Zpráva o Zelené knize o roli knihoven v moderním světě

(Green Paper on the role of libraries in the modern world) (zprávu zpracovala: Mirja Ryynänen, Committee on Culture, Youth, Education and the Media - European Parliament)

POZNÁMKA

23. října 1998 přijal Evropský parlament téměř jednohlasně zprávu paní Mirja Ryynänen o "Úloze knihoven v moderní společnosti". Zpráva signalizuje Evropské komisi a členským státům Evropské unie nezbytnost realizace potřebných kroků na podporu knihoven jako jednoho z nejdůležitějších systémů zpřístupňování vědomostí. Představitelé Evropské komise vyslovili přesvědčení, že práce začne komunikací zaměřenou na množství specifických úkolů, kterým musí knihovny dnes čelit, včetně celoživotního vzdělávání, copyrightu, gramotnosti, poskytování regionálních informačních služeb a spolupráce mezi veřejnými knihovnami při zpřístupňování vědomostí. Těžiště komunikace bude i v aktivitách spojených s problematikou knihoven v 5. rámcovém programu pro výzkum a technologický rozvoj.

Následující překlad je pouze informativní a nemá charakter autorizovaného ani právně závazného textu. Anglická verze.

Procedurální stránka

Na základě požadavku Konference předsedů výborů oznámil prezident Parlamentu na zasedání 15. května 1998, že Výbor pro kulturu, mládež, výchovu a média byl pověřen zpracováním zprávy o Zelené knize o roli knihoven v moderním světě a že Výbor pro výzkum, technický rozvoj a energetiku byl požádán o zpracování připomínek.

Výbor pro kulturu, mládež, výchovu a média jmenoval paní Mirju Ryynänen zpravodajkou na svém zasedání 31. března 1998.

Výbor projednával návrh zprávy na svých zasedáních 22.4., 19.5. a 23.6. 1998. Na posledním zasedání schválil Návrh rezoluce bez připomínek s tím, že se l člen zdržel hlasování.

Přítomni byli a hlasovali tito členové:Pex, předseda, Baldi, místopředseda, Ryynänen, zpravodajka, Anoveros Trias de Bes, De Coene, Escudero, Evans, Guinebertiere, Gunther (za Banottiho), Kerr, Kristoffersen (za Bonipertiho), Kuhne, Leperre-Verrier, Monfils, Morgan, Pack, Perry, Tongue, Vaz da Silva a Whitehead (za Ahlqvista).

Výbor pro výzkum, technický rozvoj a energetiku rozhodl na svém zasedání 3.června 1998, že nepodá žádné připomínky.

Zpráva byla předložena k projednání 25.června 1998.

Termín pro projednání pozměňovacích či doplňovacích návrhů bude uveden v návrhu pořadu jednání příslušného dílčího zasedání.

A

NÁVRH REZOLUCE

Rezoluce o roli knihoven v moderních společenstvích

Evropský parlament

s přihlédnutím ke své rezoluci ze dne 30. března 1984 o vytvoření Evropské knihovny
s přihlédnutím k rezoluci Rady ze dne 27. září 1985 o spolupráci mezi knihovnami v oblasti zpracování dat
s přihlédnutím k "Manifestu UNESCO o veřejných knihovnách" z roku 1994
s přihlédnutím ke své rezoluci ze dne 30. listopadu 1994 o doporučení Radě Evropy:"Evropa a globální společnost" a zprávě Komise Radě, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru pro regiony "Cesta Evropy k informační společnosti: Akční plán"
s přihlédnutím ke své rezoluci z 16. února 1995 pro konferenci G7 o informační společnosti konané 25. a 26. února 1995
s přihlédnutím ke své rezoluci ze 16. března 1995 o návrhu na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o vyhlášení roku l996 za "Evropský rok celoživotního vzdělávání" (COM(94) 0264-C4- 0143/94-94/0199(COD))
s přihlédnutím k Bílé knize o růstu, soutěživosti a zaměstnanosti - "Výzvy a cesty vpřed do 2l. století" /COM/93/ 0700-C3-0509/93/
s přihlédnutím ke Zprávě Komise Radě, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru pro regiony o metodologii zavádění programů informační společnosti /COM/95/0224/
s přihlédnutím k "Zelené knize o copyrightu a souvisejících právech v informační společnosti" předložené Komisí /COM/95/ 0382- C4-0382-C4-0354/95/
s přihlédnutím k návrhu Rady o přijetí dlouhodobého programu podpory jazykové rozmanitosti Společenství v informační společnosti /COM/95/0486/C4-0152/96/
s přihlédnutím k Bílé knize o vzdělávání a školení - vyučování a učení - směřující ke vzdělanostní společnosti /COM/95/0590/C4-0597/95/
s přihlédnutím k předběžné zprávě z ledna 1996 a závěrečné zprávě z dubna 1997 zpracované skupinou špičkových expertů pro budování Evropské informační společnosti
s přihlédnutím k Zelené knize "Život a práce v informační společnosti: prioritou jsou lidé" /COM/96/0389 final/, přijaté 24.7.1996
s přihlédnutím k rezoluci Rady ze 4. dubna 1995 o kultuře a multimédiích
s přihlédnutím ke Zprávě Komise "Vzdělanost v informační společnosti - akční plán pro evropskou iniciativu v oblasti vzdělávání" /1996-1998/COM /96/0471-C4-0528/96/
s přihlédnutím k rezoluci Rady z 25. července 1996 o elektronickém publikování a knihovnách /96/ C242/02/1/
s přihlédnutím k rezoluci ze 13. března 1997 o informační společnosti, kultuře a vzdělávání
s přihlédnutím k článkům 126 a 128 "Dohody o zřízení Evropské unie"
s přihlédnutím k ustanovení 148 Procedurálních zásad Evropského parlamentu
s přihlédnutím ke zprávě Výboru pro kulturu, mládež, výchovu a média /A4-0248/98/

a vzhledem k tomu, že

vlastnictví a dokonalá znalost informací podporuje ekonomickou, sociální a kulturní integraci a je proto nutné organizovat a zaručit občanům volný přístup k informacím,
kultura podněcuje "žízeň" po nových informacích a v tomto kontextu zaujímá zvláštní místo literatura jako prostředek jazykového obohacení,
evropský model informační společnosti vyžaduje, aby byly vzaty v úvahu nejen ekonomické a technické faktory, ale také sociální, demokratické a kulturní rozměry rozvoje informační společnosti, a jelikož jsou k realizaci kulturní dimenze potřebné nástroje, které byly schváleny v rámci "Maastrichtské dohody" a také nástroje k realizaci aktivního občanství, jež je zabezpečeno "Amsterodamskou dohodou",
v návrhu Směrnice o copyrightu v informační společnosti je dána členským státům možnost poskytování určitých výjimek z exkluzívního reprodukčního práva, které se týkají:

