Vytrženo z kontextu - z fondu Knihovny knihovnické literatury

"V zahraniční lieratuře se setkáváme s několika základními definicemi pojmu informační gramotnost.  Nejčastěji citovanou je definice ALA (American Library Association), která byla zveřejněna v roce 1989 ve zprávě  Komise pro informační gramotnost: K dosažení informační gramotnosti musí být jedinec schopen rozeznat, kdy potřebuje informace, a dále je vyhledat, vyhodnotit a efektivně využít. Informačně gramotní lidé se naučili, jak se učit. Vědí, jak se učit, protože vědí, jak jsou znalosti pořádány, jak je možné informace vyhledat a využít je tak, aby se z nich mohli učit. Jsou to lidé připravení pro celoživotní vzdělávání, protože mohou vždy najít informace potřebné k určitému rozhodnutí či k vyřešení daného úkolu."

" ... britská knihovnická organizace CILIP ... definuje informační gramotnost jako schopnost uvědomit si, kdy a proč informaci potřebujeme, kde ji můžeme nalézt, jak ji zhodnotit, využít a dále šířit etickým způsobem."

DOMBROVSKÁ, Michaela. Informační gramotnost jako veřejný zájem, politika a norma: návod na tvorbu koncepčních dokumentů v oblasti informačního vzdělávání. První vydání. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2018. 149 stran. ISBN 978-80-246-3969-7. S. 49, 54. Dostupné zde

.

" ... knihy, četba a samostudium měly v životě člověka podle myšlenek obou Baťů svůj význam. Jedním dechem je však třeba dodat, že ne všechny knihy. Tomáš sice ve svých nedokončených pamětech barvitě a dojatě popisuje, jak jej právě četba v chlapeckém věku inspirovala k touze něco dokázat a jak mu knihy otevřely oči. V jiné části se ale dočteme, že se máme bavit jen "knihami, které nás povzbuzují k činům. Povídka, sebekrásněji vyprávěná o neúspěšném životě, nenaučí nás vítězit. Naopak, taková povídka bere nám radost ze života a odvahu k činům".  Stajně tak Jan Antonín ... plédoval především za literaturu optimistickou a povzbudivou. A jedno z ikonických baťovských hesel zdobících zdi areálu fabriky pak hlásalo:  Čti zdravé knihy."

KUBÍČEK, Tomáš, ed. a WIENDL, Jan, ed. Obrazy kultury a společnosti v období první republiky: periodický tisk v letech 1918-1938. První vydání. V Brně: Moravská zemská knihovna, 2018. 284 stran. ISBN 978-80-7051-267-8. S. 211. Dostupné zde.

.

"Spor o literární vlastnictví probíhal v době, kdy s nebývalou naléhavostí vyvstávaly otázky identity a autonomie. Továrenská racionalita, finanční spekulace a stroje oslabovaly autoritu řemeslných dovedností v činnostech všeho druhu. Autoritu církve začaly ohrožovat materialistické a deistické názory. Čtenářům bylo vštěpováno, že tvoří veřejnost, jež disponuje rozumem a právní mocí. Davy lidí se chodily dívat na přírodní jevy, které před jejich úžaslými zraky demonstrovali zdatní přednášejicí a předváděči s pomocí elektrických přístrojů, vývěv a planetárií. Lidé platili za to, aby mohli vidět mechanické automaty, které je vzrušovaly věrným předváděním některých lidských schopností. Vzrušující však bylo i to, jaké názory si svědci těchto představení mohli odnést. Nejsou náhodou emoce, projevy- i rozum jak takový - pouhým výsledkem činnosti ozubených kol a hydrauliky? Stručně řečeno, původ poznání, autority a autenticity se znejasnil zcela novým způsobem, z čehož si někteří udělali výnosný obchod....."

Johns, Adrian. Pirátství: boje o duševní vlastnictví od Gutenberga po Gatese. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 633 s. ISBN 978-80-7294-711-9.

