Knihovny v procesu transformace společnosti

TRENDY - PROBLÉMY - VÝCHODISKA

ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNICKÁ RADA ČR
Poradní orgán ministra kultury ČR
Duben 1997

OBSAH

1 Knihovny a stát - trendy

1.1 Stát a poslání knihoven
1.2 Informační politika ve vyspělých demokratických zemích
1.3 Formy podpory knihoven ze strany státu

2 Hlavní problémy knihoven v období transformace společnosti

2.1 Obecné otázky
2.2 Vliv ekonomické a společenské transformace na činnost knihoven
2.3 Důsledky omezeného financování knihoven
2.3.1 Pravidla hospodaření
2.3.2 Doplňování knihovních fondů
2.3.3 Prostorové zajištění knihoven
2.3.4 Vybavení knihoven výpočetní a komunikační technikou
2.3.5 Personální zajištění knihoven

3 Doporučení Ústřední knihovnické rady ČR Ministerstvu kultury ČR

Terminologická poznámka: Pojmem "knihovna" jsou označovány veřejně přístupné knihovny poskytující veřejné služby, např. veřejné knihovny zřizované obcemi, ústřední knihovny zřizované orgány státní správy, vysokoškolské knihovny a také informační instituce bývalé soustavy vědeckých, technických a ekonomických informací, pokud poskytují služby veřejnosti.

1 Knihovny a stát - trendy

1.1 Stát a poslání knihoven

Na veřejně přístupné knihovny je v rozvinutých demokraciích pohlíženo jako na jeden z významných nástrojů praktického uskutečňování základního lidského práva na rovný přístup k informacím, na jejich svobodnou výměnu, na získávání vědomostí a svobodné utváření názorů. Veřejně přístupné knihovny jsou dnes nazírány jako informační instituce. Činnost knihoven je veřejnou službou a knihovny jsou považovány za instituce veřejného zájmu. Ve svém poslání se knihovny podílejí zejména na:

• zprostředkování a zpřístupnění lidského poznání tím, že vytvářejí a zpřístupňují zdroje informací pro vědu, výzkum, vzdělávání a společenský rozvoj,
• celoživotním vzdělávání, uspokojování kulturních potřeb, nezávislého rozhodování a duchovního rozvoje občanů,
• uchování a ochraně národního kulturního dědictví tím, že pečují o sbírky.

Státy zpravidla zakotvují poslání a činnost knihoven do širšího rámce státní informační politiky, která je formulací cílů a priorit v oblasti získávání a efektivního využívání informací pro společenský rozvoj. Knihovny jsou v tomto rámci považovány za podstatný článek.

Neopominutelným motivem vlivu státu na činnost knihoven je snaha docílit maximální efektivnosti celého systému a spolu s tím hospodárnosti při vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů. Toho lze u knihoven dosáhnout jedině vědomou koordinací a kooperací.

Zájem státu a jeho vliv na knihovnictví se souvisejícími veřejnými informačními službami je vykonáván nejrůznějšími státními institucemi, zejména ministerstvy a dalšími odbornými, koordinačními a programovými orgány. Obsah a formy jejich činnosti, rozsah a dosah kompetencí se pochopitelně mezi jednotlivými státy liší v závislosti na ekonomickém, kulturním a politickém kontextu té které země a podléhají nepřetržité diskusi.

1.2 Informační politika ve vyspělých demokratických zemích

Na konferenci Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) v Buenos Aires na jaře 1994 vyhlásil vicepresident USA Albert Gore velkorysý projekt, známý dnes všeobecně po zkratkou GII (Globální informační infrastruktura). Je do značné míry zaměřen na sociální stránky života společnosti bez hranic jednotlivých států a jejich seskupení. V jeho zdůvodnění zvýraznil budoucí úlohu právě knihoven a knihovnictví: "Chtěl bych důrazně požádat, aby tato konference přijala do programu svého jednání a také za své poslání ukázat, jakým způsobem může být dosaženo, aby každá škola a každá knihovna v každé zemi na světě mohla být připojena k Internetu, největší světové počítačové síti, aby se vytvořila Globální digitální knihovna". Tento pojem se ujal a operuje se s ním už také ve strategických iniciativách, ústících do plánů celosvětového rozvoje, kterými se zabývají nejvyšší představitelé zemí tzv. skupiny G7.