specifických počinů v oblasti reprodukce prováděných vládami pro jejich zpřístupnění veřejnosti, z nichž neplynou přímé nebo nepřímé ekonomické výhody, a stejně tak i možnosti poskytnutí výjimky z tohoto exkluzívního práva reprodukovat díla a šířit je mezi veřejnost

využití díla výhradně pro účely názorné výuky nebo vědeckého výzkumu oprávněného nekomerčním cílem, jehož má být dosaženo

nekomerčního využití díla ve prospěch vizuálně či sluchově postižených osob. Musí přitom být zabezpečena spravedlivá rovnováha práv a zájmů. Výjimky by měly být poskytovány v souladu s mezinárodními závazky a neměly by se uplatňovat tak, aby poškodily legitimní zájmy držitelů práva nebo byly v rozporu s obvyklým využitím jejich práce,

se mění komunikační techniky a technologie a vzrůstající množství poznatků a dokumentů z oblasti kultury je uloženo na sítích nebo v nějaké digitální podobě a přístup k nim musí být zaručen,
knihovny by měly působit jako most mezi tradičními a novými informačními médii a umožnit, aby se tato média vzájemně doplňovala a nikoliv vylučovala,
knihovny a jejich informační služby plní nezastupitelnou a stále důležitější roli v organizaci přístupu k informacím v kontextu toho, že se množství komunikačních médií znásobuje,
je v Evropě 240 000 pracovníků knihoven, kteří uspokojují nejrozmanitější potřeby pokud se týká informací a dokumentů v téměř 100 000 zařízeních, a jelikož veškeré služby knihoven prakticky vykazují 0,4 hrubého domácího produktu EU,
je možno spojit veřejné knihovny vytvořením sítí pro všechny občany srovnatelných se školami předávajícími poznatky a kulturu - tyto sítě již byly v některých členských zemích vytvořeny - , jejichž takřka základní funkcí je poskytovat nezbytné základní informace pro aktivní občanství, zpřístupnit je všem bez ohledu na místo bydliště, vzdělání či společenský status, a že právě toto pomáhá vytvořit demokratickou, otevřenou a transparentní informační společnost,
vzdělaní knihovníci mají jedinečné schopnosti pořádat a zpracovávat informace a umožňovat veřejnosti přístup k poznatkům a jejich využívání, což je v informační společnosti stále důležitější, a proto roste význam informační techniky,
knihovny, školy a ostatní vzdělávací zařízení poskytují podporu vzdělávání jako stále důležitějšímu prvku ve vlastních komunitách, školy navíc přijímají vyučovací metody, jež stimulují žáky k samostatnému vyhledávání poznatků, a tyto metody jsou také charakteristické pro stále se rozšiřující oblast vzdělávání dospělých, takže jsou důležitou službou pokud jde o celoživotní vzdělávání,
národní knihovny mají zvláštní povinnost shromažďovat, uchovávat a katalogizovat vydanou literaturu a často také další typy dokumentů mateřských zemí, což je předpokladem zachování kulturního dědictví a jeho předávání budoucím generacím,
není možné provádět výzkum nebo studovat bez využívání služeb knihoven a zlepšující se kvalitou a kvantitou těchto služeb se také podstatně zlepšuje úroveň výsledků,
stále více a více informací je také využíváno v obchodě a tvoří důležitou složku jeho ekonomické činnosti, malé a střední podniky vzrůstající měrou využívají veřejných informačních pramenů knihoven financovaných z veřejných prostředků a služeb velkých knihoven rovněž průběžně využívají výzkumná oddělení a informační střediska velkých podniků,
navíc k tomu, co bylo řečeno výše, četné knihovny slouží různým uživatelským skupinám nebo se specializují na služby ve speciálních oblastech, jako např. knihovny pro zrakově postižené, administrativní knihovny, v některých zemích také soukromé knihovny odkázané na působení organizací se zákonně stanovenou formou dotací a mnohé z nich mají velkou historickou hodnotu,
přes různé výsledky, které z historických příčin přinesl vývoj knihoven v různých zemích, by se měly vzít v úvahu výzvy knihovnám vyplývající z nutnosti společenského rozvoje na evropské úrovni a mělo by být vyvinuto úsilí o ochranu základního přístupu všech evropských občanů k informacím a kultuře prostřednictvím knihoven,
knihovny mají zvláštní roli při upevňování dovednosti číst u dětí, poskytují jim kulturní služby a udržují všeobecnou gramotnost a s ohledem na tyto povinnosti čelí novým výzvám v době, kdy je třeba gramotnost populace jako celku rozšiřovat, a to i pokud se týká práce s médii (mediace),
knihovny mají zvláštní význam při udržování mateřského jazyka, literatury a kultury jednotlivých skupin populace a na tomto poli jsou četné příležitosti ke spolupráci s muzei, archivy a lidmi činnými v oblasti kultury, jako např. spisovateli,
knihovny jsou unikátními a duchovně obohacujícími okny do jiných kultur a způsobů života, protože mohou zpřístupnit knihy, periodika, filmy a další informační prameny jako jsou videokazety, hudební a elektronické dokumenty přibližující uživateli neznámá prostředí,
nejlepší veřejné knihovny působí jako hlavní společenská centra, ve kterých může být provozováno mnoho důležitých aktivit místních občanů velmi komplexně a v duchu rozvoje komunit,
knihovny poskytují služby zvláště těm lidem, kteří jsou schopni a ochotni pracovat navíc na svém osobním rozvoji, snažit se naplnit svůj život novým obsahem a pomáhat tak aktivně při budování nové občanské Evropy a jsou proto velmi potřební pro komunity, ve kterých žijí a pracují,
knihovny podstatně přispívají ke zpracovávání norem pro uchovávání, pořádání, kompatibilitu a přenos informací, přičemž se objem a význam jejich práce ve věku informačních sítí zvětšují a roste i potřeba spolupráce s ostatními oblastmi administrativy,
nástup licencovaných elektronických publikací na informační trh představuje nové pracovní zatížení všech knihoven a musí být jak na evropské úrovni, tak na úrovni jednotlivých členských států vyjasněna procedura spojená s udělením licence spolu s důsledky a ochranou zájmů držitelů copyrightu,
zavádění kvalitní telematické infrastruktury je důležitou technickou podmínkou, aby knihovny mohly svým uživatelům efektivně nabízet informace dostupné na sítích,
knihovny také musejí řešit speciální problémy týkající se uchovávání dokumentů, jako je např. potřeba využívaní permanentního papíru a dlouhodobá ochrana dokumentů zaznamenaných různými technikami a v různé době, a zajištění jejich využitelnosti,
jsou potřebné obecné metody hodnocení evropských knihoven a shromažďování statistických údajů o nich a vývoj těchto metod není dosud dokončen,