"Pochopit mnohotvárnost psychického vývoje znamená především pochopit vztahy dítěte k okolí a prostředí, ve kterém žije. I. P. Pavlov hovoří přímo o jednotě organismu a prostředí. Člověka musíme studovat ve vztahu k okolí, k společnosti, v niž žije nebo žil, ve vztahu k lidem, kteří na něho působí, k událostem jež ho trvale nebo přechodně ovlivňují. Člověk působí na prostředí a prostředí na člověka, a toto vzájemné působení se vyvíjí zákonitě. Knihovník má nejen sledovat zájem čtenáře o určitý druh četby, ale musí pátrat po příčinách, po motivech tohoto zájmu. Zpravidla jsou to vlivy prostředí, které motivují čtenářské záliby a ovlivňují touhu po určitém druhu literatury. Vztah dítěte k okolnímu prostředí, který bývá velmi úzký a bezprostřední, nám pomáhá blíže a hlouběji je poznat.
Rozvoj motoriky a řeči, zapojování dítěte do kolektivu ostatních dětí v mateřské škole a ve škole všeobecně vzdělávací, znalost čtení a psaní i rozvoj myšlení umožňují dítěti pronikat hlouběji do společnosti, seznamovat se s výsledky lidské práce, poznávat minulost a osvojovat si kulturní bohatství dospělých...

Rozumové, mravní a citové výchově dítěte kolem tří let bychom měli věnovat mimořádnou péči. Knihovníka bude tedy zajímat nejen čtenářská záliba dítěte, ale i to, co se čte v rodině, kdo a jak v tom směru ovlivňuje nebo ovlivňoval dítě. Sledovat vliv četby rodičů je jeden z významných úkolů, který bychom měli řešit současně s hodnocením čtenářovy osobnosti..."

Hyhlík, František. Psychologie mladého čtenáře. 1. vyd. Praha: SPN, 1963. 139, [2] s. Edice Státních vědeckých knihoven.

..."Strach, sklíčenost či zklamání dohnaly nemálo spisovatelů k tomu, že své vlastní práce sami zničili nebo na smrtelném ložit vyjádřili přání, aby jejich dílo bylo sprovozeno ze světa. Básník Pulius Vergilius Maro ve své závěti nařídil, aby bylo spáleno jeho epické dílo Aeneis. Den před svým skonem dokonce požádal, aby mu přinesli scrinia, válcovité schránky na přechovávání svitků, do nichž by své literární dílo uložil a pak vlastnoručně spálil. Nikdo na jeho přání sice nedbal, avšak básník přesto zemřel s přesvědčením, že text eposu není úplný. Plinius považoval císaře Octavia Augusta za zachránce díla a uvedl, že to byl on osobně, kdo zničení Vergiliovy básně zakázal. V době svého exilu se dokonce sám Ovidius přiznal, že spálil některé své básně, neboť ho zklamaly. Anglický básník John Donne, autor spisu Biathanatos, v němž rozebírá sebevražedné jednání, si nebyl jist skutečnou hodnotou tohoto spisu. Borgan na toto téma poznamenává:

Tento traktát sepsal na počátku 17.století velký básník John Donne, který přenechal rukopis Siru Robertu Carrovi a tím, aby jej odevzdal buď do tisku, nebo ohni. Donne zemřel v roce 1631; v roce 1642 vypukla občanská válka a v roce 1644 prvorozený básníkův syn dal starý rukopis do tisku, aby jej uchránil před ohněm......"

Báez, Fernando. Obecné dějiny ničení knih: od sumerských tabulek po digitální éru. 1. vyd. Brno: Host, 2012. 597 s. ISBN 978-80-7294-697-6.

"Člověk staví domy, protože žije, ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný. Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní, ale čte, protože ví, že je sám. Četba je pro něj společníkem, který nezabírá místo žádnému jinému, ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit. Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem. Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života. Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme. A nikdo není oprávněn požadovat od nás, abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Ti nemnozí dospělí, kteří mi dávali knihy ke čtení, se vždy před těmi knihami stavěli do pozadí a dali si dobrý pozor, aby se mě nevyptávali, jak jsem jim porozuměl. Těm jsem ovšem o svých četbách povídal. Ať živým, nebo zemřelým, jim věnuji tyto stránky."

Pennac, Daniel. Jako román. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2004. 117 s. ISBN 80-204-1140-2.

"Že tvá práce nebude po zásluze ceněna (nemluvím o hmotné odměně), z toho si nic nedělej! Je to nevlídný úkaz doby, že nenáročná práce je přezírána a podceňována. Nejlepší odměnou za Tvou snahu bude ti radost z práce a vědomí, že dobře pracuješ pro dobro všech. Snaž se i přes nepřízeň doby i za dnešních pro naše knihovny neutěšených poměrů vytvořiti ze své knihovny kulturní necessarium, zdánlivě významné jen pro úzký kruh tvého působiště.... ."

Krechler, Eduard. Venkovské knihovny a čítárny. Znojmo:  Okresní sbor osvětový pro Znojmo-venkov, 1927. 53, [1] s.