Na vrcholné schůzce představitelů zemí G7 v únoru 1995 byly formulovány klíčové problémové okruhy, v nichž se vypisují pilotní projekty. Čtvrtý z nich je věnován knihovnictví. Směřuje k budování "globální elektronické knihovnické sítě", propojující lokální elektronické knihovny.

USA jsou považovány za zemi s nejrozvinutějšími svobodami podnikání a naproti tomu s mimořádně omezenými vládními podpůrnými aktivitami, zasahujícími do tržního, vesměs nestátního hospodářského života společnosti. Přesto se zde tradičně právě do knihovnických institucí a programů z vládních prostředků investuje nejvíce na světě. Koncepčními otázkami rozvoje knihovnictví a informačních služeb se zde soustavně zabývají nejvyšší mocenské orgány země - Kongres a Bílý dům. Ten má pro tyto účely dokonce speciální orgán - Národní komisi pro knihovny a informační vědu (NCLIS).

Především je v USA zajímavé chápání klíčového významu knihoven v americké společnosti na přelomu tohoto a příštího století. Nejvíce se akcentuje jejich vzdělávací úloha. Přímo se spojují s moderním životním stylem celoživotního vzdělávání občana. Z toho vyplývá samozřejmý důraz na jejich informační úlohu. Knihovnictví se tak valnou částí stává předmětem zájmu všech projektů rozvoje amerického informačního sektoru.

Význam, který je Evropskou unií přisuzován knihovnictví, zřetelně vyplývá z místa, které je knihovnické problematice věnováno v jejich hlavních rozvojových programech. Především jde o opatření Evropské unie, směřující k urychlení výstavby "evropské informační infrastruktury". Po tzv. Delorsově Bílé knize z prosince 1993 následovala v roce 1994 klíčová koncepční studie "Evropa a globální informační společnost - doporučení Evropské radě" vytvořená mezinárodní skupinou dvaceti renomovaných expertů ("High-Level Group on the Information Society") pod vedením komisaře DG III Martina Bangemanna. Z tohoto strategického dokumentu vychází celá současná evropská informační politika, podtrhující význam knihoven zejména v celoživotním vzdělávání obyvatelstva.

Miliardové částky ECU jsou už od 2. pol. 80. let věnovány do rozvojových programů EU typu IMPACT a dnes INFO 2000. V něm je např. druhá ze 4 hlavních "akčních linií" věnována prostředkům rozvoje využívání evropského veřejného informačního sektoru, jehož páteří jsou veřejné knihovny. Navíc se průběžně ze společných prostředků EU financují speciální knihovnické projekty v rámci programů FRAMEWORK. Knihovnický program zde má stanoveny 4 konkrétní tematické okruhy, které vyjadřují zásadní priority evropské informační politiky v oblasti veřejných informačních služeb (I. Automatizace bibliografie, II. Mezinárodní propojení automatizovaných knihovnických systémů, III. Nové typy informačních služeb na bázi vyspělé informační a telekomunikační techniky, IV. stimulace evropského informačního trhu v oblasti telematických služeb specifických pro knihovny).

Z uvedeného vyplývá nade vší pochybnost, že hospodářsky vyspělý demokratický svět vnímá knihovnictví jako významný sektor, bez jehož rozvoje není vstup lidstva do postindustriální éry myslitelný. Knihovnictví představuje základ veřejných informačních služeb, jimiž se vlády i parlamenty těchto zemí při tvorbě moderní informační politiky soustavně a cílevědomě zabývají.

1.3 Formy podpory knihoven ze strany státu

Knihovny a jejich činnost jsou ve všech zemích primárně financovány svými zřizovateli, tj. např. obcí, školou, univerzitou, výzkumným ústavem, firmou apod. Z hlediska zdrojů financování se v naprosté většině jedná o různé formy veřejných rozpočtů. Zřizování knihoven soukromými institucemi je spíše výjimkou. Rovněž sponzorování má pro knihovny pouze doplňkový charakter a neovlivňuje významně jejich rozpočty.

Kromě toho všechny vyspělé státy vyčleňují přímo ze svého státního rozpočtu prostředky na zabezpečení činnosti veřejně přístupných knihoven.

V prvé řadě se jedná o přímé zřizovaní a financování knihoven či institucí ústředního typu, tj. zpravidla národní knihovny, ústředních odborných knihoven, poradenských a metodických center pro oblast knihovnictví apod. Stát také zajišťuje vzdělávání pracovníků knihoven, respektive knihovnické školství.

