K některým otázkám výkladu autorského zákona č. 121/2000
1. Je možné kopírování not pro osobní potřebu zdravotně postižených? (viz §30a, odst. 1 a §38)
2. Co znamená "v ROZSAHU odpovídajícím jejich zdravotnímu poškození" (jde o vyrovnání KVALITY poškození nebo o KVANTITU jeho důsledků [vskutku bez čárky před nebo]) s tím, že tohle je konkrétní případ? (§38)
Domnívám se, že ano, ustanovení § 38 AZ je speciální, a proto má aplikační přednost před obecným ustanovením § 30a odst. 1 AZ. Nesmí však dojít k rozmnožování přes míru odpovídající zdravotnímu postižení. Podle mého názoru tím zákonodárce chtěl říci, že nelze pod pláštíkem účelu kopírování pro zdravotně postiženého okopírovat např. značnou část (notového) fondu knihovny, ale jen to, co reálně sám postižený může využít. Jde podle mě primárně o vyrovnání kvality postižení, nikoliv o skrytou ekonomickou podporu, o tu až v druhé řadě. Ekonomická podpora postižených je svěřena předpisům o sociálním zabezpečení.
3. Pokud knihovna (archiv, muzeum, škola) něco naskenuje ze svého fondů, může to zpřístupnit na počítačích ve svém objektu. Platí to i v případě, kdy například škola sídlí na více místech? Může naskenovaný dokument pustit ve vlastním intranetu? Pokud ano, jaké musí provést zabezpečení? (§37, odst. 1c)
Ano, knihovna určitě může ve všech svých provozovnách takový dokument zpřístupnit na svých terminálech. Okopírovat tento dokument může vzhledem k dovolení § 37 odst. 1 písm. a) AZ - kopie pro archivní a konzervační potřebu, zpřístupnit tuto kopii může za podmínek tamtéž písm. c).
Na intranetu dokument proto zpřístupnit nemůže (jedná-li se o autorské dílo, "nedílo" zpřístupnit může jakkoliv), protože musí zamezit zhotovení rozmnoženiny díla s výjimkou rozmnoženiny na papír či podobný podklad - viz závěr § 37 odst. 1 písm. c) AZ.
4. Obdobný případ: součástí objektu školy jsou i koleje - může knihovna někomu půjčit audiovizuální dokument s tím, že je jeho užití umožněno v objektech školy, tj. např. nejen v knihovně, ale také na koleji? Jedná se o půjčování na místě samém? (§37, odst. 3). Pokud ano, jak zajisti povinnost zamezit kopírování.
Nešlo by o půjčení na místě samém, když by si prezenční dokument mohl dotyčný čtenář odnést s sebou pryč. Představuji si, že "místo samé" je to místo, kam se s takovými dokumenty čtenář má odebrat za účelem jejich studia (čtení, poslechu apod.). Proto by opuštění prostor knihovny (případně užší vymezený prostor, např. prostor poslechovny, čítárny, studovny apod.) znamenalo porušení autorského zákona.
5. Knihovna nemá vlastní kopírku, ale zajišťuje si kopírování formou služby. Část kopií je prodávána jako placené kopie uživatelům. Ne stejných kopírkách kopírují i pracovníci knihovny pro interní potřebu instituce, tj. bezplatně. Musí firma, která zajišťuje kopírovací službu odvádět náhradní odměnu za kopie, které jsou udělány pro interní potřebu knihovny?
Náhradní odměna za kopie na papír či podobný podklad se platí jen za úplatně pořízené kopie - jakmile je kopie pořízena bezplatně, potom se náhradní odměna neplatí (arg. a contrario § 25 odst. 1 písm. a) AZ ve spojení s odst. 2 písm. e) - viz slova "rozmnožovací služby za úplatu").
Pokud však knihovna pronajímateli kopírky platí nikoliv jen paušální nájemné, ale kromě případného paušálu též i platby odpovídající počtu zhotovených kopií, je nutno kopie zhotovené pro "služební" účely považovat za úplatně provedené a tudíž nastává povinnost z nich onu náhradní autorskou odměnu zaplatit.