A. knihovny jsou nejdůležitějšími nebo alespoň velmi důležitými odbytišti pro různé oblasti podnikání a podnikatele, jako jsou např. producenti integrovaných knihovních systémů a někteří nakladatelé, a rozšiřující se škála činností knihoven a zvyšující se úroveň jejich práce jsou pozitivně vnímány v těchto oblastech ekonomiky,
B. program "Telematika pro knihovny", který byl zahájen v roce 1990 a financoval téměř 100 projektů různých typů, inicioval mnoho kooperačních vazeb mezi knihovnami členských států a na dalších úrovních a pokračování tohoto procesu musí být zajištěno v 5. Programu výzkumu a technického rozvoje, ačkoliv nezahrnuje samostatný knihovnický program,
C. celoevropský rozvoj sítí knihoven, požadovaný mj. rezolucí ze 30.3.1984 o vytvoření Evropské knihovny a rezolucí ze 13.3.1997 o informační společnosti, kultuře a vzdělávání, probíhal až dosud hlavně na úrovni operativních kontaktů, např. formou spolupráce mezi projekty programu "Telematika pro knihovny", spolupráce mezi národními a parlamentními knihovnami a spolupráce mezi evropskými knihovnickými organizacemi, zatímco technická výstavba sítí zůstává stále na elementární úrovni,
D. realizace dalšího cíle zmíněného v této zprávě - transformace kulturního dědictví do digitální podoby - sice v některých zemích, kde o tuto problematiku knihovny projevily zájem, započala, ale stále zde ještě zbývá mnoho práce,
E. ve vztahu k těmto výzvám současné společnosti jsou knihovny stále poddimenzovány a jejich dosavadní neadekvátní zdroje jsou příčinou neúčinného využití kulturního, vzdělávacího a výzkumného kapitálu, který představují,

[Evropský parlament]

považuje za vhodné uvažovat o zahrnutí knihoven do všech strategií Evropského společenství určených pro informační společnost, do jeho plánů a programů týkajících se kulturní, vědecké, vzdělávací a informační politiky a také do rozpočtových rozhodnutí, která se k nim vztahují jako k jedněm z nejdůležitějších systémů, které umožňují přístup k poznatkům a kultuře,
doporučuje, aby členské státy rovněž zahrnuly knihovny do odpovídajících strategických plánů, programů a rozpočtů,
doporučuje, aby členské státy přijaly odpovídající opatření, která umožní knihovnám hrát aktivní roli při poskytování přístupu k informacím a při předávání informací,
doporučuje členským státům, aby umožnily knihovnám nakupovat i dražší, v malých nákladech vycházející publikace, které přispívají k podpoře kulturní a jazykové rozmanitosti, aby mohly být prostřednictvím knihoven ve větší míře zpřístupněny veřejnosti,
žádá Komisi, aby urychlila práce na "Zelené knize o roli knihoven v informační společnosti", která se připravuje a která ovlivnila podstatně i zpracování zde uváděných návrhů a úvah, poněvadž jako pečlivě připravený dokument poskytne tato Kniha solidní základ pro diskusi o tom, jak knihovny mohou splnit náročné úkoly, kladené na ně měnící se informační společností a jejími občany na mnoha úrovních,
žádá Komisi jednoznačně, aby vzala v úvahu knihovny a jejich roli informačního zdroje pro veřejnost při řešení otázek copyrightu. Směrnice o copyrightu by měla zachovat stávající rovnováhu mezi různými stranami a harmonizovat práva uživatelů s tím, že výjimky budou uplatňovány v souladu s mezinárodními závazky. Kromě toho je třeba také přihlížet k tomu, že takové výjimky nemohou být uplatňovány způsobem, který poškozuje legitimní práva držitelů copyrightu nebo běžné využívání jejich prací,
žádá Komisi, aby pokračovala v podpoře výstavby sítí evropských knihoven v rámci 5. programu výzkumu a technického rozvoje, aby knihovnám bylo umožněno dále zlepšovat účinné sdílení profesního know-how prostřednictvím společných projektů a technického spojení,
žádá Komisi, aby pokračovala v podpoře 5. programu výzkumu a technického rozvoje při návrhu všeobecných standardů zpracování, uchovávání a přenosu informací a zabezpečování jejich kompatibility a žádá také ostatní orgány Komise odpovědné za tuto oblast, aby vzaly v úvahu tyto potřeby a odbornost knihoven při své vlastní práci,
žádá komisi, aby podporovala celoevropskou spolupráci při řešení problémů s dlouhodobým uchováváním a využíváním dokumentů zřízením referenčního střediska, které by poskytovalo informace, prosazovalo a podporovalo výměnu zkušeností a spolupráci mezi organizacemi v soukromém a veřejném sektoru (nakladatelé, výrobci papíru, dodavatelé zařízení pro ochranu fondů v knihovnách a archivech),
doporučuje členským státům, aby poskytly prostředky ze svých rozpočtů pro financování programů digitalizace a ochrany dokumentů, aby bylo toto kulturní dědictví uchováno pro budoucí generace v podobě, která umožní přístup k těmto dokumentům co možná největšímu počtu lidí a která umožní jejich využívání v zahraničí díky společným standardům,
žádá Komisi a členské státy, aby iniciovaly studie o principech práce s licenčními systémy pro využívání elektronických dokumentů, nákladech týkajících se této oblasti, jejich vlivu na knihovny a způsobech, jak i malé a finančně slabé knihovny mohou svým uživatelům zpřístupnit elektronické dokumenty,
žádá Komisi, aby věnovala větší část svých programů zaměřených na kulturu a rozpočtů týkajících se informací kulturní činnosti knihoven a činila tak jednoznačněji než dosud,
žádá Komisi a členské státy, aby jednaly o systémech, jejichž prostřednictvím by bylo možné v souladu s principy zákona o povinném výtisku zabezpečit shromažďování a uchovávání materiálů produkovaných jak v nadnárodním a mezinárodním měřítku, tak v příslušných státech v Evropě bez ohledu na formu dokumentu,
doporučuje, aby členské státy poskytly všem typům knihoven moderní vybavení, zvláště pak internetové spojení, a odpovídající finanční zajištění, které umožní pokračovat v plnění náročných úkolů tváří v tvář občanům informační společnosti, a aby také vzaly v úvahu náklady vyplývající z licenčních poplatků za elektronické dokumenty, které jsou v knihovnách stále běžnější,
doporučuje, aby členské státy zabezpečily základní služby knihoven, jako např. půjčování vlastních dokumentů knihoven a bezplatné využívání referenčních dokumentů, tak jak je to doporučováno v "Manifestu UNESCO o veřejných knihovnách", poněvadž knihovny jsou povahou svých služeb službami nejširší veřejnosti, v nichž je kladen důraz na důležitost rovného přístupu k informacím a kultuře,
doporučuje členským státům, aby důležité dokumenty vytvořené za pomoci příjmů z daní, počínaje legislativními dokumenty, rozhodnutími zastupitelských orgánů, statistikami až po národní bibliografie, byly přístupné veřejnosti a ostatním uživatelům prostřednictvím knihoven bez ohledu na formu a žádá zvláště naléhavě, aby bylo zjištěno, jaké výhody by přinesla výroba online verzí těchto dokumentů,
doporučuje, aby členské státy lépe přizpůsobily své vzdělávací systémy a systém dalšího vzdělávání knihovnického personálu vývoji informační společnosti. Obzvláště si musí personál osvojit technické dovednosti, aby dokázal vyhledat ze stále vzrůstajícího množství informací ty dokumenty, které uživatelé ve zvýšené míře požadují,
žádá, aby Komise zkoumala možnosti založení ústředního pracoviště Evropské unie s pravomocí koordinovat záležitosti knihoven a organizovat školení knihovnického personálu,
žádá Komisi a členské státy, aby zvážily, zda mají být zřízena evropská informační pracoviště v knihovnách dalších států Evropy, protože zkušenost s poskytováním informací o Evropě byla příznivá,
žádá, aby Komise zkoumala možnosti hodnocení knihovních služeb a sestavování statistik, jež se jich týkají, a to v tom smyslu, aby údaje, které budou poskytnuty, byly srovnatelné,
doporučuje členským státům, aby členům Evropského parlamentu bylo uděleno právo přístupu ke službám národní parlamentní knihovny v jejich mateřském státu, a to v těch zemích, kde toto právo ještě neexistuje,
ukládá prezidentovi, aby předal tuto rezoluci Komisi a Radě.