V ostatních případech jsou ze státních prostředků podporovány vybrané oblasti činnosti knihoven. Nejrozšířenější formou dotací je účelové vynakládání prostředků formou grantů do specifických oblastí činnosti knihoven. Většinou se jedná o tyto oblasti:

• zpracování standardů, norem, pravidel, metodických doporučení,
• výzkum a vývoj v oblasti knihovnictví, využití nových technologií, poradenská a konzultační činnost,
• podpora automatizace knihovnických procesů a vstupu knihoven do informačních infrastruktur,
• podpora využívání informačních zdrojů zpřístupňovaných světovými databázovými centry,
• podpora meziknihovní spolupráce, financování regionálních, nadregionálních a celostátních funkcí jako je vytváření a provoz souborných katalogů, sdílené katalogizace, podpora rozvoje místních sítí,
• podpora doplňování knihovních fondů,
• podpora všeobecné dostupnosti knihovnických služeb, např. pro handicapované, národnostní menšiny, občany malých obcí,
• ochrana knihovních fondů, např. mikrofilmování, restaurování unikátních dokumentů a sbírek,
• podpora výstavby a rekonstrukcí knihoven,
• podpora mezinárodní spolupráce.

Nejvýraznějším příkladem formulace vlivu státu na rozvoj knihovnictví je knihovnická legislativa, která zpravidla zahrnuje:

• zákony zabývající se veřejnými knihovnami zřizovanými obcemi (zřizování, financování, stanovení funkcí, poplatků apod.),
• zákony zřizující národní knihovny případně jiné specializované instituce ústředního charakteru,
• zákony o povinném výtisku,
• dílčí předpisy a doporučení, např. pravidla poskytování meziknihovních služeb, vytváření souborných katalogů.

Problematika knihoven se promítá i v oblastech obecné legislativy, např. rozpočtových pravidlech, celních a daňových zákonech či zákonech o ochraně kulturních památek, ochraně dat, ochraně autorských práv apod.

2 Hlavní problémy knihoven ČR v období transformace společnosti

2.1 Obecné otázky

• Není definována strategie, poslání a cesty rozvoje veřejně přístupných knihoven jako součást státní informační politiky v oblasti kultury, vzdělávání, školství, vědy a výzkumu. Až dosud byly úvahy o informační politice zužovány na problematiku státního informačního systému. Jediný pokus o komplexnější řešení vztahu státu a této oblasti byl uskutečněn v roce 1992 z iniciativy tehdejšího ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj. Vládou schválená Koncepce rozvoje veřejných informačních služeb (usnesení vlády č. 367 z 20.5.1992) však nebyla nikdy pověřenými ministerstvy realizována a nová vláda jakékoliv pokusy o řešení tohoto problému odmítala, např. materiály Koncepce rozvoje veřejného knihovnictví v ČR, Transformační projekt způsobu další existence a hospodaření veřejných knihoven v ČR, Program rozvoje knihoven jako součást rozvoje informačních dálnic ČR. Vláda ve svém programovém prohlášení pravidelně deklaruje podporu veřejným knihovnám, ale skutečností je, že zejména veřejné knihovny zřizované obcemi od roku 1989 působí bez jakékoliv aktivní podpory státu.
• Chybí knihovnická legislativa, která by vymezila základní vztahy mezi knihovnou, zřizovatelem a státem i knihovnami navzájem. Pro vztah českého státu ke knihovnám je symptomatické, že doposud platí socialistický knihovnický zákon z roku 1959 (a paradoxně se stal jedinou pevnější legislativní oporou zejména veřejných knihoven).
• Ze strany státu chybí finanční podpora pro zajištění řady regionálních, celostátních a mezinárodních funkcí knihoven, které jsou v rozvinutých zemích standardně zajišťovány státem. Knihovny působí v období ekonomické a společenské transformace v nestabilním prostředí. Nejasná situace s vytvořením vyšších územních celků znesnadňuje realizaci koncepčního systémového řešení v oblasti veřejného knihovnictví. Okresní knihovny přecházejí ve stále větším množství do působnosti obcí. Při předávaní zřizovatelské pravomoci z okresních úřadů obcím se často ruší systémový stupeň, který přesahuje dílčí zájmy jednotlivých obcí nadobecní, regionální funkcí. Dnes jen někde tento mezistupeň garantují ještě okresní knihovny nebo státní vědecké knihovny, které jsou ovšem zřizovány Ministerstvem kultury. .

