Rozhovor s Markétou Brčákovou
Otázka: Jen velmi málo knihoven v České republice disponuje samostatným právním úsekem či specializovaným právníkem. Většinou tuto oblast řeší prostřednictvím ad-hoc najatých kapacit či právními zástupci svého zřizovatele. Mohla byste prosím popsat, jaké základní úkoly řeší Právní oddělení Národní knihovny ČR?
Odpověď: Právní oddělení Národní knihovny ČR řeší jednak běžnou agendu a jednak specifičtější úkoly, které vyplývají z postavení Národní knihovna ČR podle knihovního zákona. Do běžné agendy patří spíše drobnější smlouvy a činnosti týkající se běžného chodu knihovny – zejména poskytování knihovnických a informačních služeb a s tím spojená agenda (reprografické služby, registrace uživatelů, dlužníci apod.), nakládání s majetkem státu, se kterým hospodaříme, GDPR, vnitřní předpisy a někdy i pracovněprávní otázky, celkově jde o právní poradenství pro útvary NK ČR. Zmiňované specifické úkoly jsou často spojeny s autorským právem a novými technologiemi, ať už je to jednání a příprava smluv s kolektivními správci, nebo s dalšími institucemi a právnickými osobami v Česku i v zahraničí. NK ČR má na rozdíl od menších knihoven mnoho dalších funkcí - je mj. agenturou ISBN pro Českou republiku, adresátem povinného výtisku, digitalizačním centrem, zpracovatelem národní bibliografie, zapojuje se do mezinárodních organizací a programů a věnuje se též výzkumu a rekvalifikacím a dalším činnostem v souladu se zákony ČR a požadavky státu. To vše přináší mnoho právních otázek, kterým se Právní oddělení NK ČR věnuje a které mají někdy i dopady na ostatní knihovny v ČR.
Otázka: Určujícím prvkem rozvoje společnosti jsou v dnešní době zejména informační technologie a umělá inteligence. Nicméně ve druhém případě je technologický rozvoj mnohem napřed před filozofickými a právními aspekty jejího využívání. Národní knihovna ČR nyní připravuje svou interní politiku k využití AI. Můžete se jí pokusit představit a shrnout její nejdůležitější oblasti?
Odpověď: Přesně jak uvádíte je technologický rozvoj v oblasti umělé inteligence překotný, a to přináší nové otázky jejího fungování i používání, nejen právní, ale i filosofické a etické. Zároveň by bylo škoda takovou příležitost nevyužít. V současné době se proto snažíme s kolegyněmi ze sekce Digitalizace a technologie, které se tématu intenzivně věnují, revidovat dosavadní metodiky a připravit pro zaměstnance NK ČR jasná a přehledná pravidla využívání AI při práci tak, aby ji mohli při minimalizaci rizik eticky využívat. Jedná se o obsáhlý předpis, nicméně obsahuje základní dělení AI nástrojů, rozlišujeme mezi využíváním „interních“ a na druhé straně veřejně dostupných modelů, řešíme jaké informace lze AI zpřístupnit a u kterých je to zaměstnancům zapovězeno, upozorňujeme na rizika s využitím AI spojená a nastavujeme vnitřní systém pro hlášení incidentů. Odpovědnost zaměstnance za proces zapojení AI do řešení úkolu a za využití jejích výstupů je jasně stanovena. Pro hladší zapojení těchto zásad do praxe je pro zaměstnance připraveno shrnutí základních zásad. Rovněž je možné zúčastnit se interních i externích školení zaměřených na AI.
Otázka: V rámci provozu knihoven je třeba z hlediska informačních technologií a dostupnosti informací řešit i mnohem banálnější záležitosti, například tzv. cookies ve vztahu k webovým stránkám. Máte pro knihovny nějaké základní metodická doporučení?
Odpověď: Domnívám se, že naprostý základ je tzv. cookies nepodceňovat. Méně známá je skutečnost, že Úřad pro ochranu osobních údajů provádí i menší předem neohlášené kontroly na základě celoevropských výzev, nebo i na základě podnětů, které dostane. Cookies patří mezi ty oblasti GDPR, které se dají zkontrolovat za pár minut tzv. od stolu. Co se týče metodických doporučení vcelku přehledně je shrnul sám Úřad pro ochranu osobních údajů ve své výroční zprávě za rok 2023, str. 16-21 (https://uoou.gov.cz/media/vyrocni-zpravy/vz2023-elektronicka-verze.pdf), kdy se na cookies zaměřila celoevropská kontrolní akce. Je samozřejmě možné nechat cookies řešit externě, např. dodavatele webových stránek. Je však dobré pamatovat na to, že odpovědnost má v konečném důsledku správce osobních údajů (zpravidla to bude tedy knihovna, pokud je samostatnou právnickou osobou) a je třeba si pohlídat, zda dodavatel splňuje vše, co by měl, a informační texty pro uživatele a základní nastavení je správné.
