státní informační politika
3. Regionální spolupráce veřejných knihoven na úrovni okresů
4. Stav doplňování knihovních fondů

1. Přehled návrhů na opatření

Národní knihovnický systém a státní informační politika

1. Formulovat státní informační politiku a vymezit priority ve vztahu ke knihovnictví v souladu s informační politikou Evropské unie a mezinárodními normami a doporučeními. Zahájit cílevědomé formování národního knihovnického systému.
2. Vytvořit meziresortní orgán pro koordinaci činnosti knihoven složený z náměstků ministrů a vybraných specialistů nebo komisi vlády, která by zejména:
3. • formulovala strategické cíle rozvoje knihoven
   • podporovala koordinaci činnosti knihoven bez ohledu na resortní příslušnost
   • koordinovala vynakládání finančních prostředků na vědu a výzkum v oblasti knihoven a
   • rozhodovala o alokaci finančních zdrojů do rozhodujících rozvojových oblastí činnosti knihoven
4. Zpracovat knihovnický zákon, který by legislativně vymezil oblast veřejných knihoven, zejména jejich zřizování, financování, rozsah a formy podpory ze strany státu, kontrolu a další oblasti

Regionální spolupráce veřejných knihoven na úrovni okresů

1. Deklarovat zájem státu na rozvoji veřejných knihoven jako infrastruktury, která garantuje občanům právo na svobodný přístup k informacím, vzdělávání a kulturním hodnotám.
2. Podporovat různými formami kooperaci veřejných knihoven na lokální úrovni, např. účelovým financováním regionálních funkcí, projekty, legislativou apod.
3. Zpracovat doporučení pro okresní úřady, které by stanovilo postup při přesunu a zajištění zřizovatelských pravomocí k okresní knihovně z okresního na město. Doporučení by mělo obsahovat zejména:
4. • stanovení cílů transformace okresních knihoven
   • stanovení minimálního rozsahu regionálních funkcí které zajistí okresní úřad nebo vyšší územně správní celek
   • stanovení financování regionálních funkcí z rozpočtu okresního úřadu formou účelové dotace.

Podpora doplňování knihovních fondů knihoven ČR

1. Na základě meziresortní dohody rozdělit v rámci ústředních knihoven gesce za doplňování zahraniční literatury a speciálních dokumentů dle oboru, jazyka či typu dokumentů a podpořit tuto specializaci formou účelově vázaných finančních prostředků
2. Vytvořit základní předpoklady pro rozvoj vzájemné kooperace knihoven při doplňování knihovních fondů, zejména:
3. • Zajistit plnohodnotný rozvoj a provoz Souborného katalogu ČR (NK ČR)Podpořit rozvoj meziknihovních výpůjčních služeb
   • Posílit objem finančních prostředků na nákup knihovních fondů
4. Podpořit kooperaci doplňování knihovních fondů zahraniční literatury poskytnutím účelových dotací na nákup zahraniční literatury dle oborových gescí, jazyka či typu dokumentu
5. Podpořit doplňování knihovních fondů knihoven v malých obcích formou účelových dotací na nákup výměnných souborů vytvářených v knihovnách s regionální funkcí
6. Zrušit daňové zatížení (DPH), resp. přiznat výjimku z daňové povinnosti pro nákup domácích dokumentů pro knihovní fondy
7. Snížit nebo zrušit poštovní tarify za zásilky dokumentů v rámci mezinárodní výměny publikací a meziknihovních výpůjčních služeb.

2. Národní knihovnický systém a státní informační politika

2.1 Úloha státu při formování národního knihovnického systému

• V České republice působí 6133 veřejných knihoven zřizovaných převážně obcemi, 5782 školních knihoven, 93 vysokoškolských knihoven, 43 knihoven Akademie věd ČR, 221 knihoven zdravotnických zařízení a stovky dalších odborných knihoven různých organizací a firem, včetně soukromých subjektů.