2.2 Vliv ekonomické a společenské transformace na činnost knihoven

Pozitivní proces odstátnění a demontáže nefunkčních centralistických struktur po roce 1989, např. nefunkční jednotné soustavy knihoven, měl svou negativní stránku v tom, že nenásledoval žádný pokus o vytvoření fungující sítě knihovnických služeb.

Služby knihoven se díky snahám knihovníků a informačních pracovníků a díky síle setrvačnosti běhu systému, který knihovny vytvářejí, nezhroutily do naprostého chaosu a nedošlo také k lavinovitému rušení veřejných knihoven. Aktivity knihoven nyní však probíhají víceméně izolovaně.

Po listopadu 1989 docházelo v souvislosti s ekonomickou společenskou transformací v oblasti knihoven k živelným proměnám:

• Došlo k hromadné likvidaci pracovišť a informačních fondů soustavy vědeckých, technických a ekonomických informací (VTEI). Např. ještě v roce 1991 bylo evidováno 653 aktivně působících pracovišť. V současné době zbývá pouze 158 pracovišť, tj. úbytek o 77 %. Spolu s pracovišti byly zpravidla likvidovány unikátní knihovní fondy a informační zdroje. Navíc došlo v souvislosti se zřízením Úřadu pro státní informační systém k likvidaci veřejných databázových informačních služeb Národního informačního střediska (NIS).

• Pro stále větší skupiny občanů se zhoršuje dostupnost knihovnických služeb. Od roku l989 zaniklo 642 veřejných knihoven (zejména vesnických a menších městských poboček). Jejich služby nebyly z velké většiny nahrazeny žádnou jinou formou např., prostřednictvím pojízdných knihoven.
• V rozporu s celosvětovým trendem dochází k rušení a rozpadu kooperativních systémů knihoven zřizovaných obcemi. Jejich atomizace vede k nehospodárnému využití finančních zdrojů i v období nedostatečného financování knihoven. Důsledkem je omezení rozsahu a atraktivnosti služeb a následná likvidace zejména menších knihoven.
• V řadě míst jsou veřejné knihovny zřizované obcemi zbavovány rozhodovacích pravomocí (např. při doplňování knihovních fondů). Často ztrácejí právní subjektivitu a stávají se organizační složkou jiného kulturního zařízení se zcela odlišným posláním a funkcemi, např. galerie či muzea. Kooperace s jinými knihovnami je pak vázána na libovůli a pochopení vedení tohoto kulturního "kombajnu". Dochází také k zneužívání veřejných knihoven místní samosprávou pro výkon zcela jiných funkcí.
• Změnou zřizovatele postupně dochází k rušení nebo omezování regionálních funkcí okresních knihoven. K l.l.l997 bylo v ČR pouze 34 okresních knihoven ze 76 okresů, l okresní knihovna byla zrušena bez náhrady. V 30 okresech jsou okresní funkce v různém objemu zajišťovány příslušnými městskými knihovnami a v 11 okresech nejsou v současnosti zajišťovány žádné regionální funkce. Tento živelný proces rozkladu nadále pokračuje.
• Zanikly či byly radikálně okleštěny projektové, informační a poradenské instituce v oblasti knihovnictví. Tyto instituce byly výraznou oporou při řešení odborných problémů, dalšího vzdělávání a vzájemné informovanosti v oboru.

2.3 Důsledky omezeného financování knihoven

2.3.1 Pravidla hospodaření

Stávající rozpočtová pravidla pro rozpočtové a příspěvkové organizace, mezi než knihovny patří, mají výrazně demotivující charakter a jejich aplikace vede v důsledku až k nehospodárnosti při nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů, které jsou jinak kriticky nízké. Vedoucí těchto organizací jsou omezeni při cíleném, pružném a efektivním nakládání se svěřenými prostředky zejména tím, že:

• finanční zdroje jsou striktně členěny na provozní prostředky, mzdy a investice,
• direktivně se stanovuje počet pracovníků ve spojení s povinností odvést mzdové prostředky za neobsazená místa,
• rozpočet má výhradně roční cyklus, což zamezuje efektivnímu plánování, eventuální ušetřené prostředky zřizovatel často využívá pro snížení příspěvku v následujícím roce. Běžným jevem je uvolňování finančních prostředků po měsíci, což knihovnám často znemožňuje nakoupit literaturu právě dostupnou na trhu,
• příjmy získané z pronájmů lze použít výhradně na údržbu daného objektu a nikoliv na hlavní činnost, např. na nákup literatury.