B

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

I. Proč tato zpráva z vlastní iniciativy?

Role knihoven byla načrtávána v EU z různých hledisek od rezoluce parlamentu v roce 1984 o vytvoření Evropské knihovny. V roce 1990 byl zahájen program "Telematika pro knihovny" a stal se významným faktorem v rozvoji spolupráce evropských knihoven. Otázky týkající se knihoven byly diskutovány v různých typech obecných dokumentů vztahujících se ke kultuře, výchově a výzkumu, zejména pak v Morganově zprávě o informační společnosti, kultuře a vzdělání. Na této bázi začala Komise pracovat na Zelené knize o informační společnosti.

Cílem této iniciativní zprávy je vyvolat debatu o roli knihoven v informační společnosti v roce 1998. To je období, kdy jsou připravována důležitá rozhodnutí, která budou mít rozhodující vliv na budoucnost knihoven. Nejdůležitější z nich je Směrnice o copyrightu. Rozhodnutí budou také brzy muset být zahrnuta do rozpočtových návrhů týkajících se knihoven v 5. programu výzkumu a technického rozvoje. "Zelená kniha o roli knihoven v současné společnosti", kterou připravuje Evropská komise, poskytne mnohem podrobnější informaci než tato zpráva, určená pro využití v další debatě, a povede k dalšímu kolu diskusí a k určitému rozhodnutí.

II. Zkušenosti EU s projekty knihoven

Program "Telematika pro knihovny" koordinovaný DG XIII/4 podporoval od roku 1997 87 hlavních projektů a 6 diskusních programů. V souvislosti s prací na projektech se konalo kolem 350 setkání, z nichž téměř polovina byla knihovnických. Stojí za to upozornit, že spolupráce mezi projekty byla mnohem intenzivnější než tomu normálně v těchto případech bývá.

Jak profily jednotlivých projektů, tak také výsledky se diametrálně lišily a odrážejí se mnoha způsoby v činnosti evropských knihoven. Byly zpracovány normy (UNIMARC, EDIFACT), jakož i volně přístupné softwarové prostředky v souvislosti s normou Z 39.50 (EUROPAGATE SOCKER) a technické know-how bylo převedeno z jedné oblasti do druhé (FACIT, MOBILE, DEDICATE, LISTED). Informace byly shromažďovány především s ohledem na stupeň vyspělosti a využitelnost technických aplikací (SPINTEL). Praktická spolupráce mezi knihovnami (COBRA, BIBLINK,NEDLIB) měla prioritu.

Od roku 1995 byla vydávána řada publikací nazvaná "Knihovny v informační společnosti" a do jara 1998 vyšlo už 14 publikací. Důležitou roli hrály i různé diskusní programy a ECUP (European Platform for Copyriht User) může sloužit jako příklad.

Hodnota programu "Telematika pro knihovny" je nejvýraznější pokud se týká vývoje norem, tvorby prototypů a využití technických řešení. Významně vzrostla spolupráce mezi knihovnami evropských zemí a nepřímo také mezi knihovnickými organizacemi. Prohloubila se rovněž spolupráce mezi knihovnami a jejich obchodními partnery. To vše společně posloužilo zvýšení prestiže knihoven jak na evropské úrovni, tak v jednotlivých evropských státech.

III. Význam poznatků a přístupu k nim

V informační společnosti jsou vědomosti životně důležitou potřebou a informace nejdůležitější užitnou hodnotou. Vzhledem k tomu je více pozornosti než dříve věnováno vědomostem, poznatkům, jejich přenosu a využitelnosti, přístupu k nim a institucím, které s nimi pracují. Jejich role musí být revidována. Na úrovni Evropského společenství musí být věnována zvláštní pozornost informačním pramenům, a to z různých hledisek, ale také vzdělání a výzkumu. Když začala být problematika knihoven ve Společenství diskutována, důraz byl kladen na efektivnější využití kulturního, vzdělávacího a výzkumného kapitálu, který je v nich uložen.