6. Je možno použití kopie pro vyučovací účely, resp. pro plnění výzkumného úkolu na objednávku (včetně v rámci grantu) chápat ve smyslu pro "vnitřní potřeba právnické osoby"?
Pokud daná právnická osoba sama vzdělává své zaměstnance, žáky, studenty či členy, tak ano. Totéž platí i o grantu - pokud by jej sama zpracovávala v rámci svého výzkumného poslání, šlo by o její vnitřní potřebu. Pokud by však vzdělávala externí subjekty či výzkum prováděla na objednávku, pak by již zřejmě o její vnitřní potřebu nešlo.
7. Je možné zhotovit kopie disertace, diplomky či jiné kvalifikační práce? Je možno takové kopie zprostředkovat v rámci meziknihovních reprografických služeb? Jak je to obecně s rozsahem zhotovovaných kopií?
Ano, je možné kopírovat tzv. kvalifikační práce. Pokud je naplněna zákonná licence podle § 30 nebo § 30a (zejm. nekomerční účel kopií), pak je možno kopírovat.
V rámci meziknihovních reprografických služeb § 4 odst. 2 písm. b) knihovnického zákona přináší další účel, kdy lze jakoukoliv knihovní jednotku kopírovat). Toto ustanovení umožňuje zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovních fondů jiných knihoven zprostředkováním jejich rozmnoženin "s cílem zpřístupnit svým uživatelům knihovní dokumenty bez ohledu na místo jejich uložení". Avšak slovo "reprografie" tento účel zjevně omezuje jen na reprodukci grafickou (i.e. kopírování na papír a jiný obdobný podklad).
8. Lze čtenářům v knihovně umožnit kopírování notových záznamů volných hudebních či hudebně dramatických děl, pokud konkrétní vydání tohoto díla je mladší 50 let?
V souladu s § 30a Autorského zákona (dále AZ) je možné v knihovnách pořizovat tiskové rozmnoženiny autorských děl, jednak tak mohou činit čtenáři samoobslužně, jednak lze takovou službu poskytovat čtenářům na objednávku za podmínky, že je řádně zaplacena odměna podle § 25 AZ. Z tohoto pravidla je však stanovena výjimka týkající se notových záznamů děl hudebních či hudebně dramatických, jejichž tiskové rozmnožování bez souhlasu autora povolené není.
§ 28 AZ, který upravuje užití volných děl, stanoví, že díla, u kterých uplynula doba trvání majetkových práv, může každý bez dalšího volně užít. To platí i pro rozmnožování notových záznamů. Obecně platí, že majetková práva trvají po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání.
Kromě práv autora se k notovému záznamu váže též právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu, které trvá 50 let od vydání díla. Toto právo nakladatele je právem souvisejícím s právem autorským. Jde o právo čistě majetkové a na rozdíl od práva autora nezahrnuje právo nakladatele dílo užít ani poskytovat právo k užití. Z toho důvodu ani není třeba souhlasu nakladatele k užití díla, včetně užití rozmnožováním, pokud jde o dílo jinak volné, a to ani v případě, že nakladatel toto dílo vydal v posledních 50 letech.
Z výše uvedeného platí jedna výjimka, a to případ, kdy by nakladatel vydal dílo, k němuž již uplynula doba trvání majetkových práv, ale které dosud nebylo zveřejněno. V takovém případě by nakladatel nebo jiný první zveřejnitel, měl práva v rozsahu, v jakém by je měl autor, a to po dobu 25 let od takového zveřejnění. Po tuto dobu by též nebylo možné notové záznamy rozmnožovat bez souhlasu zveřejnitele. Právo nakladatele je povinně kolektivně spravované. Pravidla pro rozúčtování vybraných odměn stanoví ustanovení § 104 odst. 2 AZ.
Závěr: Je možné kopírovat notové záznamy, pokud od smrti autora uplynulo více než 70 let, a to i v případě, že konkrétní vydání je mladší 50 let.
Pozn: Dotaz zodpověděla 7. října 2011 JUDr. Tereza Danielisová
Mgr. Pavel Rubeš