2.3.2 Doplňování knihovních fondů

Nedostatečné financování veřejně přístupných knihoven se nejvíce projevuje v omezování nákupu nové literatury do knihovních fondů, což vede přímo k redukci rozsahu a kvality knihovnických služeb. V knihovních fondech nejsou v dostatečných proporcích zastoupeny i jiné druhy médií než knihy, např. zvukové, audiovizuální dokumenty a zejména elektronické publikace na CD-ROM. Knihovny ztrácejí schopnost plnit svou základní společenskou funkci, tj. zajistit všeobecnou dostupnost informací a publikovaných dokumentů všem občanům. Dochází k prudkému snižování rozsahu a obsahu informačních zdrojů na území státu. Tento výpadek je v budoucnu nenahraditelný.

Od počátku devadesátých let dochází k postupnému poklesu reálného objemu finančních prostředků, které knihovny mohou věnovat na nákup literatury. Příčinou je celkové omezování rozpočtů knihoven ve spojení s trvalým růstem cen literatury a provozních i mzdových nákladů. Provozní a mzdové náklady jsou pro knihovny fixními náklady, které mohou ovlivnit jen velmi omezeně (růst cen energií, nájmů, poštovného, materiálů, zařízení či zvyšování tarifních mezd). K růstu mzdových nákladů dochází i při poklesu počtu pracovníků knihoven. Růst těchto fixních nákladů od roku 1989 o 145% je současně provázen raketovým vzestupem cen domácí literatury na knižním trhu od roku 1989 o 203%. Oproti tomu položka na nákup literatury vzrostla za toto období o pouhých 95%.

Porovnáváme-li situaci s rokem 1989, kdy veřejné knihovny vykázaly přírůstek 2,7 mil. svazků, činil přírůstek v roce 1995 necelých 1,7 mil. svazků, tj. pokles o plných 38 %. Pokud se týká exemplářů získávaných periodik, je pokles ještě dramatičtější. V roce 1995 bylo do veřejných knihoven v ČR získáváno pouhých 49 % titulů periodik oproti roku 1989, tj. pouze 94 418 exemplářů. Během tohoto období naopak výrazně rostl počet vydaných dokumentů, např. v ČR vzrostl počet vydaných titulů knih od r. 1989 z 3767 na 10 244 titulů v r. 1996, tj. o 172 %, počet vydávaných titulů periodik vzrostl od r. 1989 z 772 na 4380 titulů v roce 1995, tj. o 467 % .

Kritická je situace knihoven financovaných z rozpočtu MK ČR, tj. Národní knihovny ČR, Knihovny Národního muzea, Moravské zemské knihovny a osmi státních vědeckých knihoven. Zde prostředky na nákup literatury stouply od roku 1989 o pouhých 45%. Tohoto nárůstu bylo dosaženo však již v roce 1992, a od té doby má položka na nákup literatury spíše sestupnou tendenci, zatímco ceny literatury prudce rostou. Knihovny financované z rozpočtu MK ČR mají přitom zásadní podíl na zabezpečení dostupnosti publikovaných dokumentů zejména pro vzdělávání, vědu, výzkum a jakoukoliv odbornou práci.

Jako přímo katastrofickou je nutno hodnotit situaci v oblasti doplňování zahraniční literatury, která je v rozhodující míře určena pro odbornou vědeckou a výzkumnou činnost či studium na vysokých školách. Zatímco ještě v roce 1994 ohlásily knihovny v rámci celé ČR přírůstky v rozsahu 90 760 svazků zahraniční literatury, v roce 1996 bylo ohlášeno pouhých 44 022 svazků, tj. pokles o 51,5 % . V roce 1995 docházelo do ČR pouhých 11 623 titulů zahraničních časopisů, což je o 13,5 % méně oproti roku 1991. Pro srovnání německý model pro doplňování universitních knihoven doporučuje, aby jedna knihovna objednávala ročně 12 500 titulů periodik a doplňovala ročně 71 000 svazků. Takovýchto knihoven je v SRN 61. Roční celosvětová produkce knih je odhadována na 800 000 titulů a periodik na více než 200 000 titulů. Je zřejmé, že objem zahraniční literatury získávané knihovnami v ČR není schopen zprostředkovat informace o stavu světového poznání pro celou řadů oborů.