Jedinečnou funkcí knihoven je shromažďovat, pořádat, nabízet k využití a uchovávat veřejně přístupné dokumenty bez ohledu na formu (tištěný materiál, kazeta, CD ROM, síť) takovým způsobem, který, bude-li to třeba, umožní jejich vyhledání a předání uživateli. Žádná jiná instituce neprovádí tuto dlouhodobou systematickou práci.

Knihovny jsou místy, kde dochází k soustředění mnoha procesů a jevů vztahujících se k informační společnosti, ačkoliv jsou v současné době stále podceňovány. Podstatný vliv knihoven se pociťuje daleko šířeji, než by se předpokládalo podle jejich finančního zajištění. Knihovny se stanou mnohem důležitějšími centry v informační společnosti než tomu bylo ve společnosti industriální vzhledem k postavení, kterého dosáhnou částečně také díky budování virtuálních knihoven, jež budou jejich součástí. V současné společnosti jsou knihovny obzvláště důležité jako prostředky zajištění přístupu všech občanů, kteří o to projeví zájem, k poznatkům a ke kultuře. Je velmi důležité zajistit přístup k jejich dokumentům. To je také role, kterou mají knihovny sehrát v realizaci občanského principu (mj. např. tím, že poskytují časopisy, které přinášejí čtenářům nejnovější poznatky z legislativy, informace o důležitých rozhodnutích vlády a událostech). Bez takových služeb společnost nemůže být demokratickou, otevřenou a transparentní, protože nelze předpokládat, že všichni občané si mohou opatřovat dokumenty v příliš širokém rozsahu. Investování do knihoven znamená investování do demokracie a rovnosti.

Zvláštní skupinou v souvislosti s přístupem k informacím jsou přistěhovalci. Je-li volný pohyb na trhu práce mezi zeměmi, knihovny musejí mít dokumenty - obzvláště noviny - v jazycích přistěhovalců. Musí jim být umožněno sledovat události jejich vlasti v jejich mateřském jazyce. Knihovny také nesou jistou míru odpovědnosti za formování kulturního sebeurčení dětí přistěhovalců.

Stává se stále obecnějším jevem vzhledem k poznatkům předávaným prostřednictvím počítačových sítí, že role knihoven v poskytování přístupu k informacím se mění, neznamená však ústup do pozadí. Někteří lidé získávají informace přímo ze sítě, takže procento informací poskytnutých službami knihoven, které představují informace z ostatních informačních pramenů, v knihovnách pravděpodobně klesá. To však právě posunuje práci knihoven do oblasti organizace přístupu k informacím a zajišťování jejich dostupnosti včetně přístupu ke všem nejdůležitějším sítím. Kvalifikovaná pomoc je stále potřebná, aby mohly být získány informace z dosud neznámých oblastí. Bylo také konstatováno, že dochází-li k intenzivnějšímu využívání informací, vytváří se mnoho nových vztahů mezi knihovnami, které přispějí k udržení současné úrovně využívání informačních pramenů nebo ji dále zvýší.

Rozvoj informační společnosti neznamená, že plnění tradičních funkcí knihoven celkově upadne. Budou stále poskytovat služby týkající se uchovávání kulturního dědictví a jeho předávání budoucím generacím. Některé knihovny se na to dokonce specializují: národní knihovny vlastními vstupními prostředky a knihovny s historickými fondy jako např. v Coimbře a Strahovské klášterní knihovně v Praze vlastní cestou. Zde je prostor pro spolupráci s muzei a archivy. Může zde být také využito nových technologií pro plnění stávajících funkcí.

V budoucnosti tak jako v minulosti budou knihovny sloužit jako informační instituce, působit na kulturním poli a velmi těsně souviset s různými typy studia. Do určité míry narážejí knihovny na potíže při uspokojování různorodých potřeb, poněvadž je obtížné chápat je jako jediný celek uvnitř mnoha zřizovatelských organizací. Avšak rozvoj informační společnosti zvyšuje jejich všeobecný význam jako důležité součásti informační superdálnice, po které poznatky a kultura putují.

Vzhledem k tomu, že knihovny hrají tak důležitou roli, musí dojít ke zlepšení pokud se týká zdrojů. Se zdroji, které mají v současné době k dispozici, nemohou zajišťovat všechno to, co se od nich vzrůstající měrou očekává. Financování knihoven musí být úplně revidováno právě z hlediska požadavků informační společnosti. To platí pro všechny typy knihoven. Znalost potřeb členských států musí být osnovou a plánem. Podle nedávného průzkumu se rozdíly ve financování veřejných knihoven prohlubují. Ty knihovny, které "hladovějí" pokud se týká financování, pokulhávají za těmi dobře finančně zajištěnými.

IV. Porozumění informacím je individuální proces

Vzrůstající objem informací není pro nikoho prospěšný, pokud se informace nepromění v poznatek a nevytvoří nové informace a pokud nepůsobí na výrobu a kulturu.

Mnoho nových výrobních odvětví, obzvláště uspokojivě se rozvíjejících, intenzivně závisí na schopnosti lidské mysli vytvářet něco nového. Tento proces, který je v informační společnosti rozhodující, probíhá individuálně. Nemůže probíhat z donucení, ale může být podporován poskytováním informačních pramenů a příležitostí. Knihovny spolu s ostatními kulturními institucemi, školami a médii tvoří část řetězu, který podněcuje lidskou mysl a udržuje ji v pohybu.

Jiným velmi důležitým faktorem pro intelektuální činnost je kultura. Do určité míry je její vliv pociťován poněkud nepřímo na rozdíl od poznatků, ale není možné si představit, jak by mohly být tvůrčí síly lidí plně aktivizovány bez vlivu kultury, která dává našemu myšlení hlubší rozměr.

Lze předpokládat, že v budoucnu budou všichni občané evropské informační společnosti potřebovat knihovny v některém stadiu svého života, ať už jako školáci, studenti nebo při svých společenských aktivitách, ve svém volném čase či při své práci. Důvod je zcela zřejmý: využívání informací vzrůstá velmi intenzivně a navíc, k všeobecnému přenášení znalostí, např. médii ve formě informací poskytovaných různými institucemi, je potřebná služba, která poskytne jednotlivci přesné odpovědi na jeho otázky.

Z hlediska veřejnosti je počátkem i koncem činnosti knihoven odpovídání na otázky jednotlivců, při kterém knihovny využívají informační prameny a odborné schopnosti svých pracovníků. Zároveň jsou knihovny jevištěm mnoha neočekávaných objevů, neboť je možno v jejich sbírkách narazit na informační prameny, které jsme dosud neznali a které hledáme.

