Novinky v právu povinného výtisku v roce 2026?
Historie zákonodárství institutu povinného výtisku se v Českých zemích píše již od roku 1782 nařízením českého gubernia. Od té doby se příslušná legislativa měnila co do váhy právních předpisů, počtu odevzdávaných povinných výtisků, výčtu příjemců povinných výtisků a vlastně všech aspektů daného práva. Nakonec se ustálila zákonem č. 37/1995 Sb. o neperiodických publikacích a zákonem č. 46/2000 Sb. (tzv. tiskovým zákonem). Od té doby platí stejné předpisy a jen málokdo by si uměl představit, že po tak dlouhé době bude potřeba příslušné zákony znovu vykládat a ponořit se do právní teorie.
Knihovny mají spolu s právem získat povinný výtisk i povinnost jej vymáhat u nakladatelů, kteří jsou ve svých povinnostech poněkud liknaví. Jedním z takových nakladatelů je i Teapot. Jedná se o malé nakladatelství, které se specializuje na bohatě a originálně vybavená díla vydávaná v malých nákladech neboli bibliofilie. Tento nakladatel opakovaně odmítal předávat svoje publikace povinným výtiskem tak dlouho, až donutil Národní knihovnu ČR (a samostatně i Moravskou zemskou knihovnu s Vědeckou knihovnou v Olomouci) k vymáhání povinných výtisků soudní cestou. Soudní spor je dnes ve fázi ukončeného „prvního kola“, tzn. že příslušný soud prvního stupně vynesl své zatím nepravomocné rozhodnutí ve věci, proti kterému se obě dvě strany sporu odvolaly.
Většina knihovníků si řekne, že se jedná vlastně o věcně banální spor a že zákon hovoří jasně. Ale právník se nejprve podívá, jestli již v minulosti o dané věci nerozhodoval soud. Ke svému překvapení zjistí, že se jedná o vůbec první spor o odevzdání povinných výtisků od roku 1995, kdy se nakladatel účinně brání, a proto je potřeba se vypořádat s řadou právních otázek. Základní otázka je, zda se právo povinného výtisku vztahuje na předmět sporu, tedy na bibliofilie. Druhou otázkou je, jaké povahy je právo na povinný výtisk a kdy toto právo vzniká. Pro knihovníka se jedná o zcela nesrozumitelnou otázku (máme přeci zákon), pro právníka se jedná o stěžejní otázku a od odpovědi na ni se odvíjejí další právní skutečnosti, jako například otázka promlčitelnosti práva, délka promlčecí lhůty, a také rozhodný okamžik pro určení počátku běhu promlčecí lhůty. V případě nemožnosti plnění ze strany nakladatele se pak jedná o nárok na náhradní plnění (tedy že by nakladatel místo publikací zaplatil), a to se svými vlastními lhůtami pro promlčení.
Právní názor Národní knihovny ČR je jasný. Na bibliofilie se právo na povinný výtisk vztahuje, povinnost odevzdat povinné výtisky se nepromlčuje a případné náhradní finanční plnění je nesporné. Nakladatelství Teapot s tímto právním názorem nesouhlasí a tato skutečnost otevřela cestu k právnímu sporu, který může skončit rozhodnutím Nejvyššího soudu nebo dokonce i Ústavního soudu.
Ať již soudní soustava rozhodne zcela ve prospěch Národní knihovny ČR a práva povinného výtisku, nebo bude nějakým způsobem modifikovat právní názor, který Národní knihovna ČR zastává, tak v obou případech budou mít tato rozhodnutí zásadní dopad na pracovní postupy při příjmu, urgencích a vymáhání povinných výtisků všemi příjemci povinného výtisku. O průběžném vývoji sporu odborné pracoviště Národní knihovny ČR informuje příslušná odborná pracoviště ostatních příjemců povinného výtisku.
Vzhledem ke složitosti projednávaného sporu lze předpokládat, že tato kauza si na své pravomocné rozhodnutí ještě dlouho počká.