Otázka: Další důležitou a hojně sledovanou oblastí, která ovlivňuje běžný chod knihoven je oblast GDPR. Jak se na ní díváte svou optikou zkušené právničky? Dávají aktuální pravidla smysl či byste byla spíše rozvlnění těchto norem?
Odpověď: GDPR je pro nemálo institucí takovým strašákem dnešní doby. Nejsem si jistá, zda oprávněně. Nemálo pravidel ohledně ochrany osobních údajů platilo už v době před GDPR, jen nebyla ve veřejném prostoru tak medializovaná a kontroly nebyly tak přísné. Zároveň ale vnímám GDPR jako krok správným směrem, protože dnes každý z nás pouze svým běžným životem a používáním PC a mobilního telefonu zanechává digitální stopu plnou osobních údajů, aniž to často tušíme. Zaujal mě příklad z jedné publikace o GDPR, kde autor ukazoval, jak silným marketingovým nástrojem může být údaj o tom, kde zhruba a v jakém čase si občas objednáte pizzu. Čím více údajů restaurace o chování zákazníka měla, tím cílenější byla reklama a tím větší byl nátlak na něj, aby udělal další objednávku. Základní premisu GDPR, že i „nevýznamný“ osobní údaj může být využit nepředvídatelným způsobem, a proto jej chráníme stejně jako „základní“ údaje, tedy sdílím. Je to dnes nutnost. Formu tzv. nařízení v rámci EU, které je závazné stejně jako místní zákony ve všech členských státech, a doprovodné dokumenty ohledně vztahů se subjekty mimo EU také vítám, protože to velmi usnadňuje praxi. Co bych však změnila je odstupňování povinností podle objemu zpracovávaných osobních údajů, kdy i pro menší a střední instituce platí v podstatě stejná pravidla jako pro globální hráče typu Facebook nebo Google. Rozhodně bych neubírala v zabezpečení osobních údajů, ale v míře papírování ano. Na závěr si dovolím malý tip, který by mohl pomoci – Úřad pro ochranu osobních údajů provozuje 2x týdně informační linku pro konkrétní dotazy spojené s GDPR
Otázka: Závěrem si dovolím dva trochu odlehčenější dotazy. Vyhovuje Vám práce pro Národní knihovnu ČR, kde se vždy právní aspekty jejího fungování mísí s jejím posláním kulturní a vzdělávací instituce? Ovlivňuje to nějak Váš vztah k agendám, které řešíte? A je nějaká právní oblast, které byste se chtěla věnovat a možná jejím prostřednictvím posunout české knihovnictví vpřed?
Odpověď: Ano, tento kulturní rozměr mé práce mi vyhovuje a vlastně byl i jedním z motivů, proč jsem do NK ČR nastoupila. Kromě Právnické fakulty UK je totiž mou druhou alma mater i nedaleká Filozofická fakulta UK. Mé mimoprávnické vzdělání a vztah ke kultuře se projevuje v tom, že mám větší vhled do některých témat než moji kolegové, např. ohledně fungování korpusů a jazykových modelů, nebo otázek zacházení s archivními dokumenty. Mám též štěstí na ochotné kolegyně a kolegy napříč NK ČR, kteří trpělivě odpovídají na mé často dost obsáhlé otázky. Myslím si, že pochopení toho, jak věci fungují a jaký mají kontext, nám umožňuje hledat v rámci mantinelů daných právem takovou cestu např. smluvní úpravy, která věci zbytečně nekomplikuje a je pro všechny strany akceptovatelná. A to je zásadní proto, aby (nejen smluvní) vztahy fungovaly a vzájemná spolupráce nesla ovoce. Z hlediska nejen své budoucnosti vidím jako nosnou zejména oblast digitálních technologií a její třecí plochy s autorským právem na jedné straně a ochranou osobních údajů na straně druhé.