V. Mnoho typů médií, která jsou k dispozici a gramotnost

Tradiční představa o knihovně je, že je to místo, kde jsou shromažďovány knihy, ale v současné společnosti už není tato představa přesná. V mnoha vědeckých knihovnách jsou knihy dnes jen okrajovou částí sbírek uchovávaných po desetiletí, protože informace se rychle obnovují. V minulých letech většina knihoven, které jsou up-to-date, založila vlastní virtuální knihovny a spoléhá se na různé druhy dokumentů, které jsou přístupné na sítích. V národních knihovnách se stará literatura, rukopisy, obrazy, mapy a ostatní dokumenty převádějí do digitální podoby.

Knihovny by měly obsahovat všechna informační média, která jsou pro ně vhodná. Zážitek z hudby je stejně hodnotný jako ten, který poskytuje četba, a poznatky získané z videa jsou právě tak dobré jako ty, které byly načerpány z literatury. Různé formy uchovávání a ukládání dokumentů je nutno diferencovat podle obsahu. Telefonní seznamy představují typ pramene, který podléhá změnám, a proto je smysluplné uchovávat jej v elektronické podobě. Nejdůležitějším kritériem zpřístupňování dokumentů je v knihovnách kvalita materiálu. Avšak knihovny poskytují primárně obsah spíše než formální úpravu podle zvláštních vzorů. Zkušeností knihoven je, že nové nosiče informací nenahradí staré. Naopak různá média se v kontextu knihovny vzájemně doplňují.

Přes to, co již bylo řečeno výše, je ve veřejných a školních knihovnách kladen důraz na gramotnost a literaturu. Plnohodnotné občanství a účast na dalších aktivitách v současné společnosti vyžadují gramotnost a dobré ovládání jazyka. Knihovny pokračují v upevňování gramotnosti dětí a stimulují dospělé k jejímu zlepšování. Informace získané na sítích mezitím vyzývají lidi, aby četli novým způsobem. Kritický postoj k médiím je zde však prvořadý. Jako ekvivalentního výrazu pro gramotnost v oblasti médií bývá někdy používáno termínu mediace. Jako provozovatelé veřejných internetových stanic mohou knihovny občanům významně přispět ke zdokonalení dovedností potřebných pro práci na sítích. Zkušenost s výukou práce na síti organizovanou knihovnami je velmi podnětná.

VI. Copyright a knihovny

Elektronické dokumenty budou největší a nejvšestrannější výzvou, které budou knihovny čelit v nejbližší budoucnosti. Je s nimi spojena také největší hrozba. Návrh Komise nazvaný "Směrnice o copyrightu a souvisejících právech" bude mít velký vliv na práci knihoven a jejich způsobilost plnit povinnosti vyplývající z jejich služeb. Z pohledu veřejnosti je zde nebezpečí, že návrh může ohrozit přístup veřejnosti k poznatkům uchovávaným v elektronické podobě knihovnami i archivy.

Návrh je kritizován hlavně proto, že porušuje rovnováhu zájmů pokud jde o copyright. Práva držitelů copyrightu jsou posílena na úkor uživatelů. Knihovny mají za to, že veřejnost by měla mít právo číst na obrazovce a prohledávat elektronické knihovny a archivy právě tak svobodně jako teď může číst knihy. Avšak v tomto ohledu návrh směrnice ponechává knihovny a archivy závislé na licencích, které mohou udělovat držitelé práv. Právo na vědomosti však nesmí být předmětem licence.

Podle návrhu by členské státy měly mít, přejí-li si to, právo činit výjimky z práva držitelů copyrightu rozhodovat o využití jejich prací. Jinými slovy, podle tohoto návrhu práva uživatelů nemusejí být s právy autorskými harmonizována. Výjimky jsou velmi úzce definovány, nejvýznamnější mezi nimi je pouze návrh omezeného využívání dokumentů pro výukové účely ("využití ve třídě") a výzkum, ale nikoliv pro studium. Kromě jiného je to v protikladu k principům celoživotního vzdělávání, které nemohou být uplatňovány v širším měřítku, pokud nebude studentům umožněno samostatně a aktivně využívat poznatků podle jejich vlastní iniciativy. Knihovny se snaží rozšířit tuto výjimku a zahrnout do ní možnost využívání materiálů pro účely studia, výuky a výzkumu.

Vedoucí pracovníci knihoven samozřejmě podporují řešení problémů copyrightu souvisejících se sítěmi, jako je např. ochrana zájmů všech stran. Avšak o řešení musí být také uvažováno z hlediska svobodného přístupu k informacím a kultuře. Ten je podstatný pro nové úspěchy v intelektuální práci. Vytváření bariér pro využívání digitálních informací a kulturních výtvorů a striktní omezování jejich využívání v knihovnách by oslabilo v Evropě intelektuální tvorbu.

Stojí za to upozornit, že v debatě o návrhu směrnice jsou knihovny jedinými účastníky zastupujícími uživatele. Směrnice by měla udržet existující rovnováhu mezi držiteli autorského práva a uživateli a formulovat jasně výjimky, aby zaručila práva individuálním uživatelům a knihovnám.

VII. Licence k využívání elektronických dokumentů

Mají-li být uspokojovány potřeby uživatelů, musejí knihovny využívat elektronických dokumentů mnohem více než v minulosti. V nejbližší budoucnosti budou tudíž muset jednat s jejich producenty o licencích k jejich využívání. K tomu bude docházet bez ohledu na rozhodnutí, jichž bude dosaženo ve Směrnici o copyrightu. Licenční poplatky znamenají také nové výdaje. Je to dobrý příklad toho, že dostávají-li se knihovny do centra pozornosti informační společnosti, potřebují své vlastní zdroje.

Licence jsou novou oblastí pro knihovny, je to smlouva právního charakteru. Některé národní knihovny vzájemně spolupracují při získávání společných licencí a jejich zkušeností by mělo být společně využíváno. Prozatím omezená zkušenost malých knihoven naznačuje, že jednání o licencích pro jednotlivé produkty, jako je např. CD ROM, provázená různými termíny a podmínkami budou znamenat pro knihovny mnoho neobvyklé práce. Je nutno prodiskutovat, co je rozumné z hlediska knihoven, jaké možnosti jsou zde pro společné licence a co to vše bude stát v budoucnosti.