Rozsah nákupu zahraniční literatury byl již před rokem 1989 finančně značně redukován, ale v této době mělo omezování v řadě případů politický motiv. V souvislosti s nynějším propadem lze hovořit o informačním embargu, které má a zejména bude mít vliv na kvalitu odborné a vědecké práce stejně jako na celou oblast vzdělání. Pro tuto oblast je odborná literatura pracovním nástrojem stejně jako jsou laboratoře, výpočetní technika či vědecké přístroje. K prudkému poklesu doplňování knihoven zahraniční literaturou dochází v období, kdy např. výrazně roste počet studentů na vysokých školách.

2.3.3 Prostorové zajištění knihoven

V důsledku nedostatku finančních prostředků se nadále zhoršuje prostorové zajištění činnosti knihoven. Řada knihoven se potýká s důsledky restitucí a musela se často přestěhovat do kvalitativně horších a menších prostor. V řadě případů jsou vůči knihovnám uplatňovány vysoké nájmy, jejichž hodnota není zohledněna v rozpočtu, což následně opět vede k omezování činnosti knihoven. Důsledkem je postupná likvidace poboček knihoven ve větších městech.

Výsledky průzkumu z roku 1988 prokázaly, že veřejné knihovny ČR disponují pouze 29 % ploch, které by měly mít oproti typizační směrnici pro výstavbu veřejných knihoven, která byla zpracována na základě zahraničních doporučení a norem. Téměř polovina knihoven byla umístěna v objektech postavených před rokem 1900 a pouze 23 % v objektech postavených po roce 1945. Naprostá většina knihoven působí ve víceúčelových objektech, které původně nebyly určeny pro knihovny a jsou často nedostatečně funkční. Bývalá ČSR byla zemí, kde se po celá desetiletí knihovny téměř nestavěly. I když se po roce 1989 podařilo realizovat některé významnější investiční akce (např. výstavba Centrálního depozitáře NK ČR, okresní knihovny v Mladé Boleslavi, dostavba SVK Ústí nad Labem, rekonstrukce okresní knihovny v Táboře apod.), celková prostorová situace českých knihoven zůstává velmi nepříznivá.

2.3.4 Vybavení knihoven výpočetní a komunikační technikou

Úroveň automatizace knihovnických procesů a využití výpočetní a komunikační techniky je výrazně opožděno oproti ostatním zemím. Zatímco v rozvinutých zemích jsou knihovny automatizovány postupně od poloviny 60. let, v našich podmínkách byl masivní proces automatizace zahájen fakticky až počátkem 90. let. Primární nasazení výpočetní techniky, proces retrokonverze klasických lístkových katalogů do elektronické podoby, tvorba a provoz databází, zapojování knihoven do sítí včetně Internetu vyžaduje mimořádné investiční prostředky.

Pouze vysokoškolské knihovny získaly v této oblasti určitý náskok. Vysoké školy byly jako první propojeny počítačovou sítí CESNET, což znamenalo i postupné připojení jejich knihoven. Tyto knihovny jsou, jednak z prostředků svých škol, jednak z grantového systému Fondu rozvoje vysokých škol, vybavovány výpočetní technikou. I přes tuto významnou podporu nebylo dosaženo standardní úrovně zahraničních vysokých škol.

První významnější pokus o přiblížení stavu českého knihovnictví standardu civilizovaných zemí (projekt vybudování automatizované sítě českých a slovenských knihoven CASLIN) byl v roce 1992 iniciován a primárně financován americkými nadacemi.

Rok 1997 je fakticky prvním rokem masívnější podpory knihoven ze strany státu, a to díky prostředkům na vědu a výzkum z rozpočtu MK ČR ve výši 38 mil. Kč a projektu Rozvoje informačních sítí veřejných knihoven ve výši 40 mil. Kč (uvedené částky byly podstatně sníženy díky "balíčku" opatření). Projednávání tohoto projektu vláda v roce 1996 odmítla, ale jeho financování bylo dodatečně prosazeno do státního rozpočtu díky iniciativě poslanců.