• Knihovny jsou významným nástrojem praktického uskutečňování základního lidského práva na rovný přístup k informacím, na jejich svobodnou výměnu, na získávání vědomostí a svobodné utváření názorů. Slouží jako prostředek naplňování ústavně zakotveného práva na informace a jsou tedy jedním z pilířů demokracie. Činnost knihoven je veřejnou službou a knihovny jsou považovány za instituce veřejného zájmu. Ve svém poslání se knihovny podílejí zejména na:
• • zprostředkování a zpřístupnění lidského poznání, tvoří infrastrukturu pro oblast vědy a vzdělávání,
  • celoživotním vzdělávání, podpoře nezávislého rozhodování a duchovního rozvoje a uspokojování kulturních potřeb občanů,
  • uchování a ochraně národního kulturního dědictví tím, že pečují o knihovní sbírky.
• Knihovny a jejich činnost jsou primárně financovány svými zřizovateli, tj. např. obcí, školou, univerzitou, výzkumným ústavem, firmou apod. Přímé financování knihoven ze státního rozpočtu je spíše výjimkou a týká se pouze velkých ústředních knihoven a omezeného počtu okresních knihoven. Z hlediska zdrojů financování se v naprosté většině jedná o různé formy veřejných rozpočtů. Zřizování knihoven soukromými institucemi je velmi omezené. Rovněž sponzorování má pro knihovny pouze doplňkový charakter a neovlivňuje významně jejich rozpočty.
• Charakteristickým rysem činnosti knihoven je jejich průřezové působení ve všech resortech a oblastech lidských aktivit, které potřebují informační zajištění, a nelze je proto chápat a řídit z úzce resortního hlediska.
• Základním úkolem státu v oblasti knihoven je podporovat formování národního knihovnického systému, který umožní propojení a účelnou spolupráci knihoven nezávisle na resortní příslušnosti. Důvodem pro tuto podporu jsou zejména tyto skutečnosti:
• • mnohotvárné a předem nespecifikované informační potřeby uživatelů může zajistit pouze dobře fungující systém spolupracujících knihoven jako celek,
  • kooperace knihoven je významným nástrojem efektivního využití vložených finančních prostředků. Vzájemné sdílení informačních zdrojů a služeb, standardizace a sdružování vybraných činností je základem efektivnosti knihovnického systému.

2.2 Hlavní problémy formování národního knihovnického systému

• Pozitivní proces odstátnění a demontáže centralistických struktur i ideologického působení po roce 1989, měl svou negativní stránku v tom, že nenásledoval žádný pokus o vytvoření fungující sítě knihovnických služeb.
• Po dlouhá léta není formulována státní informační politika. Chybí vymezení priorit ve vztahu ke knihovnictví v souladu s informační politikou Evropské unie a mezinárodními normami a doporučeními.Není definována strategie, poslání a cesty rozvoje veřejně přístupných knihoven jako součást státní informační politiky v oblasti kultury, vzdělávání, školství, vědy a výzkumu. Až dosud byly úvahy o informační politice zužovány na problematiku státního informačního systému. Jediný pokus o komplexnější řešení vztahu státu a této oblasti byl uskutečněn v roce 1992 z iniciativy tehdejšího ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj. Vládou schválená Koncepce rozvoje veřejných informačních služeb (usnesení vlády č. 367 z 20.5.1992) však nebyla zejména pro resort ministerstva kultury nikdy rozpracována.
• Přetrvávají meziresortní bariéry a neschopnost ústředních a dalších orgánů státní správy dohodnout se na cílevědomé a řízené kooperaci v oblasti knihoven.
• Úroveň kooperace knihoven na všech úrovních je nedostatečná a je příčinou značných duplicit, což vede k neefektivnímu čerpání nedostatkových finančních zdrojů.
• V oblasti veřejných knihoven zřizovaných obcemi chybí jasná deklarace zájmu státu na existenci a podpoře této sítě knihoven. Za celé období transformace se podařilo pouze díky iniciativě poslanců prosadit v roce 1997 zatím jediný projekt na podporu této sítě knihoven (Rozvoj informační sítě veřejných knihoven - RISK).
• Chybí knihovnická legislativa, která by vymezila základní vztahy mezi knihovnou, zřizovatelem a státem i knihovnami navzájem. Pro vztah českého státu ke knihovnám je symptomatické, že doposud platí socialistický knihovnický zákon z roku 1959 (a paradoxně se stal jedinou pevnější legislativní oporou zejména veřejných knihoven).