VIII. Další výzvy v souvislosti s dokumenty na Internetu

V souvislosti s dokumenty vystavovanými na Internetu se objevují další výzvy knihovnám. První a nejdůležitější mezi nimi je poskytnutí volného přístupu k těmto dokumentům, protože zatím jen málo lidem se podařilo získat přístup k Internetu na základě vlastních zdrojů. Zkušenost ze zemí, kde byly internetové stanice instalovány v knihovnách, je většinou pozitivní a pokládá se za výhodné zaškolovat uživatele knihovnami, protože současně bylo možné využívat i dalších informačních zdrojů a materiálů z oblasti kultury. Čím delší možnost využívání Internetu byla k dispozici, tím větší výhodu měly atypické skupiny uživatelů, jako např. ženy a starší populace. Knihovny jsou tak chápány jako vhodná místa pro zlepšování dovedností při práci na sítích.

Internetové dokumenty obsahují mnoho materiálů pro myšlení a mnoho témat pro individuální rozhodování, a to na různé úrovni. Zároveň se tyto dokumenty stávají dostupné každému uživateli a na stejném základě. Výhodou z hlediska knihoven je, že velké i malé, bohaté i chudé knihovny mohou získat stejný přístup k týmž materiálům prostřednictvím Internetu, což obzvláště knihovny chudé na zdroje staví do rovnocenné pozice. Tato situace může dokonce zachovat část dokumentů, které se staly komerčními, na Internetu volně přístupnou.

Základní informace pro občany, jako např. informace z oblasti legislativy nebo materiály EU, by měly být na Internetu stále přístupné, a to bezplatně, neboť obsahují mnoho informací souvisejících například s turistikou.

Pro knihovny i jiné instituce je problémem materiál, který někdy obsahuje pornografii, škodlivé informace, jako např. návod na výrobu bomby, nebo záměrné dezinformace. Zvykli jsme si, že knihovny mají ve svých fondech vybrané dokumenty, zatímco z Internetu nelze určité materiály vyloučit. Filtrační programy, které byly dosud vyvinuty, nejsou příliš přesvědčivé, protože mechanicky zadržují i dokumenty, které by měly nechat projít. Uveďme zde jako příklad program, který znemožňuje přístup ke stránkám obsahujícím slovo "prs" a jehož výsledkem je, že není možný přístup ani k www stránkám z oblasti medicíny, obsahujícím informace o rakovině prsu.

Zkušenosti knihoven s využíváním internetových stránek obsahujících nežádoucí materiály reflektují zkušenosti různých národních kultur. V severských zemích jsou pozitivní aspekty Internetu tak vysoko hodnoceny, že i když se objevuje mnoho prohřešků, nepřevládají názory, které by se přikláněly k institucionální kontrole. V některých dalších zemích bylo využívání Internetu v knihovnách kvůli zmíněným problémům zpochybňováno nebo tam alespoň bylo požadováno zavedení filtračních programů.

Knihovny by měly mít dvě základní povinnosti pokud se týká dokumentů vystavovaných na Internetu stejně jako v jiných souvislostech: měly by je uchovávat pro budoucí generace a pořádat tak, aby v nich každý našel co chce. Knihovny jsou však brzděny v plnění obou těchto úkolů faktem, že materiál vystavovaný na Internetu se neustále mění. Je také velmi obtížné zjistit, kdo je odpovědný za dlouhodobé uchovávání, protože část materiálů je vytvářena nadnárodně nebo v kooperaci - např. publikace EU. V zákonech o povinném výtisku v různých evropských zemích bylo již přijato stanovisko, jak by měly být v dotyčných zemích uchovávány druhy dokumentů běžné produkce procházející Internetem, ale situace se stále mění.

Současná chaotická povaha materiálů vystavovaných na Internetu ukazuje, jak cennou práci vykonávají knihovny katalogizováním, klasifikací a indexací knih a ostatních dokumentů s ohledem na pozdější vyhledávání. Podobně knihovny usilují o pořádání internetových dokumentů za použití tradičních knihovnických metod, tj. pomáhají tak vyhledávat na Internetu jejich obsah. Právě nejlepší existující rešeršní nástroje (Alta Vista, Lycos atd.) primárně vyhledávají zvláštní slovní kombinace. Navíc se zde projevuje potřeba výběrových a dlouhodobých rešeršních služeb, které zpřístupní dokumenty na základě profesionálních knihovnických určení odpovídajícího "síťového materiálu".

IX. Fyzická ochrana sbírek vyžaduje pracovní techniky

Rozsáhlé knihovní sbírky vyžadují velké fyzické a technické úsilí pokud jde o ochranu fondů. To platí obzvláště pro národní i další knihovny, jejichž povinností je ochrana dokumentů. Vážným problémem je kyselý papír, protože při jeho oxidaci se ničí psaný text. Ne každý materiál, na který se v současné době tiskne, splňuje požadavky dloudobého uchovávání. Prozatím nemáme také spolehlivé informace, jak dlouho bude možné uchovávat dokumenty využívající moderních technik. Knihovny a producenti materiálů, kteří s knihovnami často spolupracují, potřebují velké investice, aby uchovali tyto materiály v použitelném stavu. Mezi jinými výdaji představují výdaje na konverzi velkého množství dokumentů z jednoho formátu do jiného, což znamená jejich převádění na nějaké jiné paměťové médium, skutečně vysokou položku. Jde například o mikrofilmování novin a digitalizaci celých knihovních sbírek.

Ochrana dokumentů je prvořadou národní odpovědností. Je však také nutné podporovat vzdělávání, rozšiřování profesionální odbornosti a všeobecného povědomí o problémech spojených s ochranou kulturního dědictví na evropské úrovni.

X. Síť knihoven zůstává potencionálním pramenem

Knihovny působí nejúčinněji jako síť. Fungující síť zajišťuje uživatelům knihovny získání toho, co potřebují z nějaké jiné knihovny, není-li to k dispozici v jejich místní knihovně. Sítě přesahují hranice působnosti vědeckých a veřejných knihoven i hranice mezinárodní. Meziknihovní výpůjční služba je široce založena na předchozí spolupráci, na jejímž základě byla přijata obecná pravidla a normy včetně opatření, která poskytují knihovnám adekvátní reciproční informace o jejich sbírkách. Internet otevřel nové možnosti, obzvláště pokud jde o přístup k bibliografickým a lokálním informacím.

Výstavba sítí pro knihovny samotné významově překračuje meziknihovní výpůjční službu. Knihovny mohou také rozšiřovat svoji odbornost a tím zlepšovat svou vlastní práci. Je-li zde používán Internet, je možné přímo požádat kolegy kdekoliv o pomoc při zodpovídání individuálních složitých dotazů v rámci informačních služeb. V některých případech se to už děje. Zintenzívnění spolupráce mezi zeměmi v nedávné době zdůraznilo význam této možnosti.