2.3.5 Personální zajištění knihoven

Limitujícím a z hlediska dlouhodobé perspektivy kritickým faktorem pro činnost veřejných knihoven je jejich personální zajištění. V zahraničí je knihovnická profese z hlediska náročnosti či mzdového ohodnocení nejčastěji srovnávána s profesí pedagogů na různých stupních škol. Zejména v souvislosti s komplexní automatizací knihovnických procesů, napojováním do sítí a s požadavky na spolupráci v mezinárodním kontextu stále rostou požadavky na kvalifikaci knihovníků. Nedílnou součástí znalostí knihovnické profese je dnes aktivní práce s výpočetní a komunikační technikou, vyhledávání v domácích a zahraničních databázích včetně solidních znalostí několika světových jazyků.

V posledních letech se stále výrazněji potvrzuje tendence absolventů středoškolského i vysokoškolského studia nenastupovat do knihoven, ale volit zaměstnání v podstatně lukrativnějších oblastech, např. v bankách, obchodních odd. velkých firem, pro něž jsou výborně kvalifikováni. Základní příčinou tohoto jevu jsou mzdové podmínky, které knihovny mohou nabídnout. Průměrná mzda pracovníka veřejné knihovny činila v roce 1996 7602.- Kč, což je o 2074,- Kč pod celostátním průměrem (9676.- Kč).

Ve většině knihoven není zajištěn dostatek zdrojů na odměňování pracovníků. Nedostatek finančních zdrojů vyvolává tlak na zařazování pracovníků knihoven do nižších tarifních tříd, než odpovídá skutečným nárokům na vykonávané činnosti. Pokud dochází ze zákona k úpravě (navýšení) tarifů, je tato úprava často prováděna na úkor pohyblivé složky mzdy. Mzdy v tomto případě zůstávají na stejné úrovni, nekopírují ani inflační nárůst a současně se stávají naprosto demotivujícími.

3 Doporučení Ústřední knihovnické rady ČR Ministerstvu kultury ČR

1. Iniciovat ve spolupráci s ostatními zainteresovanými resorty (např. MŠMT, MV, MZ, Úřadem pro státní informační systém apod.) tvorbu státní informační politiky a formulovat priority ve vztahu ke knihovnictví v souladu s informační politikou Evropské unie a dalšími mezinárodními normami a doporučeními.

2. Na základě definovaných priorit vypracovat strategický plán dalšího rozvoje českého knihovnictví

3. Zahájit systematické práce na přípravě knihovnické legislativy, která bude řešit zejména: otázky související se zřizováním a financováním veřejných knihoven v působnosti obcí a postavení státních vědeckých knihoven, postavení Národní knihovny ČR, poskytování meziknihovních služeb, nakládání s knihovními fondy včetně ochrany konzervačních a unikátních dokumentů apod. v rámci všech knihoven ČR.

4. Prosadit pokračování projektu Rozvoj informačních sítí veřejných knihoven v dalších letech.

5. V rámci státního rozpočtu vyčlenit v souladu se stanovenými prioritami finanční zdroje na podporu činností knihoven formou účelových dotací a grantů zejména v těchto oblastech:

• regionálních funkcí, kooperace a sdílení informačních zdrojů a fondů knihoven,
• dostupnosti knihovnických služeb v malých obcích a pro menšinové skupiny občanů,
• doplňování knihovních fondů a jeho koordinace při budování fondů zahraniční literatury a speciálních dokumentů zejména pro potřebu vzdělávání, vědy a výzkumu,
• podpora výstavby a rekonstrukcí knihoven.

6. Usilovat o změnu rozpočtových pravidel včetně podpory vícezdrojového financování knihoven. Zpracovat ukazatele pro činnost veřejných knihoven zřizovaných obcemi s cílem zajistit úroveň financování jejich činnosti ze strany zřizovatelů v souladu s doporučením UNESCO.

7. Iniciovat změnu Katalogu prací (79/1994 Sb.) tak, aby odpovídal náročnosti a významu knihovnické profese v souladu se současnými trendy rozvoje informační činnosti.

8. V rámci stávající institucionální struktury knihoven podporovat poradenskou, informační a metodickou činnost pro oblast knihovnictví.

11.2.2000