2.3 Návrhy na opatření

1. Formulovat státní informační politiku a vymezit priority ve vztahu ke knihovnictví v souladu s informační politikou Evropské unie a mezinárodními normami a doporučeními. Zahájit cílevědomé formování národního knihovnického systému.
2. Vytvořit meziresortní orgán pro koordinaci činnosti knihoven složený z náměstků ministrů a vybraných specialistů nebo komisi vlády, která by zejména:
3. • formulovala strategické cíle rozvoje knihoven
   • podporovala koordinaci činnosti knihoven bez ohledu na resortní příslušnost
   • koordinovala vynakládání finančních prostředků na vědu a výzkum v oblasti knihoven a rozhodovala o alokaci finančních zdrojů do rozhodujících rozvojových oblastí činnosti knihoven

3. Regionální spolupráce veřejných knihoven na úrovni okresů

3.1 Spolupráce veřejných knihoven do roku 1989

Od 60. let začaly postupně v tehdejší ČSSR veřejné knihovny působící ve městech a v obcích vytvářet různé formy kooperačních sdružení. Nejčastějším příkladem této spolupráce byl střediskový systém, v rámci kterého byla profesionální knihovna pověřena tzv. střediskovou funkcí. Středisková knihovna zajišťovala pro malé místní knihovny s dobrovolným pracovníkem odbornou a metodickou pomoc. Kromě toho soustřeďovala ze všech spolupracujících knihoven (zpravidla 10 - 20) finanční prostředky, za které nakupovala knihy, časopisy a zajišťovala formou výměnných souborů pravidelné doplňování knihovních fondů neprofesionálních knihoven větším množstvím i širším spektrem titulů, než mohly tyto knihovny získat za omezené prostředky jednotlivých obcí.

V průběhu dalšího vývoje se začala realizovat kooperace veřejných knihoven v celookresním měřítku. Funkci ústřední knihovny kooperačního systému v tomto případě plnila okresní knihovna, systematicky a dlouhodobě budovaná jako odborné centrum knihovnických, bibliografických a informačních služeb všech veřejných knihoven v okrese. Kooperace se realizovala jak v oblasti odborných činností, tak i v oblasti finanční. Okresní knihovna sdružovala finanční prostředky veřejných knihoven zejména na nákup knihovních fondů, zařízení, odborných pomůcek a vykonávala řadu tzv. regionálních funkcí pro všechny veřejné knihovny v okresu.

Jedním ze základních celosvětových trendů rozvoje veřejných knihoven po 2. světové válce je úsilí po stále intenzivnější vzájemné spolupráci mezi knihovnami všech typů. Tento trend v současné době vrcholí propojováním knihoven do celostátních, nadregionálních a celosvětových informačních sítí. Nezbytnost vzájemné kooperace vychází z poznání, že žádná samostatná veřejná knihovna není schopna uspokojit široké spektrum čtenářských potřeb.

Dalším zásadním motivem pro spolupráci knihoven je snaha o ekonomickou efektivnost provozu knihoven financovaných z veřejných zdrojů. Náklady na zajištění činnosti knihoven trvale rostou zejména vlivem růstu cen literatury a nutných nákladů knihoven na přechod k využívání nových informačních a komunikačních technologií. Vzájemná spolupráce knihoven umožňuje výrazně zefektivnit činnost knihoven i využívání informační zdrojů a služeb ve prospěch všech občanů. Druhy a četnost výkonu regionálních funkcí v okresních knihovnách

Tato kooperační sdružení vytvářená na bázi střediskového nebo celookresního sytému působila do roku 1990 ve všech okresech ČR. Formy, úroveň, míra a kvalita kooperace byly v jednotlivých okresech odlišné a stejně jako jiné oblasti společenského života byly provázeny různými formami byrokracie a politického nátlaku.