Problematické je, že mnoho vědeckých knihoven v Evropě je přístupných pouze určitým organizacím, jejichž jsou součástí. To omezuje prospěšnost jejich fondů a odborné práce. V internetové době by se o využití jejich fondů mělo diskutovat jako o zásadní otázce. Výstavba sítí v Evropě má však před sebou ještě dlouhou cestu a může být považována za jednu z největších oblastí nevyužitého potenciálu knihoven. Relativně malého pokroku bylo např. dosaženo ve využívání Internetu při poskytování přístupu ke generálním katalogům.

XI. Knihovny a ekonomika

Knihovny představují 0.4% hrubého domácího produktu a je v nich zaměstnáno kolem 240 000 lidí. V informační společnosti by se objem jejich ekonomického zajištění měl nepochybně zvýšit. V tomto ohledu se nijak neodlišují od ostatních odvětví pracujících s informacemi. Tím, že se stávají informace vzrůstající měrou důležitým faktorem ve výrobě, je stále zřejmější, že jejich rozvoj je pro společnost prospěšný a vyplatí se investovat do nich veřejné finanční prostředky. Knihovny jsou životně důležitými veřejnými službami. V polovině osmdesátých let bylo zjištěno, že knihovní sbírky jsou v zemích EU velmi neadekvátně využívány a představují zanedbanou pokladnici. Tento kapitál nemůže být produktivní bez nových investic. Program "Telematika pro knihovny" byl odpovědí na tento problém a investoval systematicky do zlepšování existujících knihovních zdrojů.

Knihovny nemohou být považovány za ekonomicky rentabilní. V tomto ohledu se podobají základním školám. Byly činěny různé pokusy, vyzkoušet ekonomickou rentabilitu, ale i ten nejambicióznější, realizovaný Kongresovou knihovnou USA (US Library of Congress), již směřuje jinam. V některých oblastech knihovnických služeb se může uplatnit komerční princip, ale jde o okrajový jev a neměl by být aplikován ve všech knihovnách. Zvolí-li se však správný postup, mohou knihovny dosáhnout vysoké efektivity vložených prostředků. Statistiky naznačují, že v některé zemi je veřejným knihovnám přidělováno méně než 1% veřejných výdajů, ale využívají jich dvě třetiny populace.

Faktorem, který nesporně přispěje k ekonomickému růstu v souvislosti s knihovnami, jsou už zmíněné licenční poplatky za elektronické dokumenty, dalším pak je digitalizace katalogů a původních dokumentů. Samostatné průmyslové odvětví, které vyrůstá kolem knihoven, je tvořeno například výrobci integrovaných knihovnických systémů a katalogů na CD ROM a sítích. Mají stále rozsáhlý trh v Evropě, ale čelí také velmi silné konkurenci z Ameriky. Dlouhodobé uchovávání fondů a např. odstraňování problémů s kyselým papírem jsou také příležitosti k podnikání pro firmy působící v této oblasti.

Knihovny jsou nejdůležitějšími zákazníky pro některé nakladatele a významnými pro mnoho dalších. Navíc knihovny slouží trhu uspokojováním zájmů výrobců médií. Obzvláště v malých jazykových oblastech zapojených do knižního obchodu se připouští, že knihovny hrají důležitou roli v podpoře četby a literární tvorby vůbec. Nákup do knihoven se může stát pozitivním faktorem při zajištění rentability kvalitních děl, jejichž komerční potenciál je nejistý. K podobné situaci může dojít u videa a filmů. Z toho by mohli mít užitek tam, kde nejsou kina.

Pro podnikatele v oblasti telekomunikací mohou být knihovny průkopníky v zavádění Internetu, protože v mnoha případech jsou v určité lokalitě první, kdo požaduje pevné kabely pro internetové spojení. Budou-li knihovny připraveny dobře informovat, mohou se také otevřít trhu s multimédii.

Knihovny mohou mít také velký vliv na společnost v okruhu své působnosti a na každodenní život svých uživatelů včetně jeho ekonomických aspektů. Čtení, hudba a další činnosti ve volném čase udržují a obnovují síly člověka dále pracovat. To je zvláště zřejmé v ekonomicky upadajících oblastech. Výzkum ukázal, že v takových případech kvalitní služby knihoven mohou být "jedním ze záchranných lan" pro místní obyvatele. Knihovny mohou také aktivně napomáhat úsilí při vytváření nových strategií pro přežití komunity. Mohou rovněž pomáhat nezaměstnaným v jejich snaze naučit se něčemu novému a při jejich hledání nových příležitostí, což je další styčný bod celoživotního vzdělávání a knihoven.

XII. Poplatky

Poplatky za využívání služeb veřejných knihoven se liší a každá země uznává jinou praxi. Někde se platí za legitimaci, někde musí čtenář platit za vypůjčení zvláštních typů dokumentů (videokazety, hudební nahrávky). Ve všech zemích jsou vybírány sankční poplatky, poplatky za rezervaci dokumentů a podobně.

Poplatky se mohou ukázat jako faktor zabraňující využívání dokumentů. Diskuse, jež se tímto problémem zabývá, je zaměřena hlavně na poplatky za půjčování. Odpůrci tohoto druhu poplatků konstatují, že jejich největším efektem je omezení půjčování, takže se snižuje úroveň využívání knihoven a jejich sbírek. Pro srovnání: Příjem z půjčovních poplatků přináší relativně malý zisk a neřeší finanční problémy knihoven.

V mnoha zemích je v současné době diskutována otázka, zda by poplatky měly být vybírány za využívání katalogů knihoven - obzvláště národních bibliografií - nebo zda by katalogy měly být využívány bezplatně. Kritici považují za nerozumné vybírat poplatky, protože informace jsou shromažďovány za finanční prostředky plynoucí z daňových příjmů a tvoří část národního kulturního dědictví, které patří všem.

Knihovny mají své názory týkající se dostupnosti dokumentů a poplatků za další materiály vytvořené na základě příjmů z daní. V této souvislosti bývají zmiňovány například mapy a statistiky. Takové dokumenty jsou často pro uživatele knihoven velmi cenné a měly by být všeobecně přístupné. Už jenom z hlediska demokracie. Budou-li informace tohoto typu umístěny na Internetu, mohlo by to podstatně zlepšit přístup k nim, protože by pak distribuční poplatky byly nízké.

Diskuse týkající se přístupu k materiálům vytvořeným díky příjmům z daní by měla směřovat k závěru, aby se dospělo k širšímu konsensu v otázce, které služby by měly být poskytovány bezplatně a které za rozumnou cenu.

/Z angličtiny přeložil Miroslav Ressler/

Nahoru Tisk

08.07.2019