Rozhovor s Dominikou Pavčík Borbélyovou
V rámci Národní knihovny ČR jste před několika týdny začala vést Oddělení vzdělávání. Čeká vás mnoho složitých, ale zároveň i zajímavých úkolů. Nicméně vzdělávání je i o osobním nasazení a zkušenostech. Jaký byl v rámci vašeho osobního vzdělávání největší impulz, který vás v životě posunul dále?
Asi nejformativnějším impulzem pro mě byl příchod do Prahy na doktorské studium na Univerzitu Karlovu před deseti lety. Ocitla jsem se sama na koleji, ve velkém městě, kde jsem téměř nikoho neznala. Doktorské studium mě naučilo mnoho o samostatné práci na sobě a na vlastních vědomostech. Zároveň mě přivedlo do Klementina, kde jsem trávila téměř každý den.
Vzdělávání je pro vás novou pracovní etapou. V Národní knihovně ale pracujete již několik let a máte například velké zkušenosti s referenčními a informačními službami. Myslíte si, že tyto své znalosti využijete v Oddělení vzdělávání?
Práce v Referenčním centru mě mimo jiné naučila efektivně vyhledávat relevantní informace, což je užitečná dovednost prakticky kdekoliv. Zároveň jsem tam mohla rozvíjet své komunikační a lektorské zkušenosti, protože jsem se podílela na školeních pro zaměstnance, uživatele i na exkurzích pro studenty. To všechno nyní využívám v oblasti vzdělávání.
Kdybyste se měla zamyslet na třemi slabými, a naopak třemi silným stránkami vzdělávacích aktivit Národní knihovny, jaké by to byly?
Začnu slabými stránkami. Z interní perspektivy vnímám určitou neorganizovanost v agendě přijímání stážistů, a to jak z řad studentů, badatelů, tak knihovníků. Bude nezbytné nastavit jednotný postup platný pro celou instituci. Zároveň se domnívám, že Národní knihovna by měla v oblasti vzdělávání posílit svou roli vůči české knihovnické komunitě. Prostor ke zlepšení vidím rovněž v systematičtějším reflektování aktuálních trendů a témat ve vzdělávání.
Za silné stránky naopak považuji to, že Národní knihovna je akreditovanou institucí pro organizaci pracovních mobilit v rámci programu Erasmus+, díky nimž naši zaměstnanci získávají cenné zkušenosti v zahraničních knihovnách a navazují mezinárodní kontakty. Velmi pozitivně vnímám také silnou podporu vzdělávání zaměstnanců ze strany vedení knihovny. Dalším významným přínosem je rozvoj interního vzdělávání prostřednictvím vlastního týmu lektorů složeného z našich zaměstnanců. Tento model má podle mě ještě potenciál k dalšímu rozšiřování, protože Národní knihovna zaměstnává řadu inspirativních osobností, které mají co nabídnout nejen po profesní stránce, ale i v oblastech svých různorodých volnočasových aktivit.
Oddělení vzdělávání Národní knihovny ČR má mimo své interní role i velký přesah k celé síti českých knihoven a knihovníků. Co jim máte v plánu v následujících měsících nabídnout?
V posledních měsících Národní knihovna navázala spolupráci se společností Microsoft, se kterou budeme organizovat několik vzdělávacích akcí pro knihovníky z celé republiky zaměřených na využívání nástrojů umělé inteligence. Pokračovat bude také vzdělávání zaměřené na digitální služby knihoven a rozvoj digitálních kompetencí knihovníků díky spolupráci s Nadací OSF a Ostravskou univerzitou. Z pozice Národní knihovny plánujeme sdílet příklady dobré praxe v oblasti pracovního práva či zavádění institucionální AI policy. Tradičně rovněž organizujeme rekvalifikační knihovnické kurzy, přičemž v letošním roce se poprvé otevře také pozice metodika.
V Oddělení vzdělávání se budete zcela jistě potkávat s celou řadou externích expertů a organizovat s nimi besedy či jiné akce. Kdybyste neměla žádný limit, ať již finanční, organizační či obsahový, koho byste chtěla odborné komunitě představit?
Ráda bych pozvala finskou političku Sanny Marin, dosud nejmladší finskou premiérku a velmi inspirativní osobnost, která by mohla promluvit také o tom, jaké je to vést vládní kabinet složený převážně z žen. Zajímavá beseda by byla s polskou spisovatelkou Olgou Tokarczuk, jejíž knihy můžu číst ve vynikajícím slovenském překladu z fondu Slovanské knihovny. Na festivalu Svět knihy jsem ji bohužel nestihla. A nakonec dám prostor i muži – ráda bych pozvala také kněze Tomáše Halíka, který dokáže mluvit velmi smířlivě a propojovat lidi i různé pohledy. Navíc je to takřka „náš soused“, takže by mohl zavítat i mezi nás do Klementina.