3.2 "Transformace" okresních knihoven

Do konce roku 1992 byla většina knihoven v okresních městech zřizována okresním úřadem. Rozhodující vliv na další existenci a funkce okresních knihoven měl zákon ČNR č. 425/1990 Sb. ze dne 9.10.1990 o okresních úřadech, který časově omezil jejich zřizovatelská práva ke knihovnám pouze do 31.12.1992. Tímto ustanovením byla zahájena tzv."transformace" okresních knihoven, čímž je označován přesun zřizovatelských pravomocí z okresního úřadu na město. I když se dalšími novelami zákona o okresních úřadech prodlužovala působnost okresních úřadů, proces rušení zřizovatelských práv k okresním knihovnám stále pokračuje. Takto pojatá "transformace" sledovala a zatím sleduje jediný cíl - přesun zřizovatelských pravomocí z okresního úřadu na obce bez ohledu k reálným funkcím knihoven.

Principiálně správný přesun zřizovatelských kompetencí ze státu na města byl od samého počátku živelný, bez určitých pravidel, postupů, analýz a stanovení cílů. Pro změnu zřizovatelské pravomoci ve vztahu k okresní knihovně není až doposud zákonem ani jiným dokumentem (např.doporučením ministerstva kultury) pro okresní úřad vyjasněno, jaká by měla být nejvýhodnější forma reorganizace okresní knihovny, aby v rámci regionu byl všem občanům regionu zachován rovný přístup, optimální rozsah a dostupnost ke knihovnickým a informačním službám. Stanovení a realizace těchto kroků přísluší do působnosti ministerstva kultury ve spolupráci s příslušnými územními orgány státní správy a samosprávy.

Z 69 okresů, kde byly okresní knihovny zřizovány okresním úřadem bylo k 1.1.1998 "transformováno" 44 knihoven. 25 knihoven zatím zřizují nadále okresní úřady.

3.3 Negativní důsledky transformace okresních knihoven

Přístupy okresních úřadů k "transformaci" okresních knihoven byly a jsou značně odlišné, neboť pro tento proces nebyla stanovena žádná pravidla ani cíle. Záleželo pouze na rozhodnutí okresního úřadu, zda bude akceptovat odborné argumenty pracovníků knihoven nebo je zcela pomine.

Optimální způsob převodu zřizovatelských pravomocí představuje dohoda mezi okresním a městským úřadem o tom, že po převodu zřizovatelské pravomoci bude regionální funkce v rámci okresu zajišťovat dále příslušná městská knihovna v okresním městě, které okresní úřad poskytne na tuto činnost účelovou dotaci. V tomto případě je smluvně zakotven rozsah poskytovaných regionálních služeb, jejich finanční a personální zajištění. Takovéto řešení se podařilo dohodnout např. v Jindřichově Hradci, Mladé Boleslavi, Karviné, Kolíně, Děčíně apod. Z iniciativy knihovny v okresním městě je vstřícně navrhováno, zejména neprofesionálním knihovnám, odborné zajištění některých činností na základě dohod s konkrétními obecními úřady. Tyto smlouvy jsou uzavírány s knihovnami, respektive obecními úřady, které o nabízené služby projeví zájem. Tak je tomu např. v okresu Klatovy.

Analýza statistických ukazatelů začíná několik let po rozpadu okresních systémů prokazovat, že v okresech, kde fungují kooperační vazby mezi profesionálními a neprofesionálními knihovnami, je situace veřejných knihoven stabilizovaná a bez zvláštních problémů.

Převod zřizovatelských pravomocí je v řadě případů provázen negativními jevy:

• V rozporu s celosvětovým trendem dochází k rušení a rozpadu kooperativních systémů knihoven zřizovaných obcemi. V období od roku 1993 do roku 1996 zaniklo 30% tzv. střediskových systémů. Atomizace knihoven vede k nehospodárnému využití finančních zdrojů i v období nedostatečného financování knihoven. Důsledkem je omezení rozsahu a atraktivnosti služeb a následná likvidace zejména menších knihoven.

• V současné době nejsou v 11 okresech zajišťovány žádné regionální funkce s výjimkou vedení statistiky knihoven. Veškerá spolupráce knihoven v rámci v těchto okresech byla přerušena. Jedná se např. o okresy Příbram, Žďár n.Sázavou, Jihlava, Břeclav a další. V jednom případě došlo k úplné likvidaci okresní knihovny bez náhrady (Okresní knihovna Praha-západ) a k úplnému rozpadu organizace veřejných knihoven v okrese.
• Dochází k omezováním funkcí a služeb knihoven a následně i ke snižováním počtu pracovníků. Knihovny v menších obcích a městech, nemohou využívat výhod vzájemné spolupráce, stávají se neatraktivní a jsou postupně rušeny. Od roku l989 zaniklo 642 veřejných knihoven (zejména vesnických a menších městských poboček). Jejich služby nebyly z velké většiny nahrazeny žádnou jinou formou např., prostřednictvím pojízdných knihoven.

• Dochází ke snižování nebo zrušení finančních dotací na činnost knihoven z okresního úřadu. Takto "ušetřené" finanční prostředky jsou okresním úřadem použity na jiné účely.
• Dochází k stále častějšímu porušování zákona o statistickém šetření - některé knihovny nevedou evidence, obce nepředávají výkazy o činnosti knihovny. V některých oblastech nelze objektivně zjistit současný stav veřejných knihoven.
• U pracovníků profesionálních knihoven v menších obcích dochází z rozhodnutí zřizovatele ke kumulaci různých činností, které nemají přímou souvislost s knihovnickou prací. Ztráta odborných kontaktů vede postupně zejména u dobrovolných knihovníků ke snižování odbornosti vykonávané práce, což je příčinou snižování kvality služeb.
• Dochází k rušení profesionálních knihoven a k jejich převodu na neprofesionální.
• V řadě míst jsou veřejné knihovny zřizované obcemi zbavovány rozhodovacích pravomocí (např. při doplňování knihovních fondů). Často ztrácejí právní subjektivitu a stávají se organizační složkou jiného kulturního zařízení se zcela odlišným posláním a funkcemi, např. galerie či muzea. Kooperace s jinými knihovnami je pak vázána na libovůli a pochopení vedení tohoto kulturního "kombajnu". Dochází také k zneužívání veřejných knihoven místní samosprávou pro výkon zcela jiných funkcí.

3.4 Návrhy na opatření

1. Deklarovat zájem státu na rozvoji veřejných knihoven jako infrastruktury, která garantuje občanům právo na svobodný přístup k informacím, vzdělávání a kulturním hodnotám.
2. Podporovat různými formami kooperaci veřejných knihoven na lokální úrovni, např. účelovým financováním regionálních funkcí, projekty, legislativou apod.
3. Zpracovat doporučení pro okresní úřady, které by stanovilo postup při přesunu a zajištění zřizovatelských pravomocí k okresní knihovně z okresního na město. Doporučení by mělo obsahovat zejména:
4. • stanovení cílů transformace okresních knihoven,
   • stanovení minimálního rozsahu regionálních funkcí, které zajistí okresní úřad nebo vyšší územně správní celek
   • stanovení financování regionálních funkcí z rozpočtu okresního úřadu formou účelové dotace.

4. Stav doplňování knihovních fondů

• Problematika nedostatečného financování knihoven nemá pouze vazbu na snížený ekonomický růst, ale také souvisí s novými jevy v oblasti knihoven, zejména:
• • Služby knihoven musí být perspektivně založeny na intenzivním využívání informačních technologií. Z toho vyplývají mimořádné finanční náklady na automatizaci knihovnických procesů, retrospektivní konverzi klasických katalogů do elektronické podoby, náklady na komunikaci a digitalizaci.
  • Trvale dynamicky rostou ceny informačních zdrojů, ať už se to dotýká dokumentů na papírových nosičích či v elektronické podobě.
  • Dosavadní projekty na podporu knihoven v oblasti resortů kultury, školství či v oblasti vědy a výzkumu jsou orientovány výhradně na technickou infrastrukturu knihoven a nikoliv na nákup informačních zdrojů.
• Nedostatečné financování veřejně přístupných knihoven se nejvíce projevuje v omezování nákupu nové literatury do knihovních fondů, což vede přímo k redukci rozsahu a kvality knihovnických služeb.
• Počet titulů periodik odebíraných veřejnými knihovnami (včetně SVK a NK ČR) poklesl o více než o polovinu.

• Celkový objem doplňování knihovních fondů veřejných knihoven (včetně SVK a NK ČR) poklesl o celou třetinu oproti roku 1989.

• Chybí finanční prostředky na nákup nových druhů médií, např. zvukové, audiovizuální dokumenty a zejména elektronické publikace na CD-ROM.
• Jako přímo katastrofickou je nutno hodnotit situaci v oblasti doplňování zahraniční literatury, která je v rozhodující míře určena pro odbornou vědeckou a výzkumnou činnost či studium na vysokých školách. Dochází k prudkému snižování rozsahu a obsahu informačních zdrojů na území státu. Nákup zahraniční literatury v posledních letech poklesl o celou polovinu. Tento výpadek je v budoucnu nenahraditelný.

• Objem zahraniční literatury získávané knihovnami v ČR není schopen zprostředkovat informace o stavu světového poznání pro celou řadů oborů. Knihovny tak ztrácejí schopnost plnit svou základní společenskou funkci, tj. zajistit všeobecnou dostupnost informací a publikovaných dokumentů všem občanům.

• Rozpad kooperačních vazeb mezi knihovnami na úrovni okresů a rozpad střediskových systémů vede k atomizaci knihoven, což existenčně ohrožuje knihovny v malých obcích. Osamocené malé knihovny nemají dostatek finančních prostředků na nákup literatury, nemohou využívat výhod vzájemné spolupráce (např. výměnné soubory, společný nákup a zpracování). Stávají se pro občany neatraktivními, což vede následně k jejich likvidaci.
• Úroveň kooperace doplňování a vzájemné sdílení knihovních fondů v rámci knihoven ČR je na velmi nízké úrovni. Chybí úplné a pohotové informace a dostupnosti knihovních fondů (souborné katalogy) a pohotové a spolehlivé meziknihovní výpůjční služby. Knihovny za těchto okolností preferují vlastní zájmy na úkor vzájemné spolupráce.
• Dokumenty získané nákupem a výměnou ze zahraničí podléhají dovoznímu clu (ale s nulovou celní sazbou) a z těchto důvodů jsou zatěžovány DPH. Velkou bariérou pro využití mezinárodní výměny publikací pro doplňování knihovních fondů jsou vysoké poštovní tarify za zásilky dokumentů. Na rozdíl od praxe jiných států i mezinárodních doporučení nemohou knihovny ČR využívat snížené sazby DPH, poštovních tarifů a telekomunikačních poplatků.

4.1 Návrhy na opatření

1. Na základě meziresortní dohody rozdělit v rámci ústředních knihoven gesce za doplňování zahraniční literatury a speciálních dokumentů dle oboru, jazyka či typu dokumentů a podpořit tuto specializaci formou účelově vázaných finančních prostředků
2. Vytvořit základní předpoklady pro rozvoj vzájemné kooperace knihoven při doplňování knihovních fondů, zejména:
3. • Zajistit plnohodnotný rozvoj a provoz Souborného katalogu ČR (NK ČR)
   • Podpořit rozvoj meziknihovních výpůjčních služeb
4. Posílit objem finančních prostředků na nákup knihovních fondů
5. Podpořit kooperaci doplňování knihovních fondů zahraniční literatury poskytnutím účelových dotací na nákup zahraniční literatury dle oborových gescí, jazyka či typu dokumentu
6. Podpořit doplňování knihovních fondů knihoven v malých obcích formou účelových dotací na nákup výměnných souborů vytvářených v knihovnách s regionální funkcí
7. Zrušit daňové zatížení (DPH), resp. přiznat výjimku z daňové povinnosti pro nákup domácích dokumentů pro knihovní fondy.
8. Snížit nebo zrušit poštovní tarify za zásilky dokumentů v rámci mezinárodní výměny publikací a meziknihovních výpůjčních služeb.
9. Zpracovat knihovnický zákon, který by legislativně vymezil oblast veřejných knihoven, zejména jejich zřizování, financování, rozsah a formy podpory ze strany státu, kontrolu a další oblasti

5.2.2000